První dáma českých skládek

Staré umývadlo, bojler, děravý smaltovaný hrnec, nepoužitelná trouba. Pro někoho pouze staré harampádí. Pro výtvarnici UĚRU JANOUŠKOVOU (79) však mohou tyto staré kousky plechu znamenat další neobvyklou sochu. Před jejím ateliérem se tyčí obrovská kupa odpadu a lidé jí často házejí přes plot staré hrnce a cedníky. Nepotřebné předměty se totiž mohou stát cenným zdrojem inspirace. "Nepoužiju pro své sochy pochopitelně všechno, protože materiál mě musí oslovit. Pak ho vlastně recykluji - dávám mu ve svých dílech nový život," vysvětluje výtvarnice. "Ovlivnil mě Bissierův gobelín šitý na staré dece, ktery jsem viděla na výstavě Francouzů v roce 1946 na Žofíně. Podjeho dojmem jsem vytvořila také na staré dece Odysseu. To byl začátek mé materiálové tvorby. Já vlastně i ty smalty sešívám svařováním - podobnějako ty látkové výjevy z hadrů," říká sochařka. Impulsem k tomu, aby použila odpad v tvorbě, se stal kdysi starý hrnec, ktery ležel v potoce a přelévala se přes něj voda. Výtvarně ji natolik upoutal, že si ho odnesla domů a přemýšlela o jeho využití. Pro svou vášeň bývá titulována jako Prvni dáma českých skládek. "Vůbec mi to nevadi, naopak jsem na to hrdá. Chápu, že můžu vypadat všelijak, když ze smetišť nosím do auta pytle od cementu či kusy plechu," směje se výtvarnice, která proslula také svými papírovými kolážemi, hojně vyhledávanými mezi sběrateli. I tady používá nezvyklý výchozí materiál. "Nenávidím billboardy. Pokud už náležitě vlají, sápu je. Pak je máčím a používám ve svých kolážích stejné jako plakáty či střihy na šaty. Přitahují mě prostě použité věci." Potkáte-li tedy dámu, která se šťastným výrazem v tváři odnáší ze skládky vysloužilý buben z pračky, třímá v ruce možná další kus své budoucí sochy. PETRA ŠPORNOVÁ Foto: MILAN PĚGŘIM Zdroj: Ring