Vlastislav Beneš: Češi vyvážejí do Latinské Ameriky přes Německo. A nikdo pak o nich neví

NEVYUŽITÉ PŘÍLEŽITOSTI. České firmy mají latinskoamerickým zemím stále co nabídnout, chybí jim však větší podpora ze strany státu. Nejsou také příliš ochotné spojit své síly a vyjít tak vstříc požadavkům zákazníků.

Malé a středně velké české firmy nabízejí v Latinské Americe řadu zajímavých produktů nebo řešení, které se týkají hlavně ekologie. O jejich nabídce se ale bohužel příliš neví, a pokud vyvážejí, tak přes německé nebo nizozemské společnosti, říká místopředseda Komory pro obchodní a hospodářské styky s Latinskou Amerikou Vlastislav Beneš.

HN: Rozvíjející se země se vyrovnaly s finanční krizí a recesí lépe než vyspělé státy. Jak je na tom Latinská Amerika?

Je těžké hovořit o Latinské Americe jako celku. Stěžejních latinskoamerických zemí, tedy Brazílie, Mexika či Argentiny, se ale nedávná světová finanční a hospodářská krize příliš nedotkla. Zásadní problémy nemají ani s výší dluhů, kontinent je i politicky poměrně stabilní. Prakticky všechny latinskoamerické země mají demokratické vlády.

HN: Bolívie či Venezuela ale znárodnily část soukromého majetku. Nehrozí, že je budou následovat další země?

Bolívie a Venezuela jsou, stejně jako Nikaragua, která má levicovou vládu, členy integračního seskupení ALBA, což je jedna z alternativ k Free Trade Agreement of the Americas (Volná obchodní dohoda Amerik), prosazované USA. Tady určité riziko znárodnění hrozí, v jiných latinskoamerických zemích je ale minimální.

HN: Předmětem zájmu českých firem je tradičně Brazílie. V čem se mohou prosadit?

Do určité míry mohou stále vycházet z tradice, kterou představuje strojírenství. Brazílie se ale jako velká země snaží vyrábět vše zajímavé sama. Výrobky, které dříve dovážela, proto často nahrazuje vlastními a má zájem hlavně o know-how a výrobky z oblastí, které zatím nepokrývá, jako jsou třeba ekologické technologie. České firmy se úspěšně zapojily do výstavby čističek vod nebo projektů zaměřených na racionální hospodaření s městskými odpady. V Brazílii jsou také časté povodně, jejichž následky umíme zmírnit, Brazilci o tom ale bohužel nevědí.

HN: Jaké příležitosti nabízejí našim společnostem Mexiko či Argentina?

V Mexiku, které je druhou největší latinskoamerickou zemí, měly dříve české podniky zahraničního obchodu řadu afilací, jejich činnost ale víceméně skončila. Nyní se tam začínají vyrábět v české gesci pneumatiky pro závod Volkswagenu, který na sebe váže řadu výrob autodílů. V této zemi je také možné uplatnit know-how a technologie z lesnictví nebo pro odpadové hospodářství, například čističky vod. Jediná spalovna odpadů v Mexiku, postavená Španěly, má českou technologii. V Argentině se zase dobře uplatňuje afilace Vítkovic, která se zabývá plněním lahví na zemní plyn. Slouží k otopu a vaření nebo jako pohonná hmota pro automobily na zkapalněný zemní plyn.

HN: Jak je tomu v dalších státech? Jaké příležitosti nabízejí pro české firmy?

Skoro všechny latinskoamerické státy mají potíže s energetikou. I taková energetická velmoc jako Venezuela trpí častými výpadky elektrické energie. Kolumbie má sice nadbytek zemního plynu a vyváží ropu, 60 procent země je ale bez pravidelných dodávek elektřiny. To vše lze využít.

Česká republika také v rámci programu pomoci Evropské unie úspěšně pomáhá se zalesňováním 1,5 milionu hektarů půdy v Kolumbii. Zajímavé příležitosti nabízí rovněž dřevozpracující průmysl. Dřevní odpad, který se zatím příliš nevyužívá, může sloužit k výrobě elektřiny, případně k sušení dřeva. Kolumbie se také v krátké době stala velkým vývozcem oleje, který se přidává do nafty v Latinské Americe a v Evropské unii. A české firmy mají technologie k přeměně odpadu ze zpracování plodů palmy olejné na energii, hnojivo či teplo.

