Ekologické údaje jsou mnohem přístupnější

Author: Baroch Pavel Source: Mladá fronta Dnes P r a h a- Kritici schváleného zákona o svobodném přístupu k informacím výhružně zvedají prst a varují: Až zákon začne příští rok platit, úředníci budou zavaleni žádostmi o poskytnutí informace, přibude papírování a na chodbách úřadů budou čekat naštvaní občané, kteří se stejně nedozví, co potřebují. Zkušenosti s roční platností obdobného zákonao právu na informace o životním prostředí- ale ukazují něco jiného. Úředníci se v drtivé většině netopí v moři žádostí o ekologické údaje, a mnozí se naopak dostali k informacím, které byly dříve oficiálně nedostupné, i když k tomu vlastně ani nebyl důvod. "Když se objevila averze k zákonu o poskytování informací, říkala jsem si, že k tomu podle mých zkušeností není důvod," říká Eliška Vršecká, vedoucí referátu životního prostředí Okresního úřadu v Sokolově. "Od účinnosti zákona o ekologických informacích jsme zatím dostali jedinou žádost. A to se ještě ukázalo, že žadatel chtěl úplně jiné údaje. Spíše mě překvapuje, že se lidé o ekologické informace nezajímají více." Ani oblastní pobočka České inspekce životního prostředí v Plzni si nestěžuje. "Zavalení nejsme," tvrdí tamní hlavní inspektor Zbyněk Sevelka, podle něhož se 99 procent žádostí týká ochrany ovzduší. "Zákon se využívá minimálně," konstatuje vedoucí odboru životního prostředí pražského magistrátu Kateřina Vaculová. Dodává, že s žádostmi o poskytnutí informací se na její odbor obracejí výhradně ekologická hnutí. A ta si nemohou zákon vynachválit. "Jednoznačně se osvědčil," tvrdí předseda hnutí Děti Země Jindřich Petrlík. "Díky zákonu jsme se dostali k většímu počtu informací, než bychom získali dříve." Děti Země například obdrželi přesné údaje o emisích dioxinů ze všech spaloven odpadů v zemi. "Před schválením zákona jsme o ně žádali také, ale získali jsme jen souhrnou informaci o všech spalovnách a nikoli konkrétní z jednotlivých provozů," dodává Petrlík. Oceňuje, že zákon umožňuje postupovat i proti těm úředníkům, kteří z nějakého důvodu odmítli požadovaný údaj poskytnout. "Jestli se zákon osvědčil? Stoprocentně!" pochvaluje si rovněž mluvčí české pobočky Greenpeace Václav Vašků. Organizace se například dostala k údajům, kolik škodlivin smějí vypouštět chemičky podél Labe. Zákon ale přivítali i sami úředníci. Dává jim totiž poměrně přesný návod, jaká data mohou sdělit, a jak postupovat, když zájemce odmítají. "Jistěže jsem zákon uvítal," říká vedoucí referátu životního prostředí Okresního úřadu v Pardubicích František Kašpar. Tento úřad ještě loni na jaře odmítal sdělit Greenpeace, jaké škodliviny a v jakém množství smí pardubická Synthesia vypouštět do Labe. "Státní orgány volají po tom, aby byla co nejdříve přijata zákoná norma, která by jasně vymezila rozsah poskytovaných informací," napsal tehdy František Kašpar organizaci Greenpeace. Česká inspekce životního prostředí upozorňuje na jeden problém, který se s přijetím zákona objevil: Někteří podnikatelé se jeho prostřednictvím snaží dostat k informacím, které by jim pomohly získat nové zakázky. "Dotazů soukromých občanů je naprosto mizivé procento. Spíše zákon používají- nebudu říkat zneužívají- firmy," tvrdí Zbyněk Sevelka, který vede oblastní inspekci v Plzni. Jeho nadřízený, ředitel pražské centrály Petr Soukup, dodává: "Člověk by si myslel, že se lidé budou zajímat, kolik škodlivin vychází z kouřícího komína ve městě. Takových žádostí je ale relativně málo. Spíše to jsou žádosti typu: Sdělte nám, kolik je v republice spaloven, které mají určitý typ kotle, v kolika z těchto kotlů se topí takovým uhlím a v kolika uhlím onakým," říká Soukup, podle něhož tyto žádosti zatěžují už tak velmi zaměstnané pracovníky v oblasti ochrany ovzduší. Recept, co s takovými žádostmi, nabízí vedoucí odboru ekologie ostravského magistrátu Milan Fencl, na něhož se firmy obrátily také. "Snažily se získat informace, které by využily při své podnikatelské činnosti. Odmítly jsme je," konstatuje Fencl. PAVEL BAROCH