Problém s obaly zdaleka není vyřešen

Radek Svítil 5. května 1999 Mohlo by se zdát, že problém s obalovými odpady je v ČR alespoň po legislativní stránce vyřešen. Vláda 27. 1. 1999 přijala nařízení, kterým se "stanoví seznam výrobků a obalů, na něž se vztahuje povinnost zpětného odběru, a podrobnosti nakládání s obaly, obalovými materiály a odpady z použitých výrobků a obalů". Jde o poslední chybějící předpis z těch, jejichž přijetí předpokládá zákon o odpadech (125/1997 Sb.). Smutná historie Ovšem situace je o mnoho smutnější. Zákon o odpadech byl připraven Ministerstvem životního prostředí (MŽP) ještě za působení Františka Bendy (ODS), Sněmovna však předlohu nestihla před volbami v roce 1996 projednat. Návrh byl v řadě věcí špatný, v oblasti obalového odpadu pak trpěl zcela zásadní vadou: byl naprosto chaotický. Abychom pochopili proč, nastiňme si nejprve stručně, jak by mohla vypadat smysluplná zákonná úprava nakládání s obalovým odpadem. Trocha snění... Především by se muselo říci, co je jejím cílem. Tím by mělo být omezení množství a nebezpečnosti vznikajícího obalového odpadu a dále co největší míra využívání vznikajícího odpadu. Soustřeďme se (z důvodu omezeného prostoru) nyní pouze na jednu metodu, jak toho dosáhnout. Uložme těm, kdo do obalů balí své zboží (říkejme jim třeba "baliči"), aby se postarali o sběr a recyklaci obalového odpadu. Stanovme konkrétní požadavky, kolik ze vznikajícího obalového odpadu musí být sebráno a recyklováno. Stanovme i sankci pro případ, že baliči nebudou tyto kvóty plnit - prázdné obaly takového baliče bude obchod povinen brát od zákazníků zpět a od obchodu je zase bude povinen přebírat balič. Stanovme také, jak se budou získávat potřebná data o množství vznikajícího, sebraného a využívaného obalového odpadu. Jak by takový systém fungoval v praxi? Baliči by byli motivováni k tomu, aby "pohrůžka" zpětného odběru nebyla uplatněna - obchodníci by pak totiž jejich zboží zřejmě odmítali prodávat. Baliči by tedy vytvořili společnou organizaci, která by na jedné straně vybírala příspěvky od baličů za každý jimi prodaný obal, na druhé straně by přispívala na fungování systémů separovaného sběru odpadu v obcích. Tento příspěvek by byl řekněme skoro 100% na sběr plastů (to jsou skoro samé obaly), naopak malý pro papír (skoro samé noviny a časopisy). Nějakým způsobem (stanoveným např. vyhláškou MŽP) by se zjišťovalo, jaký podíl sebraného odpadu tvoří obalový odpad a jak byl využit. Vedle zvýšení množství sebraného a využitého odpadu by takový systém měl i pozitivní dopad na omezování množství obalů. Za každý obal by balič musel platit, takže by si rozmyslel své výrobky balit nadbytečně. Dále by se náklady na sběr a využití obalu promítly do ceny výrobků - spotřebitelé by tak už při koupi zabaleného výrobku předpláceli sběr a využití obalu. ...a smutné probuzení Takový systém na základě stávající legislativy rozhodně nevznikne. Podívejte se do rámečku, vysvětlujícího současnou právní úpravu obalového odpadu. Zákon 125/1997 Sb., o odpadech, na jedné straně stanovuje, že "výrobci a dovozci obalů a obalových materiálů jsou povinni zajistit, aby nejpozději do 31. prosince 2000 byl obalový odpad využíván a recyklován v rozsahu stanoveném vyhláškou ministerstva" (MŽP). Podíl využívaného odpadu byl vyhláškou MŽP stanoven na nejméně 35 % hmotnostních, podíl recyklovaného odpadu na nejméně 15 % hmotnostních. Na druhé straně se v zákonu praví, že ti, kdo uvedou na trh obal uvedený v nařízení vlády (a to jsou podle nedávno vydaného