Odkaz na normy ČSN ve vyhláškách ministerstev
Ústava České republiky v čl. 79 odst. 3 stanoví oprávnění ministerstev, jiných
správních úřadů a orgánů územní samosprávy vydávat právní předpisy za
předpokladu, jsou-li k tomu zákonem zmocněny. Může ale ministerstvo, jiný
správní úřad nebo orgán územní samosprávy při tvorbě tzv. sekundárního právní
normativního aktu odkázat na další normu, která sama o sobě není obecně závazná
a tímto odkazem ji jako celek povýšit na závazný předpis? Vycházím přitom ze
situace v případě zákona č. 477/2001 Sb., o obalech, který odkazuje na prováděcí
právní předpisy, jimž jsou: - vyhláška ministerstva životního prostředí č.
117/2002 Sb., o rozsahu a způsobu vedení evidence obalů a ohlašování údajů z
této evidence, - vyhláška ministerstva průmyslu a obchodu č. 116/2002 Sb., o
způsobu označování vratných zálohovaných obalů, - vyhláška ministerstva průmyslu
a obchodu č. 115/2002 Sb., o podrobnostech nakládání s obaly, - nařízení vlády
č. 111/2002 Sb., kterým se stanoví výše zálohy pro vybrané druhy vratných
zálohovaných obalů. Zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky,
v § 3 odst. 1 stanoví: \"Česká technická norma je dokument schválený pověřenou
právnickou osobou pro opakované nebo stálé použití vytvořený podle tohoto zákona
a označený písemným označením ČSN, jehož vydání bylo oznámeno ve Věstníku Úřadu
pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví. Česká technická
norma není obecně závazná.\" Položenou otázku, tedy zda ministerstvo může při
tvorbě sekundárního právního aktu stanovit pravidlo odkazem na normu ČSN, lze
rozšířit o další dotaz, a to jakým způsobem přistupovat k odkazovacím
ustanovením obsažených v této normě. V uvedených normách ČSN, na něž odkazují
vyhlášky ministerstev, jsou další odkazy, a to např. na normy EN 13193, ISO
14851, ISO 14852 aj. Je závazný tento odkaz a jakým způsobem? Podle zákona č.
121/2000 Sb., o právu autorském, se na právní předpis nevztahuje ochrana
autorského díla a právní předpis je tak volně šiřitelný. Ministerstvo vnitra
tedy zveřejňuje právní předpisy v plném znění na svých webových stránkách, a to
v návaznosti na zákon o svobodném přístupu k informacím, o Sbírce zákonů a
Sbírce mezinárodních smluv. Ustanovení § 13 zákona o Sbírce zákonů pak stanoví
ještě další způsob zpřístupnění právních předpisů - ukládá totiž určitým
subjektům (krajským úřadům, Magistrátu hl. m. Prahy, magistrátu měst Brno
Ostrava, Plzeň, obcím, městským obvodům a městským částem územně členěných
statutárních měst) povinnost umožnit občanům nahlížení do Sbírky zákonů. Smyslem
těchto ustanovení je zřejmě snaha zpřístupnit co nejvíce právní řád a učinit jej
dostupným pro každého. Při dodržení této filozofie \"dosažitelnosti práva\" je
těžko co namítat proti právní zásadě \"neznalost zákona nikoho neomlouvá\",
nutné je ovšem zdůraznit, že odkazy na normy, které takto dosažitelné nejsou,
způsobují jistou nesrozumitelnost či neurčitost samotného zákona či vyhlášky,
která takové odkazovací ustanovení používá. Lze tedy říct, že povinnost občanů
\"znát právo\" by měla odpovídat povinnost zákonodárce či jiných subjektů činit
právní řád srozumitelný a určitý. Odkaz na normu ČSN, která takto dosažitelná
není, rozhodně tento předpoklad nesplňuje. Normy ČSN jsou totiž dostupné pouze
na objednávku u Českého normalizačního institutu, což je osoba pověřená ke
schvalování českých technických norem. Vzhledem k tomu, že nejde o právní
předpis, nevztahuje se na něj volná šiřitelnost díla, tedy výjimka určená
zákonem o právu autorském, a tak normy ČSN požívají ochranu jako kterékoliv jiné
autorské dílo. Normy tedy nemohou být zejména rozmnožovány či půjčovány bez
souhlasu autora. Na tuto skutečnost upozorňuje i samotný Český normalizační
institut. Znění norem lze totiž získat buď na internetových stránkách (po vstupu
do placené databáze), nebo na objednávku z jejich listinného vyhotovení. Tak lze
říci, že odkazovací ustanovení na normy ČSN ve vyhláškách ministerstev jsou s
největší pravděpodobností protiústavní, a to vzhledem k čl. 79 odst. 3 Ústavy
ČR, jenž stanoví, že právní předpis mohou vydávat jen ministerstva, jiné správní
úřady a orgány územní samosprávy, jsou-li k tomu zákonem zmocněny. Nezakládá se
jim tedy pravomoc odkazovat na díla jiných subjektů a povyšovat je na právní
předpisy, ale stanovuje se pouze pravomoc vydávat právní předpisy. Netřeba se
tedy zabývat už ani tím, jakou povahu má odkaz v dané normě ČSN. Nicméně
skutečnost, že ministerstva ve vyhláškách běžně na normy ČSN odkazují,
nasvědčuje tomu, že má úvaha nemusí být správná. AUTOR: Alena Rozkošná podniková
právnička, Přerov ZDROJ: PRÁVNÍ RÁDCE
Ústava České republiky v čl. 79 odst. 3 stanoví oprávnění ministerstev, jiných správních úřadů a orgánů územní samosprávy vydávat právní předpisy za předpokladu, jsou-li k tomu zákonem zmocněny.
