Všichni chtějí chránit les. Každý jinak
Diskuse o problémech v Národním parku Šumava připomíná spory zastánců volného trhu a řízené ekonomiky. Jedni (liberálové) tvrdí, že starosti s kůrovcem bude nejlepší nechat na přírodě, která si s ním časem poradí stejně, jako si vždycky v minulosti poradila se vším. Druzí (intervencionisté) tvrdí, že bez zásahu člověka zůstanou na Šumavě jen holé pláně, protože rozsáhlé smrčiny podlehnou kůrovci, který se odtud možná rozšíří i na další lesy v Česku.
Na straně intervencionistů (například šéf Národního parku Šumava Jan Stráský) stojí fakt, že na Šumavě jde o uměle vytvořený les vysazovaný hlavně v 19. století. Nejedná se tedy o propracovaný ekosystém, který by přirozeně vznikal po tisíce let. Cílem výsadby lesa nebyla divoká příroda, ale těžba kvalitního dřeva ve velkém množství.
Liberálové (třeba Hnutí Duha) zpravidla namítají, že současné lesy sice jsou k problémům náchylné, ale lesní porosty s různým složením byly na Šumavě už od poslední doby ledové, kdy k lidským zásahům nedocházelo. Kdyby tedy, tvrdí liberálové, byl les ponechán svému osudu, časem se s problémem vypořádá sám. Místo smrkové monokultury bezpochyby něco vyroste, byť za desítky let, a konečně vznikne kýžená "divoká příroda". Z té se ovšem, na rozdíl od umělých monokultur, těží dřevo jen obtížně, a to se nelíbí lesníkům a těžařským firmám.
Tato otázka je ve sporu klíčová a nynější diskuse o používání pesticidů, těžké techniky, anebo zda to nechat na přírodě na ni pouze navazují.