HEYROVSKÝ Jaroslav (* 20. 12. 1890 Praha, + 27. 3. 1967 tamtéž) - český chemik, zakladatel velmi přesné analytické metody polarografie
Kdo byl profesor Heyrovský?
První československý nositel Nobelovy ceny za chemii J. Heyrovský je především znám jako vynikající fyzikální chemik. Lidé, kteří jej poznali blíže, si jej navíc vážili jako člověka ryzího charakteru a velkého kulturního rozhledu.
Střední školu navštěvoval na Akademickém gymnáziu v Praze, kde se vyučovala zejména latina a řečtina, jenomže Jaroslava i Leopolda daleko víc přitahovaly přírodní vědy. Zatímco se Leopold věnoval později entomologii, Jaroslav se zajímal o chemii, fyziku a matematiku; proto se po maturitě zapsal na přednášky těchto předmětů na pražské univerzitě. Lákalo jej studium fyzikální chemie. Úroveň přednášek tohoto oboru byla tehdy na nevalné úrovni, a tak po roce odjíždí Heyrovský studovat do Anglie, kde se stává roku 1911 studentem University College v Londýně. V té době zde přednášel laureát Nobelovy ceny sir William Ramsey, objevitel vzácných plynů. Heyrovský je zpočátku jeho nadšeným žákem, později dokonce i spolupracovníkem. V roce 1913 získává titul bakaláře přírodních věd. Příštího roku odjíždí na prázdniny domů, avšak zpět do Londýna už se vrátit nemůže - vypukla 1. světová válka. Ale i tak zanechal pobyt v Anglii v Heyrovském nesmazatelné dojmy, například své laboratorní deníky vedl od té doby jen v angličtině.
Během války pracoval v lékárně a u rentgenu. Ihned po jejím skončení se opět vrhl do studia. Přírodní vědy se tehdy studovaly na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy, kde Heyrovský obdržel hodnost doktora filosofie. Závěrečné zkoušce byl přítomen známý chemik, spolupracovník Mendělejevův, profesor Bohuslav Brauner (bratr malířky Zdeňky Braunerové), jehož byl Heyrovský asistentem, a profesor Bohumil Kučera. Z obhajoby se stala vášnivá vědecká diskuse, která později vedla Heyrovského k objevu polarografie.
Již v dubnu 1920 byl Heyrovský jmenován docentem, o rok později na londýnské univerzitě doktorem věd, v roce 1926 mimořádným a o čtyři roky později řádným profesorem fyzikální chemie na Univerzitě Karlově.
Heyrovského nejvýznamnějším objevem se stala elektrolýza s rtuťovou kapkovou elektrodou, která položila základy nové analytické metodě, polarografii. Tato metoda umožňuje pomocí speciálních elektrod - rtuťové kapky a platinového drátku - stanovit v roztoku i docela nepatrné množství cizí látky. Heyrovskému se podařilo v roce 1925 sestrojit dokonce přístroj pro automatický záznam křivek závislosti intenzity proudu na napětí, který nazval polarograf. Díky tomuto přístroji se objevily nové možnosti přesného rozboru látek.
V roce 1950 se stal J. Heyrovský ředitelem Polarografického ústavu ČSAV v Praze. Na Nobelovu cenu za chemii byl navržen již v letech 1940, 1947 a 1956. Nakonec ji přijal z rukou švédského krále Gustava Adolfa VI. ve Stockholmu 10. prosince 1959.
Byl jmenován čestným doktorem mnoha univerzit. Jeho vědecká práce proslavila českou vědu na celém světě.
ZDROJ: www.libri.cz