Přerostou nás haldy lahví?

Vláda schválila návrh zákona o obalech. Dlouho očekávaná norma by po projednání v Parlamentu mohla vstoupit v platnost od ledna příštího roku. Obce a občané od ní očekávají především záchranu před záplavou plastových lahví, které stále rychleji plní odpadové kontejnery jejich okolí i volnou krajinu. Zatím se dočkali jen nejasných slibů. Návrh Zemanova kabinetu totiž o konkrétních opatřeních většinou cudně mlčí. Bude-li schválen, až následná vyhláška ministerstva životního prostředí rozhodne, kolik a čeho se bude recyklovat. Nejvyšší představitelé resortu již před měsícem potvrdili, že počítají s poměrně slušným růstem povinné míry recyklace u PET lahví (50 % v roce 2005 a 80 % v roce 2008). Takto zakotvená povinnost by skutečně mohla zmírnit dosavadní diskriminaci vratných lahví - ty se totiž nyní vracejí z více než devadesáti pěti procent. Tito výrobci tak poctivě hradí prakticky veškeré náklady na jejich znovupoužití a recyklaci. Jednorázové obaly naopak představují útěk od odpovědnosti - likvidaci černých skládek, ukládání jednorázových lahví či jejich spalování musí platit obce a občané. Na prozatím skromný rozsah třídění a recyklace výrobci pouze přispívají. Ve většině západoevropských zemí přitom platí rovná pravidla a spotřebitel si sám může vybrat nápoj ve vratném a nevratném obalu. Není divu, že také naši občané volají po stejně čistých ulicích, s jakými se setkávají ve Švédsku, Německu nebo Švýcarsku. Na poslance se obrátilo více než čtyři sta starostů podporujících legislativní návrh připravený Hnutím DUHA. Ten počítá, podobně jako ministerstvo, s vyšší recyklací nebo opakovaným používáním, ale u všech nápojových obalů - plastových, skleněných, kovových i kombinovaných. Předchází tak riziku pouhého nahrazení hromady PET lahví kupříkladu haldou plechovek. Osobně považuji za vhodnější spíše takto směřované řešení. Především proto, že je komplexnější a vychází z funkční legislativy několika evropských států. Ty - také díky obalovým paragrafům - předstihly Českou republiku ve vývoji recyklačních technologií o celou třídu. Chceme-li v této oblasti udržet krok, získat nové pracovní příležitosti a zároveň se zbavit pověsti "evropského špindíry", měli bychom se vydat stejným směrem. Ministerská vyhláška na to však nemusí stačit. Nejen kvůli - byť jen teoretické - hrozbě, že ji škrtem pera změní nějaký druhý František Benda, dotčené firmy se přece mohou naopak obávat i nečekaného zpřísnění požadavků. Vnesení konkrétních cílů a termínů dosažení vyšší míry recyklace do zákona dává větší dlouhodobé záruky firmám, obcím i občanům. Celý problém se tím jistě nevyřeší - obce budou i za šest let stále platit náklady na likvidaci pětiny všech nápojových obalů. Nyní se ale musí samy starat o více než dvě třetiny jejich objemu. A to už je pořádná hromada. Parlament by proto měl volání starostů a veřejnosti vyslyšet. (Autor, poslanec za KDU-ČSL, je stínovým ministrem životního prostředí 4K) Zdroj: Právo