V Latinské Americe je rovněž možné nabízet solární panely nové generace. Málokdo ví, že ty české optimálně pracují při teplotách vysoko nad 30 stupňů Celsia, které jsou v Latinské Americe běžné, a dokážou vyrábět elektrickou energii, i když prší nebo je zamračeno. Pokud se na tomto kontinentu vůbec využívaly solární panely, tak čínské výroby s optimálním výkonem při teplotách 20 až 25 stupňů Celsia. Při vyšších teplotách však jejich výkon stagnuje.

HN: Zmínil jste program pomoci Evropské unie Latinské Americe. Oč jde a jak ho mohou využít české firmy?

Každé dva roky se koná Summit Evropská unie - Latinská Amerika na úrovni šéfů států a vlád. Poslední dva byly věnovány právě obnovitelným energetickým zdrojům, energetice a životnímu prostředí.

Do programu patří zmiňovaná obnova lesů s cílem zalesnit 1,5 milionu hektarů půdy v Kolumbii. Český projekt zalesňování začal před deseti lety. Ve střední Kolumbii bylo v poměrně krátké době zalesněno asi 10 tisíc hektarů půdy. Podobných projektů je ale daleko více.

Situace českých firem není příliš dobrá. Ty největší, které působí v České republice a jsou i největšími vývozci, mají většinou zahraniční majitele a prosazují vlastní cíle. Vláda tvrdí, že ji zajímá přibližně 40 tisíc malých a středně velkých společností, ty jsou však ekonomicky slabé. Investovaly sice hodně peněz do vynálezů, které mohou velmi dobře uplatnit v Latinské Americe, ta však o nich vůbec neví.

A vláda ruší řadu velvyslanectví , v poslední době v Kolumbii, ve Venezuele a v Kostarice. Představa, že můžeme z Limy dobře zpracovávat záležitosti v 4000 kilometrů vzdálené Kolumbii, je hodně naivní. Když chceme šetřit, může velvyslanectví nahradit konzulát nebo pobočka CzechTrade, která se stará o obchod , propagaci a hlavně o vyhledávání obchodních partnerů.

HN: To jsou velké překážky. Dají se překonat?

Pokud někdo českým společnostem alespoň trochu pomůže, tak ano. Oněch 40 tisíc firem má přitom jen málokdy k dispozici zaměstnance, kteří hovoří španělsky, a v Latinské Americe se s angličtinou velmi těžko prosadíte. Firmy řeší situaci reexportem do Latinské Ameriky přes partnera z Německa nebo Nizozemska. Český vývozce tak ovšem nemá kontakt s trhem a nemůže adekvátně reagovat na požadavky zákazníků. A potřebnou referenci pak získává německá či nizozemská společnost, přes kterou vyváží, a nikoliv náš exportér. Česko se tak ztrácí z obchodních statistik, pro latinskoamerické země přestává existovat a vydělá na tom někdo jiný.

HN: Každá země má svá specifika, která je třeba vzít v úvahu v případě latinskoamerických států?

Ani vynikající firma se neprosadí, když se zaměří na jeden segment trhu. České firmy například vyrábějí stroje, které dokážou svézt odpad na skládku, mají i technologie pro jeho třídění. Pokud ale nabízí firma jen část toho, co požaduje zákazník, je třeba vytvořit vývozní alianci nebo konsorcium firem, které to dokážou. Naše malé a středně velké firmy se ale nedokážou spojit a zajistit vše, co zákazník požaduje.

Latinskoamerický partner také čeká, že mu vývozce zajistí i financování obchodu. To často rozhodne o úspěchu, či neúspěchu. Američané nemají například tak kvalitní obráběcí stroje, jako jsou české. Firmy z USA ale často vyhrávají u latinskoamerických zákazníků nad českými díky výborným podmínkám financování, které nabízejí.

Vlastislav Beneš, 68 let
Vystudoval Vysokou školu chemicko-technologickou a Vysokou školu ekonomickou v Praze. Léta pracoval v zahraničním obchodě, v letech 1990-1995 byl obchodním přidělencem/radou na velvyslanectví Československé a poté České republiky v Madridu, v letech 2000-2005 honorárním konzulem Ekvádorské republiky. Je členem výboru České iberoamerické společnosti a viceprezidentem Komory pro obchodní a hospodářské styky s Latinskou Amerikou. Napsal 45 převážně odborných publikací. Hovoří španělsky a anglicky, částečně německy, pasivně ovládá ruštinu, nyní studuje francouzštinu. K jeho koníčkům patří vlastní povolání, cestování, vážná hudba i folklor, plavání a tenis.

AUTOR: František Mašek
AUTOR-WEB: www.ihned.cz