Jednocestné obaly

Jednocestné obaly – základní povinnosti zajištění zpětného odběru a využití odpadu z obalů Rovněž pro obaly na jedno použití zákon požaduje vytvoření systémového řešení jejich zpětného odběru a stanovuje povinné kvóty pro recyklaci a využití odpadu z obalů u jednotlivých materiálů. Pro jejich dosažení bylo v EU vyjednáno přechodné období do roku 2005. 1. Zpětný odběr obalů a obalových odpadů Povinnost zajistit zpětný odběr pro povinné osoby znamená, že na použité obaly od spotřebitelů (tzn. nejen na papírové, plastové a skleněné, ale i na kovové a kombinované obaly) musí povinné osoby zajistit zpětný odběr prostřednictvím sběrných míst, a to bez nároku na úplatu za tento odběr, tedy bezúplatně. Sběrná místa přitom musí zajistit v dostatečné četnosti a dostupnosti, a to nezávisle na plnění požadovaného rozsahu recyklace a využití obalového odpadu. Tzn., že sběrná místa musí odpovídat místům prodejním výrobků v těchto obalech a zajištění zpětného odběru musí odpovídat obvyklým možnostem spotřebitele bez jeho nadměrného zatížení („analogie legis“ - § 38 odst. 7 zákona o odpadech). Sběrným místem pro jednorázové spotřebitelské obaly přitom mohou být např. separační kontejnery na plastové, papírové, skleněné či kovové obaly nebo speciální pytle pro třídění v jednotlivých domácnostech. Lze předpokládat, že v případě kombinovaných obalů bude způsob jejich sběru zajištěn prostřednictvím separačních kontejnerů na plasty. Do těchto nádob by se tedy sbíraly oba druhy obalových materiálů, spotřebitel by však o tom musel být dostatečně informován. Zákon o obalech totiž stanovuje povinnost vhodným způsobem informovat spotřebitele o způsobu zajištění zpětného odběru. Pro autorizovanou obalovou společnost je rozsah této povinnosti dán rozhodnutím o udělení autorizace. Informační povinnost zákon o obalech dává od 1.7. 2002 také osobám, které uvádějí na trh nebo do oběhu výrobky prodejem spotřebiteli (tedy zejména maloobchody) a ukládá jim, aby informovaly spotřebitele o způsobu zajištění zpětného odběru podle odst. 1 § 10 zákona o obalech. Obsah informace má spotřebiteli sdělit, že prodávané obaly může bezplatně odkládat do systému odděleně sbíraného domovního odpadu, který v konkrétní obci funguje. To bezpochyby přispěje k vyšší osvětě spotřebitele a k většímu zapojení veřejnosti do třídění. Kombinované obaly – jedná se o obaly vyrobené z různých materiálů, které nelze od sebe ručně oddělit, např. obaly z vrstvených materiálů na mléko, džusy apod. 2. Využití odpadu z obalů Povinnost využití odpadu z obalů pro povinné osoby znamená, že z celkového ročního hmotnostního množství obalů, které byly uvedeny na trh nebo do oběhu, musí povinné osoby zajistit recyklaci a využití minimálně takových procentuálních hmotnostních podílů, jaké jsou stanoveny v příloze č. 3 k zákonu o obalech. Celkové hodnoty podílů využití (zahrnuje i recyklaci) obalového odpadu přitom budou: 30 % v roce 2002, 39 % v roce 2003, 45 % v roce 2004 a 52 % v roce 2005. Podle ustanovení § 48 zákona o obalech se povinnost využití vztahuje i na obaly, v nichž určitý materiál tvoří alespoň 70 % hmotnosti obalu. Takové obaly jsou považovány za obaly z jednoho materiálu a vztahují se na ně příslušná % využití většinového materiálu. Znamená to např., že kombinované obaly na mléko, džusy apod. se považují za papír a vztahují se na ně příslušná % využití. To je potěšující, neboť se doposud až na výjimky netřídily a nová recyklační kapacita pro jejich zpracování se uvádí do provozu zejména v papírnách v Žimrovicích na severní Moravě. Zdroj: MŽP