Časovaná bomba z hor odpadů

Praha 1 má starosti s čistotou a likvidací odpadků z ulic, protože Technické správě komunikací (TSK) chybí dost peněz na jejich odstraňování. Tato situace není nová, a nejen v hlavním městě. Jednou z hlavních příčin je neustále vzrůstající množství různých odpadů, a tak se nelze divit, že stoupá i potřeba peněz na jejich likvidaci. Možná že by prostředky přidělené TSK stačily, kdyby se již dříve v našem státě začaly brát názory odborníků vážně. Nejúčinnější cestou je i v tomto případě prevence. U nás se však postupuje přesně opačně. Výrobce ani prodejce nezajímá, co bude s výrobky a jejich obaly po použití. Nejsou k tomu ničím motivováni. A tak máme stále víc těžko likvidovatelných výrobků, nevratných obalů z plastických hmot a balíme za každou cenu vše, co jen jde. Množí se i využívání nádobí a příborů pro jedno použití. Hřebíčkem do rakve je pak nezodpovědná likvidace vratných lahví od nápojů, zejména minerálek, limonád, mléčných výrobků. Zdá se, že i u piva je to jen otázka času, než skalní příznivci tohoto pěnivého moku ve skle budou převálcováni. To vše se pak odráží na čistotě ulic, veřejných prostranství i lesů. Nefunguje a nemotivuje příliš ani systém sběru druhotných surovin, který u nás býval na solidní úrovni. Nelze se tedy divit, že odpadové nádoby se plní rychleji než v minulosti. Ale plní se nám rychle i skládky a v krajině tak vznikají časované bomby. Roste množství černých skládek po lesích, polích a všude, kde to jen trochu jde. Ani spalovny nemohou plně uspokojit, protože zplodiny z jejich komínů nejsou neškodné a popílek se musí také někde skladovat. O recyklaci se nám zatím jen zdá a nelze ji vždy ani provést. Skutečně recyklovat můžeme jen přírodní suroviny, jako například dřevo. Nerespektování přírodních zákonů a přezírání názorů odborníků nás začíná přicházet velmi draho. Jak tedy dál? Nestěžovat si pouze na nedostatek peněz, ale uvažovat o tom, jak jednat, aby nás to tolik nestálo. Hlavně přijmout urychleně velmi přísné legislativní úpravy. Nelze se přitom ohlížet na něčí zisky, ekonomické zájmy. Příroda může reagovat podstatně rychleji a doplácet na to budeme všichni. Přesvědčit se o tom už můžeme na změnách klimatu planety, které jsou s lidskou činností čím dál více spojovány. Že to není levné, zjistily v případě povodní i pojišťovny, a protože jde o jejich peníze, začaly bít na poplach. Je prostě potřeba méně řečí a více činů. Ušetřené peníze se nám vrátí nejen ve zdraví, funkční krajině, ale i v prostředcích, které bude možné užitečněji využít. Třeba pro vědu a vzdělání, výstavbu bytů, řešení problémů zdravotnictví či lepší fungování hromadné dopravy. Author: Antonín Minařík Source: Právo (Autor je členem Českého a slovenského dopravního klubu)