Spektrum

Zneškodňování sídelních odpadů Německý Technický návod pro sídelní odpad (TASi) se v současné době prověřuje z hlediska zahrnutí mechanicko-biologického zpracování zbytkového odpadu jako konečného zpracování před uložením na skládku. Změna TASi by měla následovat pouze v případě, že to nebude na úkor ochrany životního prostředí. Je nutno nejen stanovit vysoké požadavky na ukládané zbytky z mechanicko-biologického zpracování, ale současně stanovit požadavky i na stavbu a provoz skládek. I v případě, že dojde ke změně TASi a mechanicko-biologické zpracování se bude ve větší míře používat při zneškodňování sídelního odpadu, je nutno vycházet z toho, že tepelné zpracování zůstane důležitou součástí koncepcí komunálního zneškodňování odpadu. Evropská směrnice o skládkách z dubna 1999 přinese mnoha státům zlepšení, ale je na nižší úrovni než německá. Dva roky po vstupu směrnice v platnost musí být uplatněna v jednotlivých státech - Německo ovšem zůstane u přísnější národní směrnice. Umwelt, 29, 1999, č. 5/6, s. 48-50 Koloběh betonu Zhodnocení čistého rozmělněného betonu jako přísady při výrobě nového betonu řídí v SRN směrnice Výboru pro vyztužený beton. Podle této směrnice lze v novém betonu využít až 42 objemových % přísady. Plánuje se rozšíření této směrnice i na využívání recyklovaných přísad ze směsí minerálních stavebních látek - stavební suti. Institut pro stavební výzkum v Cáchách zkoumal, zda lze takové materiály používat jako přísadu i do betonů na stavbu výškových budov a jak rozdílné složení recyklovaných přísad ovlivňuje vlastnosti betonu. Zhodnocení minerálních směsí jako přísad do konstrukčních betonů zpravidla určuje modul pružnosti. S narůstající porozitou a klesající hustotou recyklovaných materiálů se modul pružnosti snižuje. Výsledky výzkumu byly zohledněny ve výše jmenované směrnici. UmweltMagazin, 28, 1999, č. 5, s. 84 Moderní mobiliář pro odpady Sběrné nádoby ve městech jsou často neestetické, přeplněné a páchnou. V německých městech má být nyní zaveden podzemní systém, který je známý již z některých italských a nizozemských měst. Firma DSD již odstartovala modelový pokus ve městě Emden. Místo sběrných nádob mají být postaveny sběrné sloupy na sběr starého skla. Sloupy budou barevně odlišeny podle barvy skla. Sklo po vhození poletí dvoumetrovou šachtou do podzemní sběrné nádoby, rozdělené na tři oddíly. Šachta bude silně vyložena pěnovou hmotou, která ztlumí hluk. Investice do podzemních systémů budou v Německu připadat v úvahu asi pouze u nově stavěných sídlišť. UmweltMagazin, 28, 1999, č. 5, s. 62-66 Konkurence v odběru baterií Na podzim 1998 vstoupilo v Německu v platnost nařízení o bateriích, podle kterého musejí výrobci a dovozci zajistit zpětný odběr svých baterií. Nařízení dává dvě možnosti: zřídit společný systém odběru nebo se na něm podílet či zavést svůj vlastní systém nebo pověřit třetí osobu. Centrální svaz elektrotechnického průmyslu (SRN) založil spolu s řadou proslulých výrobců baterií Nadaci společný systém odběru baterií GRS. Na systém se napojilo již 288 výrobců. Konkurencí GRS je Vfw - Sdružení pro recyklaci hodnotných látek. Tato střední firma má smlouvy se 46 výrobci baterií, především v oborech agrární a signalizační techniky. Vfw se nehodlá spokojit s postavením ?úzce specializované? firmy. Aby mohla dále existovat jako individuální systém odběru, bude muset dosáhnout stejné kvóty návratnosti baterií jako systém GRS. UmweltMagazin, 28, 1999, č. 5, s. 86 Elektřina, teplo a větší objem V kompostárně Heppenheim se dosud ročně zhodnocovalo asi 9 tisíc tun biologického a rostlinného odpadu. Kapacita tohoto zařízení spolu se stejně velkým zařízením v Lampertheimu nestačila na množství biologického odpadu v okrese, které činí 42 tisíc tun ročně. Provozovatelé proto vybudovali nové kombinované zařízení na kompostování a prokvašování s roční kapacitou 33 tisíc tun, které zpracovává nejen biologický a rostlinný odpad, ale i živnostenské odpady, zbytky z výroby, balené potraviny a zbytky z restaurací. Bioplyn z kombinovaného zařízení využívá bloková teplárna o výkonu 990 kW. Při ročním zpracování 26 tisíc tun bioodpadu, 5 tisíc tun zeleného odpadu a 2 tisíc tun organických živnostenských odpadů mají vznikat asi 3 miliony krychlových metrů bioplynu. Z něj lze získat 6 tisíc MWh proudu. Dále může zařízení dodávat ročně asi 10 tisíc tun kompostu. UmweltMagazin, 28, 1999, č. 5, s. 88 Trik s kalem Ročně se v německých přístavech vybagruje několik milionů kubických metrů písku a kalu. Jen v hamburském přístavu jsou to asi dva miliony kubických metrů, jejichž skládkování je spojeno s vysokými