Plasty v elektronickém šrotu

Podle dosavadních rozborů obsahuje elektronický šrot asi 20 % plastů, zejména rázuvzdorný polystyren a ABS. V souvislosti s legislativním omezováním skládek se také u tohoto typu odpadu řeší problémy demontáže, třídění a recyklování materiálových složek. V Evropské unii se i pro tento odpad připravují tzv. recyklační kvóty. Dosud nevyřešenou otázkou je však skrytá heterogenita plastového podílu většiny elektronického šrotu. Za příklad slouží evropský trh zaplavený importovanou spotřební elektronikou ze zemí, které sice používají termoplasty se sníženou hořlavostí, dosahují však této vlastnosti pomocí bromovaného difenyetheru či bromovaných difenylů. Spalování těchto plastů je přinejmenším problematické. Jde o jeden z důvodů, proč IVV ve Freisingu (Frauenhofer Institut Verfahrenstechnik und Verpackung, www.ivv.fhg.de) počínaje rokem 2001 vyvíjí a za podpory Bavorského ministerstva hospodářství zavádí ekologicky bezpečný způsob recyklace \"elektronických\" termoplastů. Jde předně o velké díly, skříně a kryty tiskáren, počítačů, monitorů i televizorů. Nový postup, původně navržený pro měkčený PVC, je založený na selektivní extrakci, řízeném vysrážení žádoucích látek a odstranění látek nežádoucích. Proces je použitelný též pro ABS, PVB a PET. V prvním stupni se plastový díl díl rozpouští, roztok obsahující též jedovaté retardéry hoření a další nežádoucí sloučeniny se filtruje. V druhém stupni se požadovaná plastová složka sráží selektivními srážedly, lze přesně řídit složení zbývajícího roztoku (kde zůstávají aditiva) a vysrážené fáze. Celý postup lze považovat za zvláště významný pro zhodnocení elektronického šrotu (též tzv. elektrošrotu), kde většina termoplastů obsahuje různá specifická aditiva. Pro širší průmyslové využití hledá IVV mezi zpracovateli odpadů kooperační partnery. Zdroj: Technický týdeník - techtydenik.cz