Stav recyklace savebních odpadů v ČRve srovnání s některými zeměmi EU
STAV RECYKLACE STAVEBNÍCH ODPADŮ V ČR VE SROVNÁNÍ S NĚKTERÝMI ZEMĚMI EU Rozvoj
recyklace stavebních materiálů nastal v ČR postupně počátkem devadesátých let.
Tehdy se touto činností zabývalo jen několik málo firem. S postupem doby,
zejména v souvislosti s nárůstem cen za ukládání odpadů, se recyklace postupně
zintenzívnila. Recyklace stavebních materiálů tak získala v posledních letech v
ČR zřetelné kontury a díky její opoře jak v zákoně č. 125/1997 Sb. tak i zákoně
185/2001 Sb. o odpadech a návazných nařízení a předpisů si většina institucí
uvědomuje její nutnost a význam. V celé ČR v současnosti pracuje ca 35
recyklačních linek jejichž vybavení je poměrně pestré. Ve všech případech je
však sjednocujícím prvkem mobilita těchto zařízení - jsou buď ve formě čistě
mobilní - umístěné na kolových (výjimečně pásových) podvozcích, příp.
semimobilní zařízení umístěné nejčastěji v kontejnerových rámech. Většinou se
provozované linky skládají jak z mobilních drtičů (a to jak čelisťových, tak i
odrazových), tak i třídičů. Je však zde i řada firem, které provozují výhradně
mobilní třídiče bez užití drtičů - tato technologie se osvědčila na některé
specifické práce, jako např. recyklace strusky s cílem získávání železa. Dále se
recyklací zabývají také některé firmy, jejichž hlavní činností je těžba a úprava
nerudních surovin (různé kamenolomy apod.). Na druhé straně je však třeba
poukázat i na skutečnosti, že v ČR podnikají i některé právnické subjekty, které
obcházejí platnou legislativu a nezpracovaný stavební odpad
[https://www.kamsnim.cz/browse/construction] pod nejrůznějšími záminkami
ukládají. Jedná se zejména o některé velmi diskutabilní \"rekultivace\" a dále o
činnost podnikatelských subjektů recyklaci stavebních odpadů
[https://www.kamsnim.cz/browse/construction] pouze předstírající, které však
vykoupené materiály ukládají na svých pozemcích a dále je nezpracovávají. Stav
recyklace v jednotlivých částech ČR je značně rozdílný. V oblastech s vysokými
cenami za ukládání odpadů je o recyklaci zájem (poplatky za tříděný stavební
odpad [https://www.kamsnim.cz/browse/construction] se pohybují v rozmezí 120,-
až 180,- Kč/t, což je méně než za jeho ukládání na legální skládku, která musí
být kategorie minimálně S III). Týká se to zejména větších městských aglomerací.
Existují však také lokality a městské aglomerace, kde zejména v důsledku
některých sporných rozhodnutí stavebních úřadů dochází k obcházení zákona o
odpadech povolováním tzv. \"rekultivací\" - tj. zavážení terénních nerovností
apod. nezpracovaným stavebním odpadem - ve srovnání se stavem v zemích EU je
tato situace v ČR alarmující. Přitom se recyklací vrací zpět do oběhu stavební
výroby často velmi kvalitní, plnohodnotně využitelné suroviny, jejichž prodejní
ceny jsou velmi nízké - u kvalitnějších tříděných recyklátů vyšších frakcí
(např. 16-64) se pohybují v rozmezí 40 - 80 Kč/t, což je výrazně levnější než
přírodní materiály. Ceny méně kvalitních recyklátů, vhodných na zásypy se
dokonce pohybují od 10 do 20 Kč/t. Problematika stanovení množství vzniklých
stavebních odpadů [https://www.kamsnim.cz/browse/construction] je naznačena
výše. Celkově je odhadováno, že je v ČR recyklováno kolem 30 až 35 % stavebních
odpadů, což je ve srovnání se zeměmi EU (kde je recyklováno ca 60 až 90%) stále
nízká hodnota. Ke zkvalitnění celého systému recyklace zejména ve velkých
městech ČR v některých případech napomáhají i kvalitní vyhlášky o nakládání s
odpady, které jednoznačně ukládají i původci stavebního odpadu, nabídnout jej ke
zpracování (recyklaci).Takovou vyhlášku má např. město Brno, bohužel není všemi
stavebními firmami plně respektována. Zdroj:www.arsm.cz, redakčně upraveno www.
enviweb.cz [http://enviweb.cz]
STAV RECYKLACE STAVEBNÍCH ODPADŮ V ČR VE SROVNÁNÍ S NĚKTERÝMI ZEMĚMI EU
Rozvoj recyklace stavebních materiálů nastal v ČR postupně počátkem devadesátých let. Tehdy se touto činností zabývalo jen několik málo firem. S postupem doby, zejména v souvislosti s nárůstem cen za ukládání odpadů, se recyklace postupně zintenzívnila.
