Kdo nebude mít certifikát, diskvalifikuje se sám

OTÁZKA: Kde a jak vznikla myšlenka speciální certifikace podniků v odpadovém hospodářství? Certifikace podle ISO je již ve výrobní sféře poměrně rozšířená. Problém je, že byla původně vytvořena vysloveně pro výrobky. Pro podniky služeb se příliš nehodí. Proto jsou již přes deset let v Německu koncipovány speciální certifikáty pro určitá odvětví výroby a služeb, které lépe odpovídají požadavkům daného odvětví. Vlastní certifikát jakosti má například automobilový nebo obranný průmysl. Podobně vznikl certifikát \"Entsorgungfachbetrieb\" jako ocenění podniků, které mají nejen odpovídající kvalitu podle požadavků ISO, ale navíc poskytují nejvyšší kvalitu odborného nakládání s odpady. Jde o certifikaci obdobnou ISO, která ale byla upravena pro potřeby firem v oblasti nakládaní s odpady. Proces je díky tomu poněkud jednodušší: z ISO byly vypuštěny věci, které podnik OH nepotřeboval. Některé věci naopak přibyly. Jedno zpřísnění je markantní: zatímco ISO platí tři roky, tento certifikát je obnovován každoročně. Toto přizpůsobení specifickým požadavkům oboru se ukázalo jako pozitivní -v Německu má organizace certifikovaných podniků už několik set členů, kteří do ní platí každý rok nemalé částky. OTÁZKA: Co vede firmy k tomu, aby certifikát chtěly získat? Je to zjednodušení kontaktů s obchodními partnery a klienty. Například firma, která certifikát má, nemusí při každém obchodním případu stále znovu prokazovat mnoho různých dokladů a povolení - stačí mít jeden certifikát, a tím je jasné, že všechny ostatní povinnosti a náležitosti splňuje. Navíc Němci prosadili do svého zákona o odpadech, že kdo má tuto certifikaci, nemusí například předkládat povolení k obchodování s odpady nebo povolení dopravce k přepravě odpadů (ADR) a další. Proč má (i u nás) každá firma či podnikatel neustále ukazovat spousty dokladů a povolení: živnostenské povolení, trestní rejstřík, povolení ke skládce atd.? Je mnohem jednodušší, když všechny doklady jednou za rok zkontroluje akreditovaná organizace a vydá o tom certifikát. Pak může firma ukazovat jen ten jeden \"papír\", v kterém je ověřeno, že má v pořádku všechno ostatní. Zjednodušuje to práci například starostům obcí: když si vyberou certifikovanou firmu, mohou se spolehnout, že je v pořádku a solidní. Starostové ani nemusejí vědět, kolik a jakých povolení firma má. Oni potřebují mít jistotu. A to vše jim velmi jednoduše sdělí právě certifikát. Navíc vidíme, že německé firmy dodržují a jsou nuceny k \"nepřerušení řetězce\": kdo má certifikát, smí spolupracovat jen s firmou, která ho má také. Až se po vstupu do Unie otevřou hranice, bude proto certifikát nutností i pro naše firmy, které chtějí být v profesním kontaktu se zahraničím. Podobný trend je vidět v Rakousku. Firmy u hranic s Německem zjistily, že by pro ně byla certifikace výhodná. Nyní tam již funguje naše partnerská organizace V. EFB. Švýcaři založili podobnou organizaci na podzim loňského roku. Chystá se také celoevropská certifikace. OTÁZKA: Jaká je situace u nás? My následujeme příklady sousedních zemí. V Německu certifikace uděluje organizace EdDe, která má vlastní rozsáhlý aparát. Celý systém pracuje precizně, ale je pro podniky poměrně drahý. Firmy platí za své členství minimálně 1000 eur ročně. V Rakousku je systém založen na profesních sdruženích. Díky tomu je méně nákladný. Na základě informací a zkušeností z obou těchto modelů byla vytvořena \"česká varianta\", která je založena na profesních sdruženích. Cílem je, aby systém nebyl pro podniky zbytečně nákladný. Jeho rozjezd má za úkol Sdružení pro udělování certifikátu (SUCO), založené společně Českou asociací odpadového hospodářství (ČAOH) a Sdružením veřejně prospěšných služeb (SVPS). Zaregistrováno bylo k 2. 1. 2003. Pro český certifikát jsme zvolili název: \"Odborný podnik pro nakládání s odpady\", protože se nepodařilo najít jednoduchý jednoslovný český ekvivalent termínu \"Entsorgungfachbetrieb\". OTÁZKA: Jak to bude fungovat? Podle stanov SUCO je podmínkou pro získání certifikace členství v ČAOH nebo SVPS. Pokud tedy firma chce získat certifikaci a je členem některého z uvedených sdružení, předá jí SUCO podkladové materiály a seznam akreditovaných auditorských firem, které mohou podnik připravit pro získání certifikátu \"Odborný podnik pro nakládání s odpady\". Nemůže to být každá certifikující organizace, zavádějící ISO -musí také \"umět\" odpady. V Německu je takových firem asi třicet, v Rakousku sedm. U nás má zatím zájem 4-5 akreditovaných auditorských organizací. Firma si jednu z nich vybere a podle podkladů SUCO u ní akreditovaná organizace provede řízení k certifikaci. Hotové podklady pak jdou před poradní sbor SUCO. Jsou v anonymní podobě, tj. členové poradního sboru nebudou vědět, kterou firmu vlastně posuzují.. V tomto certifikačním souhrnu bude u každé