Roboti s žaludkem místo akumulátoru
AUTOR: Jan A. Novák
AUTOR: Jan A. Novák
Zatímco moderní stroje potřebují čerpací stanice a elektrické zásuvky, středověká civilizace založená na síle zvířat se bez toho docela dobře obešla - "dopravní prostředek" se prostě nechal na louce pást. Vědci nyní hledají způsob, jak naučit současnou techniku živit se stejným způsobem.
Tomuto oboru se říká gastrobotika, volně přeloženo, nauka o robotech s žaludkem.
"Už jste někdy viděli člověka, jak se prochází se solárními panely upevněnými na hlavě? Jistě ne," říká Stuart Wilkinson z University of South Florida v Tampě Bay. "Snažíme se proto vyvinout robota, který by se dokázal pohybovat v terénu stejně nezávisle jako člověk a bez jeho pomoci. Základním předpokladem je, aby si sám dokázal obstarat zdroj energie - tedy potravu."
Tým doktora Wilkinsona vyvinul jednoho z prvních gastrobotů nazvaného ChewChew (Žvýkal). Tento umělý tvor se živí cukrem a rostlinnými produkty. Na první pohled vypadá trochu jako větší dětský vláček se třemi vagonky, protože jeho energetická jednotka je zatím poměrně rozměrná a robot si ji musí táhnout za sebou. Právě v této jednotce skládající se z několika válců však je tajemství pohonu robota - jeho umělý žaludek. Odborně se tomu zařízení říká mikrobiální palivový článek (Microbial Fuel Cell, MFC) a obsahuje bakterie Eschericha coli - stejné, jaké jsou i v lidském zažívacím traktu. Sem se dodává voda, vzduch a "potrava". Tou je u prototypu především cukr, později to však má být jakákoliv látka rostlinného původu.
V MCF vzniká elektrická energie, přičemž účinnost přeměny biomasy na elektrický proud je podle webuUniversity of South Florida až 80 procent - tedy mnohonásobně vyšší než u solárních článků i u klasických zdrojů elektrické energie.
Základem činnosti MFC jsou biochemické procesy, které pomocí mikroorganismů přeměňují chemickou energii ve snadno využitelnou energii elektrickou. K dispozici je hned několik druhů známých reakcí i bakterií, jde jen o to, najít proces, který by nevyžadoval vysoké náklady a příliš složitou technologii.
Zájem o vysoce účinnou přeměnu rostlinných zbytků na elektřinu způsobil, že Wilkinsonův výzkum financuje i místní energetická společnost v Tampě.
Další výhodou procesu je, že část "paliva" tvoří vzduch a že jde o ekologicky čistý zdroj. Výstupem jsou totiž převážně oxid uhličitý a snadno kompostovatelné organické zbytky. Stuart Wilkinson doufá, že se mu podaří časem vytvořit roboty, kteří budou svou potravu sami vyhledávat a konzumovat.
Gastrobotikou se zabývají i další výzkumné týmy. Chris Bytheway z University of West England vyvíjí stroj BioBot, který se bude živit chytáním much. Další robot SlugBot se stane postrachem slimáků. Druhá verze BioBota sestrojená skupinou Chrise Melhuishe z Bristol Robotic Laboratory vydržela v nepřetržitém provozu 12 dní - a stačilo jí k tomu jen 8 běžných domácích much.
Zatímco moderní stroje potřebují čerpací stanice a elektrické zásuvky, středověká civilizace založená na síle zvířat se bez toho docela dobře obešla - "dopravní prostředek" se prostě nechal na louce pást. Vědci nyní hledají způsob, jak naučit současnou techniku živit se stejným způsobem.
Tomuto oboru se říká gastrobotika, volně přeloženo, nauka o robotech s žaludkem.
"Už jste někdy viděli člověka, jak se prochází se solárními panely upevněnými na hlavě? Jistě ne," říká Stuart Wilkinson z University of South Florida v Tampě Bay. "Snažíme se proto vyvinout robota, který by se dokázal pohybovat v terénu stejně nezávisle jako člověk a bez jeho pomoci. Základním předpokladem je, aby si sám dokázal obstarat zdroj energie - tedy potravu."
Tým doktora Wilkinsona vyvinul jednoho z prvních gastrobotů nazvaného ChewChew (Žvýkal). Tento umělý tvor se živí cukrem a rostlinnými produkty. Na první pohled vypadá trochu jako větší dětský vláček se třemi vagonky, protože jeho energetická jednotka je zatím poměrně rozměrná a robot si ji musí táhnout za sebou. Právě v této jednotce skládající se z několika válců však je tajemství pohonu robota - jeho umělý žaludek. Odborně se tomu zařízení říká mikrobiální palivový článek (Microbial Fuel Cell, MFC) a obsahuje bakterie Eschericha coli - stejné, jaké jsou i v lidském zažívacím traktu. Sem se dodává voda, vzduch a "potrava". Tou je u prototypu především cukr, později to však má být jakákoliv látka rostlinného původu.
V MCF vzniká elektrická energie, přičemž účinnost přeměny biomasy na elektrický proud je podle webuUniversity of South Florida až 80 procent - tedy mnohonásobně vyšší než u solárních článků i u klasických zdrojů elektrické energie.
Základem činnosti MFC jsou biochemické procesy, které pomocí mikroorganismů přeměňují chemickou energii ve snadno využitelnou energii elektrickou. K dispozici je hned několik druhů známých reakcí i bakterií, jde jen o to, najít proces, který by nevyžadoval vysoké náklady a příliš složitou technologii.
Zájem o vysoce účinnou přeměnu rostlinných zbytků na elektřinu způsobil, že Wilkinsonův výzkum financuje i místní energetická společnost v Tampě.
Další výhodou procesu je, že část "paliva" tvoří vzduch a že jde o ekologicky čistý zdroj. Výstupem jsou totiž převážně oxid uhličitý a snadno kompostovatelné organické zbytky. Stuart Wilkinson doufá, že se mu podaří časem vytvořit roboty, kteří budou svou potravu sami vyhledávat a konzumovat.
Gastrobotikou se zabývají i další výzkumné týmy. Chris Bytheway z University of West England vyvíjí stroj BioBot, který se bude živit chytáním much. Další robot SlugBot se stane postrachem slimáků. Druhá verze BioBota sestrojená skupinou Chrise Melhuishe z Bristol Robotic Laboratory vydržela v nepřetržitém provozu 12 dní - a stačilo jí k tomu jen 8 běžných domácích much.
Zdroj:Podniky a trhy
Sdílet článek na sociálních sítích
