Trosečnická samota na Baltu

Ďábel to vymyslel rafinovaně. Postavit člověka doprostřed ráje, o jehož kráse se chce křičet tak silně, aby ta zvěst přehlušila příboj i výsměch racků. Jenže zdřevěnělý jazyk se ve vyprahlých ústech ani nepohne. Kolem dokola nekonečná modrá hladina, ale co je to platné, když je slaná.

Dveře se tu nezamykají, ale staré sudy se zachycenou dešťovou vodou si každý bedlivě střeží. O zloděje tu nejde, vždyť kdo by tu něco ukradl, musel by se svým lupem prchat desítky kilometrů po moři, než by ho mohl ukrýt na pevnině. Ale co kdyby někdo sud neopatrně převrhl? To by byla škoda!
Na dánských ostrůvcích Christianso/ a Frederikso/ nemá voda cenu zlata, to by byla tuze levná. Ostrovy tvoří nějakých patnáct hektarů tvrdé žuly, které vzdorují vlnám Baltu. Je toho na nich hodně - vojenská pevnost, bývalé vězení, masivní opevnění, možná dva tucty zahrádek jen o něco větších než kuchyňský stůl, rybářské sklady, loďařské dílny i restaurace s vyhlídkovou terasou. Dvě přístavní hráze, originální otočný most a navrch skoro pravidelně obdélníkový travnatý plácek, který má dvě bílé natřené branky, jež jsou na házenou trochu přerostlé a na fotbal poněkud nedospělé.

Jen ta sladká voda chybí.
Suchý ráj či ďáblova hříčka. Však se také trojici ostrůvků Christianso/, Frederikso/ a Graesholm dlouho říkalo Ďábelské ostrovy. Osídlená skaliska v Baltském moři patří od sedmnáctého století Dánsku, které zde v roce 1684 vystavělo pevnost a používalo ji jako vězení pro zločince. Drsné podmínky, které museli snášet nejen vězni, ale i jejich dozorci a vojáci daly ostrovům ono ďábelské pojmenování. Dnes tu žije stovka stálých obyvatel, kteří si souostroví dobrovolně vybrali jako místo pro klidný život. Jsou to buď rybáři, kteří každý den vyjíždí se sítěmi na moře, nebo umělci, kteří si nechávají mořskými vlnami přinášet inspiraci. Společně si pak v domcích, které se už tři sta let brání jakékoliv modernizaci, užívají trosečnickou samotu. Pokud se jim tedy pod okny neprochází někdo z osmdesáti tisíc turistů, kteří ročně na ostrovech přistanou.

Dlouhý krátký půlden
Říci, že na prohlídku dvojice ostrovů Christianso/ a Frederikso/ (Graesholm je nízký žulový hrb obývaný pouze koloniemi ptáků a pokrytý silnou vrstvou trusu) je potřeba půlden, je lež. Za půl dne lze ostrovy projít křížem krážem třikrát a ještě u toho vypít sklenici piva a zdřímnout si. Půl dne je ale také zoufale málo. Stačí, aby se člověk ve slunečném dni nadechl slaného vzduchu, který se prohnal korunami stromů a nabral vůni v rozkvetlých zahrádkách, a nechce se mu odjet nikdy. Nebo ne dříve, než s prvními podzimními plískanicemi.
Větší z dvojice obydlených ostrovů je Christianso/. Kamenné nábřeží lemuje dvojřad dlouhých kasárenských domů, za kterými se cestou mezi malými domky a zahrádkami na žulových terasách lze vydat na nejvyšší bod ostrova. Nejde si ho s ničím splést. Je odtud vidět na všechny strany a navíc je označený velkým bílým písmenem "H" namalovaným na skále. Tohle holé místo slouží zároveň jako místní letiště. Tedy přesněji - jako místo na skále, na které může dosednout vrtulník. Za jasného dne je dosud na západě ostrov Bornholm a dlouhé řady námořních lodí plujících mezi Německem a Švédskem.

Dešťový poklad
Nějakých sto padesát, možná sto osmdesát kroků od heliportu se nachází malé skalní jezírko plněné dešťovou vodou. A kousek vedle další a pak ještě jedno. Tady je ukrytý ostrovní poklad. Zásoba užitkové vody na suché dny. Zdejší péče o každou kapku vody je stejná zajímavost jako prohlídka pevnostní věže Store Ta°rn. K ní se člověk od jezírek dostane svižnou chůzí asi za dvě až tři minuty. Pokud si tedy nezajde cestou podél břehu kolem travnatého sportovního hřiště a mohutných kamenných hradeb. Taková cesta zabere možná i deset minut. A ještě lepší je ani trochu nepospíchat, protože opravdu není kam, a k věži se proplést stezkami mezi malými zahrádkami vyplňujícími střed ostrova. Ani bosé nohy si tu člověk neumaže, není od čeho, tak málo obyčejné hlíny tu je. Možná, že tady by se dal vypočítat směnný kurz pro sladkou vodu, která je tu cennější než zlato. Voda se tu vyvažuje hlínou. Z pevniny ji sem v obrovských vacích přiváží nákladní námořní lodě, stejně jako další věci potřebné k životu.
Sluší se dát si ve zdejší restauraci Gaestgiveri malou svačinu. Jednak to umožňuje posedět na terase s výhledem na úzkou úžinu mezi ostrůvky Christianso/ a Frederikso/, jednak je to i ohleduplné vůči místním. Kromě rybolovu a útraty turistů tu jiné příjmy nemají.
Po posilnění je čas na druhou - matematici odpustí - menší polovinu souostroví, na ostrůvek Frederikso/. Je tam to samé co na Christianso/, jen je toho méně. Hrst domů, malá pevnostní věž a lodě uvázané u druhé přístavní hráze. Ale ta cesta mezi dvěma podobnými světy stojí za to. Štíhlý most pro pěší, mírně vyklenutý a zavěšený na lanech vycházející z jediného pilíře je vždy připravený se pootočit o devadesát stupňů a přimknout se k břehu Frederikso/ tak, aby uvolnil úžinu pro proplutí lodí se stěžněm.
U přístavních hrází je třeba dávat pozor na ještěrky. Barevné, tiše vrčící svými elektromotory a pohybující se poněkud trhavými pohyby na úzkých pásech. Lehčí věci přenáší místní v ruce, na těžší mají tato vozítka. Auta tady nejezdí.