položky uvedeno, zda ji firma splňuje či nesplňuje. Po projednání a posouzení poradní sbor doporučí udělení či neudělení certifikace. V poradním sboru budou zástupci ČAOH, SVPS, Parlamentu, Ministerstva životního prostředí a certifikační organizace. Certifikát uděluje představenstvo SUCO na návrh poradního sboru. Představenstvo již má žádost ne-anonymní, a proto může i přes kladné doporučení poradního sboru rozhodnout o neudělení certifikátu, pokud má například poznatky o to, že žádající firma se v oblasti odpadového hospodářství chová nesprávně a neeticky. Tímto postupem se snažíme zajistit, aby udělování bylo technicky co nejobjektivnější a certifikát se nedal ovlivnit či uplatit. OTÁZKA: Byla bych skeptická k možnosti anonymního posouzení žádosti. V našich podmínkách se taková věc přece neutají. Samozřejmě zpočátku se bude vědět, že někdo pracuje na certifikaci, takže to bude vědět i poradní sbor. Ale postupně, až budou žádajících firem desítky až stovky, žádosti určitě anonymní budou. V Německu tato certifikace doznala velkého rozšíření. ISO si v odpadovém hospodářství již dělá jen ten, kdo ho potřebuje kvůli jiným aktivitám, jinak mají firmy obvykle \"Entsorgungfachbetrieb.\" Stejný trend očekávám i u nás. OTÁZKA: Proč budete udělovat certifikát vy, a ne akreditovaná organizace, jak je to zavedeno u ISO? Jako profesní organizace můžeme zabránit, aby dostala český certifikát firma, o níž je známo, že má v oblasti nakládání s odpady problémy nebo přímo neetické postupy - a příklady takových firem jsou všem dobře známy. Kdybychom v tom jako profesní organizace \"nebyli\", mohla by certifikát získat i firma, která z hlediska odpadů není kvalitní. Existují firmy, které například mají ISO, protože jejich vnitřní fungování je v pořádku, ale odborníci v odpadovém hospodářství vědí, že to v nich z hlediska odpadového hospodářství není úplně v pořádku. Zjednodušeně řečeno: ISO říká: \"Je to slušně fungující firma\". Náš certifikát říká: \"Je to slušná firma, která navíc umí odpady\". OTÁZKA: Firmy budou moci získat certifikát jen prostřednictvím ČAOH nebo SVPS. Slyšela jsem hlasy, že je to diskriminace. Když chcete hrát golf, musíte mít tzv. zelenou kartu, a nikdo to nepovažuje za diskriminaci. Pokud nevíte, jak se máte chovat a někdo vás neprověří, nikdo vás na golfové hřiště nepustí. SUCO nemá žádný aparát, kterým by mohla kontrolovat, zda jde o solidní firmu. Proto jsou v systému úkoly rozděleny. Akreditovaná certifikační společnost zajišťuje objektivitu, důkladnou kontrolu a přípravu k certifikaci podle pravidel. Povinné členství v profesní organizaci pak vyřazuje firmy, které by kredit celého systému snížily. Nechceme však možnost certifikace omezovat a jednáme o účasti dalších profesních svazů. Pokud firma nechce přistoupit na naše podmínky, může náš certifikát samozřejmě nahradit ISO a to, co v něm není, nahradit dalšími povoleními. Tento postup je dražší a špatně se v podnicích OH zavádí, ale je možný. Takže my ji nediskriminujeme -má šanci, i když komplikovanou. OTÁZKA: Jak bude systém financován? Samotné SUCO nemá zatím žádné finanční prostředky. Snažíme se, aby systém byl pro firmy co nejlevnější, protože proces certifikace, za který firma platí akreditované společnosti, je poměrně nákladný. Proto u firem, které mají zájem o certifikaci, a jsou členy ČAOH nebo SVPS, předpokládáme pouze zaplacení registračního poplatku kolem 1000 korun ročně. Větší poplatek platí za vstup do systému akreditované organizace, které také platí určitý poplatek za každý provedený audit (v závislosti na jeho rozsahu). Jelikož se certifikát obnovuje každoročně, je to pro certifikační organizace zajímavé a může to snížit i náklady pro odpadářské firmy. Jednáme také o možnosti podpory zavádění certifikátu z programu Ministerstva průmyslu a obchodu na podporu malého a středního podnikání. V každém případě bude levnější, než certifikace ISO. OTÁZKA: V informačním letáku deklarujete svou snahu o zapracování principů certifikace do Plánu odpadového hospodářství. Daří se vám to? V připomínkách k POH jsme naše návrhy předali. Spíše však vidíme perspektivu v POH krajů. Naštěstí nepotřebujeme, aby se tyto požadavky objevily v zákoně, jako je tomu v Německu, kde mají zákon mnohem podrobnější. Pro legislativní zakotvení stačí, aby bylo ve vyhlášce ministerstva napsáno: \".. tyto požadavky neprokazuje ten, kdo je držitelem certifikátu...\" S ministerstvem o tomto postupu jednáme. Postoj je kladný, protože certifikát zjednodušuje legislativu. OTÁZKA: Chystáte propagační kampaň pro veřejnost? Ta bude postavena na certifikátech, které získají první firmy. V červnu byl udělen první certifikát: získaly ho Kovohutě Příbram, které už mimochodem mají několik let ISO. Zhruba deset významných firem se na tento certifikát chystá, měly by ho získat do konce roku. AUTOR: Jarmila Šťastná ZDROJ: ODPADY