Kolik přesně je

ROBERT SKIDELSKY

Růst rozvinutého světa pravděpodobně neustane - jestliže ho nezastaví sama příroda, soudí britský lord.

Hospodářský pokles vyvolal explozi masového vzteku na >>hamižnost<< bankéřů. Ruku v ruce s tímto vztekem šla i širší kritika >>růstománie<< - usilování o hospodářský růst nebo hromadění bohatství za každou cenu. Bez ohledu na škody, které to může napáchat na životním prostředí zeměkoule nebo na společných hodnotách.

John Maynard Keynes se touto otázkou zabýval v roce 1930 v krátkém eseji >>Ekonomické možnosti pro naše vnoučata<<.

Předpověděl, že za sto let - to znamená do roku 2030 - se růst v rozvinutém světě v podstatě zastaví, protože lidé budou mít dost na to, aby vedli >>dobrý život<<. Placená pracovní doba se sníží na tři hodiny denně.

Keynesova předpověď se opírala o předpoklad, že při dvouprocentním ročním nárůstu kapitálu, jednoprocentním nárůstu produktivity a stabilním počtu obyvatel se průměrná životní úroveň zvýší zhruba osmkrát.

To nám umožňuje vypočítat, kolik přesně pokládal Keynes za >>dost<<.

Vyšší příjmy nade vše

HDP na obyvatele činil ve Velké Británii koncem 20. let (před krachem v roce 1929) zhruba 5200 dnešních liber (8700 dolarů). V souladu s tím Keynes odhadoval, že HDP na hlavu ve výši zhruba 40 tisíc liber (66 tisíc dolarů) bude >>dost na to<<, aby lidé mohli obrátit pozornost k příjemnějším věcem.

Po osmdesáti letech se svět přiblížil Keynesovu cíli. V roce 2007 uvedl MMF, že průměrný HDP na obyvatele činí ve Spojených státech 47 tisíc dolarů a ve Velké Británii 46 tisíc dolarů. Británie tedy od roku 1930 zaznamenala pětinásobné zvýšení životní úrovně - a to navzdory nesplnění dvou Keynesových předpokladů: >>neexistence velkých válek<< a >>nulového populačního růstu<< (v Británii dnes žije o 33 procent více obyvatel než v roce 1930).

Důvodem, proč si vedla tak dobře, je to, že roční růst produktivity byl vyšší, než Keynes předpokládal. Je pravděpodobné, že do roku 2030 dosáhne většina západních zemí Keynesova >>cíle<< 66 tisíc dolarů.

Stejně tak je ovšem nepravděpodobné, že tento úspěch ukončí nenasytný hon za dalšími penězi.

Nacházíme se ve zhruba dvou třetinách cesty ke Keynesovu cíli. Mohli bychom tudíž očekávat, že se délka pracovní doby zhruba o dvě třetiny sníží. Ve skutečnosti se snížila pouze o třetinu - a od 80. let se přestala snižovat úplně.

Vzhledem k tomu je vysoce nepravděpodobné, že do roku 2030 dospějeme k tříhodinovému pracovnímu dni. Rovněž se nedá předpokládat, že růst ustane - pokud ho nezastaví sama příroda. Lidé budou dál vyměňovat volný čas za vyšší příjmy.

Keynes totiž minimalizoval překážky na cestě k cíli. Uvědomoval si, že existují dva druhy potřeb, absolutní a relativní, a že druhá kategorie může být neukojitelná. Podcenil však váhu relativních potřeb v době, kdy společnosti bohatnou, a samozřejmě podcenil i moc reklamy, která vytváří potřeby nové, a tím ponouká lidi, aby vydělávali peníze na jejich uspokojení.

Co s volným časem?

Společenský charakter práce Keynes tak úplně neopomíjel. >>I když přestane být rozumné být hospodářsky cílevědomý pro sebe, zůstane rozumné být cílevědomý pro druhé,<< napsal. Bohatí mají povinnost pomáhat chudým.

Keynes pravděpodobně neměl na mysli rozvojový svět. Cíl snižování chudoby ve světě však zatížil lidi v bohatých zemích dalším penzem práce, a to jak prostřednictvím závazků zahraniční pomoci, tak zejména prostřednictvím globalizace, která stlačuje mzdy především u méně kvalifikovaných osob.

Keynes se navíc v podstatě nezabýval otázkou, co by většina lidí dělala, kdyby už nepotřebovala pracovat. Napsal: >>Pro obyčejného člověka bez zvláštního talentu je strašlivým problémem něčím se zaměstnat, zvláště když již nemá vazbu na půdu, na zvyklosti nebo na konvence tradiční ekonomiky.<<

Protože však většina bohatých >>katastrofálně selhala<< ve snaze žít >>dobrý život<<, proč by si měli vést lépe ti, kdo jsou v současnosti chudí?

Právě zde se Keynes dostal podle mého názoru nejblíže k odpovědi na otázku, proč jeho >>dost<< ve skutečnosti nebude dost.

Nenáviděný cíl

Hromadění bohatství, které by mělo být prostředkem vedoucím k >>dobrému životu<<, se stává samo o sobě cílem. V určité fázi již nabízí jen náhražkové požitky za reálné ztráty v mezilidských vztazích, které vyvolává.

Nalezení způsobů, jak posílit uvadající >>vazby, povinnosti či pouta<<, která jsou pro rozkvět jednotlivce tak podstatná, je nevyřešeným problémem rozvinutého světa a rýsujícím se problémem pro miliardy lidí, kteří teprve nedávno nastoupili na růstový žebřík.

George Orwell to řekl dobře: >>Veškerý pokrok je chápán jako zběsilé pachtění se za cílem, o němž doufáte, že ho nikdy nebude dosaženo.<<

(c) Project Syndicate 2009
www.project-syndicate.org

Robert Skidelsky
- Člen britské Sněmovny lordů.
- Emeritní profesor politické ekonomie na univerzitě ve Warwicku.
- Autor cenami ověnčeného životopisu ekonoma Johna Maynarda Keynese.