Anatomie šetrnosti

Je to jistě dobře: euroamerická představa, že peníze k další distribuci stačí tisknout, brát si na ně - zjednodušeně řečeno - v Asii úvěry a tamtéž si za ně nakupovat levné zboží, je dlouhodobě asi tak šťastná jako někdejší nápad římských patriciů zjednat si k obraně říše Germány, aby se mohli nerušeně věnovat hostinám a slavnostem.

Od krize pozdní Osmanské říše se tato situace liší jenom tím, že se dnes za vydlužené peníze nepostaví další sultánský letohrádek. Co však znamená "šetrnost" v širším slova smyslu?

Nebij, ale řež

Jistě vyrovnaný, nebo spíše přebytkový rozpočet v malém i ve velkém. Má jihočeská vlast slyne nejen mlhami a rybníky, ale proslula i jako "české Skotsko" - měla odpradávna, zcela nekeynesiánsky, největší úspory na hlavu - a většinou také nejmenší příjmy.

Slovo "šetrný" se však rovněž používá i v jiném smyslu a znamená pak způsob nakládání, který minimalizuje nejen ztráty a použité prostředky, nýbrž i použité násilí a vloženou energii. Snažíme se pak dotyčného člověka či dotyčnou věc co nejméně poškodit, ublížit mu, nechat co nejvíce prostoru jeho vlastnímu vývoji, autonomii a schopnosti autoreparace - třeba i tím, že mu "šetrně" sdělíme, že je někdo z jeho blízkých mrtev.

Šetrnost vůči lidem, alespoň na fyzické úrovni, je v přítomné době zaručeně největší, jaká kdy v dějinách byla. Minulé éry byly mnohem brutálnější - nikdo se už u nás nedočká katovy smyčky a v podstatě ani ne rány rákoskou.

Zcela jinak to vypadá se šetrností v jiných směrech. Již medicínské zacházení s lidským tělem si pravidelně vybírá co nejinvazivnější a technologicky i finančně nejnáročnější řešení: jak jsem mnohokrát napsal, neskonale větší popularity se dočká transplantátor srdcí nežli ten, kdo vyzývá, aby se potenciální pacienti méně cpali bůčkem a trochu se hýbali. Něco, co je vskutku jednoduché a laciné a současně účinné, třeba psychosomaticky pojatá medicína, se vlastně ani za řešení nepokládá.

Auta a jejich poddaní

Naše civilizace ostatně upřednostňuje silová řešení všude, kde je to možné, naštěstí třeba mimo zahraniční politiku: namísto aby se silnice vedla po vrstevnici, je mnohem oblíbenější horu naskrz prorazit tunelem. Možná jsou Spojené státy v tomto stylu smýšlení ještě daleko před Evropou.

I naše zacházení se zvířaty je neuvěřitelně drsné a bezohledné a bude v budoucnosti zřejmě předmětem nevěřícného podivu smíšeného s hrůzou, ale většině našich bližních se tento problém v nejlepším případě teprve začíná v hrubých obrysech jevit - to by však byl materiál na samostatný sloupek.

Zatímco finanční bilance, nemá-li dojít ke katastrofě, vyžaduje šetrnost a bedlivost, rozkvět ekonomiky našeho typu si žádá v jiné rovině pravý opak - hýření energetické, technologické i spotřební.

Je bizarní, že právě automobilismus jako způsob řešení dopravy, energeticky, materiálově i ve věci ekologické "stopy" nejnáročnější (a v podstatě též jediné reálné nebezpečí pro život v našem světě) je tím hlavním, co ekonomiku táhne. Samozřejmě, jde o jev daleko přesahující hranice dopravování osob, obrovský rezervoár sebeprezentací, možností dominance i životních rizik.

Odstranit tuto "nešetrnost" by si žádná vláda nedovolila - jednak by musela mít téměř totální a dlouhodobou moc, jednak by nepřežila příští volby, způsobila by totiž ekonomický propad - a co možná hůř, emoční frustraci širokých vrstev národa.

Je automobily dominovaná civilizace opravdu nejlepší cestou k rozkvětu, anebo nejlepší cestou do další vývojové pasti?

Stanislav Komárek
Autor je biolog a filosof.