Ochranu přírody v Číně tlačí vláda i bída

V nových čtvrtích Pekingu se recykluje užitková voda. Staří bez důchodu likvidují odpadky, aby se uživili.

Čína patří mezi země, které mají tradičně problémy s kvalitou životního prostředí. Velkoměsta trápí smog, mnohé průmyslové závody stále znečišťují vodní zdroje, vzduch a půdu ve svém okolí. V zemědělství se využívají hnojiva vyvolávající např. karcinogenní onemocnění. Nejvíce ovšem Číňanům schází čistá voda.

Kromě rozsáhlého znečištění běžných vodních zdrojů se lidé v Číně potýkají i s nedostatkem kvalitní minerální vody. Díky poptávce movitější klientely se do nyní někdejší říše středu importují předražené minerálky, mimo jiné až z České republiky, které jsou velmi populární.

V kontrastu s obrazem neekologického státu vystupují města na východním pobřeží. Např. nová pekingská sídliště - jakési uzavřené čtvrti s vlastní infrastrukturou (zahrnující školky, školy, služby řemeslníků, supermarkety, kadeřnictví, masážní salony a manikúru), které vznikají v posledních letech, hospodaří s vodou ekologicky.

Piná voda je luxus

Majetnější obyvatelé těchto poměrně exkluzivních komunit mají do svých bytů přivedeny dvě přípojky na vodu. Z jedné teče voda, ve které myjí nádobí, perou prádlo a používají ji v koupelně. Druhá přivádí recyklovanou vodu nižší kvality, která slouží ke splachování na toaletách.

Cena energií je v Číně stále uměle podhodnocená. Při běžném provozu domácnosti zaplatí průměrná rodina za tuto "záchodovou vodu" v přepočtu asi 600 korun ročně. Jedná se však zatím o první vlaštovky, rozšíření této infrastruktury v rámci celé země je zatím v nedohlednu.

Nutno však dodat, že ani voda tekoucí z kohoutků v kuchyních čínských domácností není pitná. Číňané si ji většinou převařují a následně pijí (jak je čínským zvykem - jen teplou).

V poslední době se ale velmi rozšířily stojánkové fontánky s velkými výměnnými, až 20litrovými barely. Zákazník si může vybrat z několika cenových kategorií, které odpovídají kvalitě vody - od destilované po vodu z horského pramene.

Tyto "stroje na vodu", jak jim Číňané říkají, naleznete nejen v domácnostech, ale i v kancelářích a na úřadech. Na veřejných místech je přitom voda zdarma.

Podle náměstkyně ministra ochrany životního prostředí Wu Siao-čchingové hodlá Čína zavést různá opatření ke kontrole znečištění vody a ochraně zásobování měst vodou. V následujících dvou až třech letech hodlá Peking investovat 900 miliard do výstavby zařízení na recyklaci znečištěné vody. Kontaminace vody se totiž konečně stala oficiálně faktorem, který omezuje hospodářský rozvoj Číny.

Palivový taxipříplatek

Jiné opatření pocítili cestující pekingskými taxíky minulý týden. Částečně je motivováno ochranou životního prostředí, hlavním důvodem je ale finanční krize a úbytek klientů. Pekingský městský výbor pro reformy a regulaci vydal nařízení, že každý pasažér musí vedle částky stanovené taxametrem zaplatit ještě jeden jüan (asi 2,50 Kč) coby "palivový příplatek", pokud cena benzinu přesáhne šest jüanů za litr.

K lepšímu životnímu prostředí ve velkých městech paradoxně napomáhá špatná sociální situace důchodců.

Penzisté většinou pobírají velmi nízký důchod a někteří nemají nárok na žádnou finanční výpomoc ve stáří. Přivydělávají si tedy alespoň tím, že každé ráno před příjezdem popelářských vozů obcházejí kontejnery na velkých sídlištích nebo turistické atrakce a sbírají plastové i papírové lahve, starý papír i železo. Všechno pak odnášejí do sběrných dvorů, kde za odpad dostanou zaplaceno.

Přestože jsou lahve vratné, obchody je většinou nevykupují, a tak je spotřebitelé vyhazují do popelnic, které jsou určeny pro smíšený odpad. Výhodou je, že velká města, která disponují touto infrastrukturou, nejsou díky přičinlivým důchodcům zavalena haldami PET lahví.

Číně nelze upřít snahu posledních let, která se týká výstavby veřejných parků, zeleně ve městech i nových přírodních rezervací.

Města disponují upravenými parky, do nichž je vstup pro veřejnost umožněn za mírný poplatek, stejně jako do národních parků a přírodních památek, o které se zaměstnanci vzorně starají. Veřejnou zeleň ve městech bychom mohli, s ohledem na naše šedivá sídliště, Číňanům dokonce závidět.

AUTOR: Ivana Gášková
AUTOR-WEB: www.ihned.cz
od naší Zpravodajky z PEKINGu