náklady. CihelnavNeuenfeldeu Hamburku vyvinula ve spolupráci s technickou univerzitou postup výroby cihel z těchto kalů. Výchozí materiál - směs 80 % přístavních kalů a 20 % jílu - se nejprve suší při asi 110 oC. Pak se rozemele, smíchá s vodou a opět vysuší na vlhkost asi 7 %. Ze vzniklého materiálu se lisují cihly a pálí se v peci při 1100 oC. Odpadní teplo z pece se využívá ve výše uvedených dvou stupních sušení. Organické škodlivé látky se zničí v peci, anorganické se chovají rozdílně - rtuť, selen a olovo přecházejí do plynné fáze, jiné látky se pevně zabudují do struktury cihel, což zabrání jejich pozdějšímu vyluhování. Plynné anorganické látky ve spalinách se při čištění spalin odlučují pomocí aktivního uhlí a vápennou směsí. UmweltMagazin, 28, 1999, č. 5, s. 90 Cenná surovina z bioodpadu Nová technologie konverze biomasy by mohla pomoci snížit množství odpadu na amerických skládkách a současně omezit závislost petrochemických výrob na dovážené ropě. Technologii přeměny celulózy nebo škrobu z biomasy na kyselinu levulovou vyvinula firma Biofine Corp., Waltham, Mass. Odpad ze skládek, zemědělských zařízení a papíren tak lze proměnit v environmentálně přijatelné herbicidy a pesticidy, přísady do benzinů a jiné chemikálie běžně vyráběné v petrochemii. Waste Age, 1999, č. 11, s. 20-21 PVC - lepší než jeho pověst? Studie firmy Prognos AG z Bazileje hodnotí přínos různých skupin výrobků z PVC k ekologicky, ekonomicky a sociálně udržitelnému rozvoji. Vědci zkoumali okna, potrubí, obalové fólie a kabely např. z hlediska ekotoxických emisí, odpadní vody, vlivu na skleníkový efekt, spotřeby energie při výrobním procesu, nákladů na recyklaci odpadu, formulovali střednědobé a dlouhodobé scénáře a prognózy vývoje. Prognóza hodnotí např. okna z PVC příznivěji než dřevěná a hliníková. Ekologické nebezpečí i sociální riziko jsou velmi omezené. Sociální udržitelnost byla hodnocena pozitivně v tom smyslu, že výroba PVCpřispívá k zaměstnanosti, a tím ke stabilitě společnosti. V oblasti ekonomické udržitelnosti byl hodnocen vývoj nákladů, rentabilita výroby. S vývojem ceny ropy nabývají na významu v budoucnosti recykláty. UmweltMagazin, 28, 1999, č. 5, s. 140-141 Satelity pro monitoring skládek Satelity pomáhají monitorovat skládky počínaje emisemi a konče procesem zhutňování odpadu. V Pensylvánii musí mít všechny skládky vypracované topografické mapy jako přílohy ke každoročním zprávám o stupni zhutňování odpadu. Na skládce Martin County v Palm City na Floridě se používá ke kontrole emisí satelitní navigační systém GPS (Global Positioning System). Další z moderních nástrojů všeobecně používaný na skládkách je informační systém GIS (Geographic Information System). Území, kde docházelo v minulosti k přesunům a změnám půdy, jsou označována pomocí fotogrammetrické analýzy a poté charakterizována systémem GIS. Waste Age, 1999, č. 11, s. 86-92 Východní Němci otálejí s výstavbou spaloven V roce 2005 začne platit Technický návod pro sídelní odpad (TASi), podle kterého bude mít tepelné zpracování látkově nezhodnotitelných odpadů velký význam. V západních spolkových zemích je k dispozici více než 50 tepelných zařízení na zpracování zbytkových odpadů, v nových spolkových zemích je v provozu pouze jedno, Schwarze Pumpe, a na schválení čekají další dvě: v Lautě (Sasko) a Rostocku. Centrum pro zhodnocování druhotných surovin Schwarze Pumpe má kapacitu 450 tisíc tun ročně, z toho na zbytkový odpad připadá asi 30 %. Do roku 1998 byla zařízení centra vytížena asi z 50 %, proto management přikročil k přijímání cizího odpadu. Lauta plánuje zařízení s kapacitou 225 tisíc tun zbytkového odpadu ročně. Entsorga-Magazin, 18, 1999, č. 6, s. 18-22 Recyklace výrobků dlouhodobé spotřeby z plastů V Bruselu se konala konference Identiplast na téma recyklace plastů. Podle odborníků nabývá na významu recyklace plastů z výrobků dlouhodobé spotřeby (automobilů, počítačů, kancelářského vybavení atd.). Protože plasty z těchto výrobků nevznikají ve velkém množství jako např. lahve, jsou těžší a většinou z hodnotného materiálu, je pro ně únosná manuální technika identifikace a třídění. Automatické systémy identifikace se vyvíjejí zatím pomalu, důvodem je mimo jiné velké množství druhů plastů u těchto výrobků (nutno počítat asi se 100 variantami). Demontáž je nutno provádět automaticky, k rozmělňování nejsou vhodné běžné drtiče, spíše rotační mlýny. Jako vhodné technologie třídění se zkoumají vířivé odlučovače, elektrostatické metody a gravitační techniky. Recycling Magazin, 54, 1999, č. 11, s. 29-31 Neoznačené příspěvky z databází SVIS pro ŽP Českého ekologického ústavu vybrala a sestavila HV.