nařízení všechny obaly), jsou povinni ho po použití odebrat zpět. Tato povinnost má vstoupit v platnost do tří let od chvíle, kdy nabude účinnost svrchu zmíněné nařízení vlády, tedy do 23. února 2002. Obaly, které budou odebrány zpět, mají být nejpozději do konce následujícího roku využity a recyklovány v rozsahu stanoveném opět vyhláškou MŽP. Místo povinnosti sbírat a recyklovat obalový odpad, vynucované hrozbou zpětného odběru, zde jsou povinnosti dvě, které spolu nejsou nijak provázány a dokonce začnou platit s odstupem téměř 14ti měsíců. Ještě horší je, že žádná z těchto povinností není prakticky vynutitelná. Bendovo MŽP se totiž nenamáhalo do zákona zapracovat žádný mechanismus kontroly. Takže balič není nikomu povinen říkat, kolik obalů vyrobil či uvedl na trh a kolik odpadu sebral, využil a recykloval. Tyto povinnosti nestanovuje ani zmíněné nařízení vlády. Co přináší dohoda? Co za dané situace znamená "Dohoda o uplatňování §19 zákona 125/97 Sb. o odpadech ve znění pozdějších předpisů a principů Směrnice 94/62/ES o obalech a obalových odpadech v ČR", podepsaná 1. dubna MŽP a Českým průmyslovým sdružením pro obaly a životní prostředí (ČPSOŽP)? Patrně nejlepší zpráva je, že při podpisu této dohody ministr Kužvart slíbil, že vypoví dobrovolnou dohodu s výrobci pracích prášků (viz EkoList 7/1998). Dalším pozitivním aspektem dohody může být podpora pro separovaný sběr v některých obcích - viz rámeček. ČPSOŽP se v dohodě mj. zavazuje: k vytvoření integrovaného systému nakládání s komunálním odpadem jako se zdrojem druhotných surovin, v jehož rámci se budou výrobci a dovozci obalů a zabaleného zboží podílet na nákladech spojených s vytříděním obalového odpadu jako složky využitelné části komunálního odpadu, a to v přímé spolupráci s obcemi (dále jen Systém). v rámci Systému zajistit vytřídění odpadů pro využití v množství odpovídajícím 10 % hmotnosti množství obalů uváděných na trh subjekty ve smluvním vztahu s provozovatelem Systému ke konci roku 1999. Něco dobrého... Vcelku užitečná či alespoň neškodná by měla být součinnost ČPSOŽP a MŽP ČR např. při "odstraňování normativních bariér bránících efektivnímu snižování množství obalového odpadu nebo využívání odpadových toků" či "definování struktury informací potřebných pro vytváření koncepce využívání surovin z komunálního odpadu a především obalového odpadu". ...a něco zlého K přinejmenším podezřelým částem naopak patří závazek obou stran spolupracovat na "přípravě a provádění koncepce nakládání s obaly" či na "přípravě a realizaci propagačních a vzdělávacích programů zaměřených na výchovu školní mládeže k ekologickému chování při užívání obalů". V prvém případě jde o to, že ČPSOŽP získává výsadní postavení při přípravě takové koncepce, v druhém případě o jasný střet zájmů. Tomuto střetu může těžko zabránit ustanovení, že "takových programů nebude užíváno k reklamě". Ono jich nebude využíváno k reklamě pro konkrétní výrobky - to už si baliči mezi sebou ohlídají. Ale na druhé straně se od nich školní mládež těžko dozví, že některé zboží je nejlépe kupovat nebalené, či že hliníkové plechovky, byť je lze krásně recyklovat, je daleko nejlepší vůbec nekupovat. Bude nový zákon MŽP začíná chystat nový zákon o odpadech a s ním i nový zákon o obalech. Účast při jeho přípravě slíbilo jak baličům, tak i nevládním organizacím a obcím. Klíčové bude, zda návrh obalového zákona, který MŽP ČR předloží k diskusi, bude k nerozeznání od názorů ČPSOŽP. Pokud ano, můžeme obalovou dohodu směle označit za neúspěch. Radek Svítil