Recyklace stavebních materiálů tak získala v posledních letech v ČR zřetelné kontury a díky její opoře jak v zákoně č. 125/1997 Sb. tak i zákoně 185/2001 Sb. o odpadech a návazných nařízení a předpisů si většina institucí uvědomuje její nutnost a význam. V celé ČR v současnosti pracuje ca 35 recyklačních linek jejichž vybavení je poměrně pestré. Ve všech případech je však sjednocujícím prvkem mobilita těchto zařízení - jsou buď ve formě čistě mobilní - umístěné na kolových (výjimečně pásových) podvozcích, příp. semimobilní zařízení umístěné nejčastěji v kontejnerových rámech. Většinou se provozované linky skládají jak z mobilních drtičů (a to jak čelisťových, tak i odrazových), tak i třídičů. Je však zde i řada firem, které provozují výhradně mobilní třídiče bez užití drtičů - tato technologie se osvědčila na některé specifické práce, jako např. recyklace strusky s cílem získávání železa. Dále se recyklací zabývají také některé firmy, jejichž hlavní činností je těžba a úprava nerudních surovin (různé kamenolomy apod.).
Na druhé straně je však třeba poukázat i na skutečnosti, že v ČR podnikají i některé právnické subjekty, které obcházejí platnou legislativu a nezpracovaný stavební odpad pod nejrůznějšími záminkami ukládají. Jedná se zejména o některé velmi diskutabilní \"rekultivace\" a dále o činnost podnikatelských subjektů recyklaci stavebních odpadů pouze předstírající, které však vykoupené materiály ukládají na svých pozemcích a dále je nezpracovávají.
Stav recyklace v jednotlivých částech ČR je značně rozdílný. V oblastech s vysokými cenami za ukládání odpadů je o recyklaci zájem (poplatky za tříděný stavební odpad se pohybují v rozmezí 120,- až 180,- Kč/t, což je méně než za jeho ukládání na legální skládku, která musí být kategorie minimálně S III). Týká se to zejména větších městských aglomerací. Existují však také lokality a městské aglomerace, kde zejména v důsledku některých sporných rozhodnutí stavebních úřadů dochází k obcházení zákona o odpadech povolováním tzv. \"rekultivací\" - tj. zavážení terénních nerovností apod. nezpracovaným stavebním odpadem - ve srovnání se stavem v zemích EU je tato situace v ČR alarmující. Přitom se recyklací vrací zpět do oběhu stavební výroby často velmi kvalitní, plnohodnotně využitelné suroviny, jejichž prodejní ceny jsou velmi nízké - u kvalitnějších tříděných recyklátů vyšších frakcí (např. 16-64) se pohybují v rozmezí 40 - 80 Kč/t, což je výrazně levnější než přírodní materiály. Ceny méně kvalitních recyklátů, vhodných na zásypy se dokonce pohybují od 10 do 20 Kč/t.
Problematika stanovení množství vzniklých stavebních odpadů je naznačena výše.
Celkově je odhadováno, že je v ČR recyklováno kolem 30 až 35 % stavebních odpadů, což je ve srovnání se zeměmi EU (kde je recyklováno ca 60 až 90%) stále nízká hodnota. Ke zkvalitnění celého systému recyklace zejména ve velkých městech ČR v některých případech napomáhají i kvalitní vyhlášky o nakládání s odpady, které jednoznačně ukládají i původci stavebního odpadu, nabídnout jej ke zpracování (recyklaci).Takovou vyhlášku má např. město Brno, bohužel není všemi stavebními firmami plně respektována.
Zdroj:www.arsm.cz, redakčně upraveno
www. enviweb.cz
Sdílet článek na sociálních sítích