Může ale ministerstvo, jiný správní úřad nebo orgán územní samosprávy při tvorbě tzv. sekundárního právní normativního aktu odkázat na další normu, která sama o sobě není obecně závazná a tímto odkazem ji jako celek povýšit na závazný předpis? Vycházím přitom ze situace v případě zákona č. 477/2001 Sb., o obalech, který odkazuje na prováděcí právní předpisy, jimž jsou:
- vyhláška ministerstva životního prostředí č. 117/2002 Sb., o rozsahu a způsobu vedení evidence obalů a ohlašování údajů z této evidence,
- vyhláška ministerstva průmyslu a obchodu č. 116/2002 Sb., o způsobu označování vratných zálohovaných obalů,
- vyhláška ministerstva průmyslu a obchodu č. 115/2002 Sb., o podrobnostech nakládání s obaly,
- nařízení vlády č. 111/2002 Sb., kterým se stanoví výše zálohy pro vybrané druhy vratných zálohovaných obalů.
Zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, v § 3 odst. 1 stanoví: \"Česká technická norma je dokument schválený pověřenou právnickou osobou pro opakované nebo stálé použití vytvořený podle tohoto zákona a označený písemným označením ČSN, jehož vydání bylo oznámeno ve Věstníku Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví. Česká technická norma není obecně závazná.\"
Položenou otázku, tedy zda ministerstvo může při tvorbě sekundárního právního aktu stanovit pravidlo odkazem na normu ČSN, lze rozšířit o další dotaz, a to jakým způsobem přistupovat k odkazovacím ustanovením obsažených v této normě. V uvedených normách ČSN, na něž odkazují vyhlášky ministerstev, jsou další odkazy, a to např. na normy EN 13193, ISO 14851, ISO 14852 aj. Je závazný tento odkaz a jakým způsobem?
Podle zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, se na právní předpis nevztahuje ochrana autorského díla a právní předpis je tak volně šiřitelný. Ministerstvo vnitra tedy zveřejňuje právní předpisy v plném znění na svých webových stránkách, a to v návaznosti na zákon o svobodném přístupu k informacím, o Sbírce zákonů a Sbírce mezinárodních smluv. Ustanovení § 13 zákona o Sbírce zákonů pak stanoví ještě další způsob zpřístupnění právních předpisů - ukládá totiž určitým subjektům (krajským úřadům, Magistrátu hl. m. Prahy, magistrátu měst Brno Ostrava, Plzeň, obcím, městským obvodům a městským částem územně členěných statutárních měst) povinnost umožnit občanům nahlížení do Sbírky zákonů. Smyslem těchto ustanovení je zřejmě snaha zpřístupnit co nejvíce právní řád a učinit jej dostupným pro každého.
Při dodržení této filozofie \"dosažitelnosti práva\" je těžko co namítat proti právní zásadě \"neznalost zákona nikoho neomlouvá\", nutné je ovšem zdůraznit, že odkazy na normy, které takto dosažitelné nejsou, způsobují jistou nesrozumitelnost či neurčitost samotného zákona či vyhlášky, která takové odkazovací ustanovení používá. Lze tedy říct, že povinnost občanů \"znát právo\" by měla odpovídat povinnost zákonodárce či jiných subjektů činit právní řád srozumitelný a určitý. Odkaz na normu ČSN, která takto dosažitelná není, rozhodně tento předpoklad nesplňuje.
Normy ČSN jsou totiž dostupné pouze na objednávku u Českého normalizačního institutu, což je osoba pověřená ke schvalování českých technických norem. Vzhledem k tomu, že nejde o právní předpis, nevztahuje se na něj volná šiřitelnost díla, tedy výjimka určená zákonem o právu autorském, a tak normy ČSN požívají ochranu jako kterékoliv jiné autorské dílo. Normy tedy nemohou být zejména rozmnožovány či půjčovány bez souhlasu autora.
Na tuto skutečnost upozorňuje i samotný Český normalizační institut. Znění norem lze totiž získat buď na internetových stránkách (po vstupu do placené databáze), nebo na objednávku z jejich listinného vyhotovení.
Tak lze říci, že odkazovací ustanovení na normy ČSN ve vyhláškách ministerstev jsou s největší pravděpodobností protiústavní, a to vzhledem k čl. 79 odst. 3 Ústavy ČR, jenž stanoví, že právní předpis mohou vydávat jen ministerstva, jiné správní úřady a orgány územní samosprávy, jsou-li k tomu zákonem zmocněny.
Nezakládá se jim tedy pravomoc odkazovat na díla jiných subjektů a povyšovat je na právní předpisy, ale stanovuje se pouze pravomoc vydávat právní předpisy. Netřeba se tedy zabývat už ani tím, jakou povahu má odkaz v dané normě ČSN.
Nicméně skutečnost, že ministerstva ve vyhláškách běžně na normy ČSN odkazují, nasvědčuje tomu, že má úvaha nemusí být správná.
AUTOR: Alena Rozkošná
podniková právnička, Přerov
ZDROJ: PRÁVNÍ RÁDCE
Sdílet článek na sociálních sítích