Velká dlaň v moři
Ostrov Bornholm je mnohem větší než souostroví Christianso/, jeho rozloha se nepočítá na hektary, ale měří téměř šest set čtverečních kilometrů. I když tu žije čtyřicet tisíc stálých obyvatel, užijete si tu stejný klid jako na Ďábelských ostrovech. Malá přístavní města jsou pouze na pobřeží, ve vnitrozemí ostrova jsou jen roztroušené vesnice a farmářské usedlosti.
Jak ostrov vypadá, pozná každý, kdo si položí dlaň na stůl. Ano, je to taková nízká, téměř neznatelně zvlněná placka, po které se báječně jezdí na kole a má tak trochu i podobný tvar našikmo posazeného nepravidelného obdélníku.
Při šlapání do pedálů je dost času na pozorování třeba toho, jak se od severu k jihu tvrdé žulové útesy postupně mění v mnohem měkčí břidlicová, vápencová a pískovcová skaliska.

Pevnost pro astronoma
Na Bornholmu je celý den klid a když se k tomu přidá po západu slunce čistá a světly nerušená tma, stává se každý, kdo jen trochu zakloní hlavu, rozjímavým hvězdářem. Zvlášť když si odpoledne předtím prošel zříceninu hradu Hammerhus a přečetl si, že právě tady pobýval astronom Tycho de Brahe, než ho císař Rudolf II. povolal do Prahy.

K hvězdám to je z Hammershusu opravdu blízko. Hrad stojí na sedmdesátimetrových útesech a vidět je z něho až tam, kam to povolí mraky. Jiné omezení tu není. Při zatažené obloze je každý den k dispozici náhradní program - pozorování mihotavých světel majáků a lodí na moři.
Hammershus je volně přístupný, neplatí se na něm žádné vstupné a je tak rozlehlý, že i v nedělním odpoledni se tu návštěvníci jen tu a tam míjejí, než aby do sebe naráželi. To je mnohem pravděpodobnější srážka s ovcí, kterým patří pastviny pod hradem, skrz něž vedou pěšiny dolů k moři. A pak se kolem zátoky jachtařského přístavu Hammeren začnou šplhat vzhůru po žulových plotnách až na nejsevernější cíp ostrova k majáku vystavěnému z bytelných kamenných kvádrů.

Poslední zhasnul
Točité schodiště v jeho věži voní starým dřevem a rosící se žulou. Komůrka pod ochozem, odkud správce maják obsluhoval, je opuštěná a židle je od stolu lehce poodtažená od chvíle, kdy tu před lety někdo naposledy zhasl a odešel z práce domů. Je to tak, maják je opravdu zhasnutý, i když lampa za obří skleněnou čočkou je vycíděná a leskne se jako nová. Navigaci lodí zajišťují menší světelné sloupy stojící blíž k útesům a ovládané automaticky. Z ochozu pod lampou, lemovaného jen tenkým železným zábradlím, je rozhled jak z albatrosího hnízda. A když se slunce dotkne na západě obzoru, spojí se nebe s mořem, přestane existovat svět nahoře a dole a člověk pluje rudým prostorem, dokud slunce definitivně nezapadne.

Jak na to
Souostroví Christianso/, leží přibližně dvacet kilometrů severovýchodně od ostrova Bornholm. Je to nejvýchodnější osídlená část Dánska. Turisté si na Christianso/ dělají nejčastěji půldenní výlet z Bornholmu. Lodě vyplouvají z městeček Allinge, Gudhjem a Svaneke na východním pobřeží. Cena zpátečního lístku pro dospělého cestujícího je 200 dánských korun (asi 720 Kč). Děti platí polovinu. Plavba trvá necelou hodinu a lodě vyplouvají z přístavů čtyřikrát až pětkrát denně. Christianso/ může být rovněž cílem jednodenního výletu z Kodaně. Zpáteční jízdenka stojí 500 dánských korun (asi 1800 Kč). Z Kodaně vyplouvá loď ráno v 7.15.


Kam na jídlo
Na Bornholmu kamkoliv, kde se podávají uzené a marinované makrely, tresky a sledě. V rybím bufetu stačí zaplatit přibližně 130 dánských korun (asi 470 Kč), za které host dostane od obsluhy příbor a pak může jíst z nabídky na bufetových stolech tak dlouho, jak bude chtít.

Pravidla pobytu
Po staletí si souostroví Christianso/ udrželo izolaci od okolního světa a Dánové chtějí, aby tomu tak bylo i nadále a ostrovy jim ještě pár dalších staletí vydržely. Návštěvníky proto nabádají, aby si z ostrůvků nic neodváželi domů na památku, a to ani malé kamínky z pláže. Je přísně zakázané trhat květiny a vystupovat na břeh s domácími zvířaty, ta musí zůstat na palubě lodi. Na ostrovech totiž žije jediný savec - ježek. Ochránci přírody bedlivě střeží, aby ekosystém ostrovů nic nenarušilo. Odpadky by si měl každý odvážet svou lodí zpátky na pevninu.

AUTOR: David Macháček