Co kraj, to nový souhlas?
Firmy provozující recyklační zařízení na zpracování stavebních odpadů
[https://www.kamsnim.cz/browse/construction] musejí mít od letošního 1. ledna
souhlas k provozování zařízení, využívání, odstraňování, sběru nebo výkupu
odpadů. Souhlas vydává orgán kraje v přenesené působnosti. Tuto povinnost
stanovuje § 14 odst. 1 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech. V současnosti se
recyklaci stavebního odpadu zabývá kolem 25 firem, které k tomuto účelu
provozují asi 38 recyklačních linek, z nichž je zhruba 95 % mobilních. Tyto
recyklační linky využívají provozovatelé ve svém trvalém působišti jenom po
určitou dobu, větší část roku se pohybují v různých lokalitách celé republiky.
Každá mobilní linka změní v jednom roce přibližně patnáctkrát své působiště.
Podle zákona č. 185/2001 Sb. požádali všichni provozovatelé recyklačních linek o
zmíněný souhlas příslušný krajský úřad, a to podle místa působiště firmy a
umístění recyklačního zařízení. Pro případ recyklace stavebních odpadů
[https://www.kamsnim.cz/browse/construction] v jiných regionech či na území
jiných krajů jsou však podle uvedeného zákona vyžadovány nové souhlasy (včetně
všech příloh daných zákonem). Praxe je taková, že jednotlivé kraje přistupují k
udělování potřebného souhlasu odlišně. Některé vycházejí ze souhlasu vydaného v
místě sídla firmy, jiné zase tvrdí, že mobilní výjezd recyklační linky například
na týdenní akci není téměř možný, protože připravit a splnit všechny podmínky
dané zákonem (evidence materiálu, odběry kontrolních vzorků na výluhy, převzetí
odpadu, pravidelný monitoring a podobně) se nedá fyzicky stihnout. Takový
přístup by mohl vést zcela jednoznačně k zániku recyklace stavebních odpadů
[https://www.kamsnim.cz/browse/construction] mobilními linkami, což jistě neměl
zákonodárce na mysli. Je to také v rozporu se zpracovávanými koncepcemi
odpadového hospodářství krajů. Asociace pro rozvoj recyklace stavebních
materiálů v ČR (ARSM), která sdružuje 23 firem, proto požádala o stanovisko
legislativní odbor Ministerstva životního prostředí (MŽP). Ten ve svém vyjádření
(ze dne 23. 10. 2002, č.j. 410/3223/02) potvrdil, že \"...dle zákona č. 185/2001
Sb., o odpadech, lze zařízení k využívání, odstraňování, sběru a výkupu odpadů
provozovat pouze na základě rozhodnutí kraje, vydaného v přenesené působnosti.
Podle § 78 odst. 6 to znamená, že v případě mobilních recyklačních zařízení musí
jejich provozovatel získat souhlas od všech krajských úřadů, v jejíchž obvodu
činnost provozuje. Pokud orgán kraje v přenesené působnosti zvolí při
rozhodování o udělení souhlasu k provozu mobilního zařízení v obvodu své
působnosti tzv. zkrácené řízení, tak zřejmě využije jako jeden z podkladů
souhlas k provozování tohoto zařízení vydaný orgánem kraje v místě sídla firmy a
ve svém obvodu již posoudí pouze přijatelnost provozování činnosti v konkrétním
místě svého obvodu, nebude to v rozporu s právními předpisy a z hlediska
požadavků praxe jej legislativní odbor MŽP může doporučit.\" I přesto, že
udělování souhlasu je plně v kompetenci jednotlivých krajů, ministerské
stanovisko by mělo podstatně snížit administrativní náročnost vyřizování
souhlasu, a to jak pro provozovatele mobilních recyklačních linek, tak krajské
úřady. AUTOR: Miroslav Škopán, prezident ARSM v ČR
Firmy provozující recyklační zařízení na zpracování stavebních odpadů musejí mít od letošního 1. ledna souhlas k provozování zařízení, využívání, odstraňování, sběru nebo výkupu odpadů. Souhlas vydává orgán kraje v přenesené působnosti. Tuto povinnost stanovuje § 14 odst. 1 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech.
V současnosti se recyklaci stavebního odpadu zabývá kolem 25 firem, které k tomuto účelu provozují asi 38 recyklačních linek, z nichž je zhruba 95 % mobilních. Tyto recyklační linky využívají provozovatelé ve svém trvalém působišti jenom po určitou dobu, větší část roku se pohybují v různých lokalitách celé republiky. Každá mobilní linka změní v jednom roce přibližně patnáctkrát své působiště.
Podle zákona č. 185/2001 Sb. požádali všichni provozovatelé recyklačních linek o zmíněný souhlas příslušný krajský úřad, a to podle místa působiště firmy a umístění recyklačního zařízení. Pro případ recyklace stavebních odpadů v jiných regionech či na území jiných krajů jsou však podle uvedeného zákona vyžadovány nové souhlasy (včetně všech příloh daných zákonem). Praxe je taková, že jednotlivé kraje přistupují k udělování potřebného souhlasu odlišně. Některé vycházejí ze souhlasu vydaného v místě sídla firmy, jiné zase tvrdí, že mobilní výjezd recyklační linky například na týdenní akci není téměř možný, protože připravit a splnit všechny podmínky dané zákonem (evidence materiálu, odběry kontrolních vzorků na výluhy, převzetí odpadu, pravidelný monitoring a podobně) se nedá fyzicky stihnout. Takový přístup by mohl vést zcela jednoznačně k zániku recyklace stavebních odpadů mobilními linkami, což jistě neměl zákonodárce na mysli. Je to také v rozporu se zpracovávanými koncepcemi odpadového hospodářství krajů.
Asociace pro rozvoj recyklace stavebních materiálů v ČR (ARSM), která sdružuje 23 firem, proto požádala o stanovisko legislativní odbor Ministerstva životního prostředí (MŽP). Ten ve svém vyjádření (ze dne 23. 10. 2002, č.j. 410/3223/02) potvrdil, že \"...dle zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech, lze zařízení k využívání, odstraňování, sběru a výkupu odpadů provozovat pouze na základě rozhodnutí kraje, vydaného v přenesené působnosti. Podle § 78 odst. 6 to znamená, že v případě mobilních recyklačních zařízení musí jejich provozovatel získat souhlas od všech krajských úřadů, v jejíchž obvodu činnost provozuje.
Pokud orgán kraje v přenesené působnosti zvolí při rozhodování o udělení souhlasu k provozu mobilního zařízení v obvodu své působnosti tzv. zkrácené řízení, tak zřejmě využije jako jeden z podkladů souhlas k provozování tohoto zařízení vydaný orgánem kraje v místě sídla firmy a ve svém obvodu již posoudí pouze přijatelnost provozování činnosti v konkrétním místě svého obvodu, nebude to v rozporu s právními předpisy a z hlediska požadavků praxe jej legislativní odbor MŽP může doporučit.\"
I přesto, že udělování souhlasu je plně v kompetenci jednotlivých krajů, ministerské stanovisko by mělo podstatně snížit administrativní náročnost vyřizování souhlasu, a to jak pro provozovatele mobilních recyklačních linek, tak krajské úřady.
AUTOR:
Miroslav Škopán,
prezident ARSM v ČR
Sdílet článek na sociálních sítích