Pátek, 29. března 2024

Jaderný šrot je hlavně rakouský stud

Jaderný šrot je hlavně rakouský stud
Termín \"reaktorový šrot\" se stal pro rakouská média synonymem pro Jadernou elektrárnu Temelín. A opakují ho tak dlouho a záměrně, že tomuto spojení každý běžný Rakušan věří a spatřuje v něm obraz svého pohrdání jihočeskou a vlastně každou jadernou elektrárnou. Viděl jsem jich na vlastní oči už bezmála třicet na celém světě - ve Spojených státech, Kanadě, Francii, Velké Británii, Rusku, Španělsku, Finsku, Německu, na Ukrajině a samozřejmě i na Slovensku a v Česku. Seznámil jsem se dopodrobna s jejich provozem, ale v životě by mne takové slovní spojení nenapadlo. Prostě nesedí. Všude na světě se totiž vždycky výrazně tyto provozy lišily od ostatních průmyslových objektů mimořádnou čistotou, upraveností a fungováním s až vojenskou přesností a disciplínou. Bezpečnosti a spolehlivosti se v odvětví věnuje tak velká pozornost, že jen těžko najdete jiné, alespoň srovnatelné zařízení. Kde tedy Rakušané našli reaktorový (nebo také jaderný) šrot? Odpověď jsem našel ve Zwentendorfu na břehu Dunaje, hned vedle populární cyklistické stezky. Stojí tam nečinně - nulová varianta se tomu říká v rakouské mediální a politické řeči - už přesně čtvrtstoletí jaderná elektrárna. Smutný obrázek: Všude je mrtvo a pusto. Stavba nechátrá, je solidně a čistě postavená, ale bližší informace o ní na místě nenajdete. Stojí na břehu veletoku jako osamělý pomník a špatné svědomí Rakouska. Snad by jeho obyvatelé byli raději, kdyby vůbec neexistovala. Také se tak tváří. Pro elektrárnu není využití už čtvrtstoletí. Dokonce ani muzeum tam nevzniklo. Čistý a vysoce ekologický zdroj energie, bez kterého se (jak říkají odpůrci atomu) \"Rakousko v klidu obešlo\", tu stojí opuštěný. Jen o nějakých pět kilometrů dál však stojí náhradou vybudovaná uhelná elektrárna Dürnrohr - spalující polské uhlí, produkující skleníkový plyn CO2, poškozující životní prostředí. Rakušané se tváří, že jim to nevadí, a dokonce své pětadvacet let staré rozhodnutí prezentují jako vzor pro sousedy a celou Evropu. Zwentendorfskou jadernou elektrárnu postavila na klíč německá společnost Siemens. Její reaktor typu BWR (varný) měl dodávat do sítě 730 megawattů. Tedy právě tolik, kolik nyní produkují oba bloky dürnrohrského uhelného zdroje. V základním obsazení měla zaměstnávat na 200 vysoce kvalifikovaných specialistů. Projekt se realizoval s německou důkladností a precizností. Kvalita montáže je uvnitř zřejmá na každém kroku. Většina zařízení je na místě a v perfektním stavu, označená a zakonzervovaná. Některé části byly prodány (část turbíny, generátor a pomocný budič, dále několik čerpadel, a samozřejmě jaderné palivo). Elektrárna má správce, který pravidelně každý druhý den (už 25 let) elektrárnu projde, zkontroluje a učiní na velínu příslušný zápis do provozního deníku. Dnes by se za rozumné náklady nedala, vzhledem k mnohem přísnějším předpisům, uvést do provozu. Kdo však zaplatil ztracenou investici sedmi miliard šilinků (dnes asi miliarda eur) a zhruba dvojnásobnou sumu za dürnrohrské bloky? Jak vůbec mohlo dojít k takovému nerozumu? Politická opozice zorganizovala v roce 1978 celonárodní referendum. Majitelé a provozovatelé elektrárny je zcela podcenili a vysvětlování občanům a celkově práci s veřejností se prakticky vůbec nevěnovali. Sotva kdo mohl předpokládat, že je možné nespustit dostavěnou elektrárnu. Proti uvedení do provozu se vyslovilo 50,47 procenta účastníků referenda. Rozdíl činil při dvoutřetinové účasti pouhých necelých 30 tisíc hlasů. Elektrárna byla tedy dočasně zakonzervována. Předpokládalo se však, že po důkladné osvětě, rozumné diskusi s veřejností se po příchodu nové vlády spustí o něco později. Jenže nešťastné politické rozhodnutí zpečetila havárie ruské elektrárny v Černobylu. Po zakonzervování, jež přišlo na miliardu šilinků, se každoročně vydávalo nejprve 50, nyní už jen deset miliónů šilinků (700 tisíc eur). Ztrátu vlastníka elektrárny však v rozporu se všemi politickými proklamacemi uhradili daňoví poplatníci. A co s tím má společného spojení reaktorový šrot? Nic bych za to nedal, že je v něm notná dávka rakouského studu za zmařené dílo, které mohlo pomoci ekologii ve středoevropském prostoru, i za to, že sliby o zelené louce na místě zwentendorfské elektrárny nebo nejnověji v Temelíně, po jeho kýženém odstavení, jsou také pouhopouhým hraním se slovíčky a rakouskou veřejností. Autor, specialista pro zahraniční vztahy a Evropskou unii, pracuje v Úseku jaderných elektráren ČEZ ZDROJ: HN
Sdílet článek na sociálních sítích

Partneři

Asekol - zpětný odběr vysloužilého elektrozařízení
Ekolamp - zpětný odběr světelných zdrojů
ELEKTROWIN - kolektivní systém svetelné zdroje, elektronická zařízení
EKO-KOM - systém sběru a recyklace obalových odpadů
INISOFT - software pro odpady a životní prostředí
ELKOPLAST CZ, s.r.o. - česká rodinná výrobní společnost která působí především v oblasti odpadového hospodářství a hospodaření s vodou
NEVAJGLUJ a.s. - kolektivní systém pro plnění povinností pro tabákové výrobky s filtry a filtry uváděné na trh pro použití v kombinaci s tabákovými výrobky
E.ON Energy Globe oceňuje projekty a nápady, které pomáhají šetřit přírodu a energii
Ukliďme Česko - dobrovolnické úklidy
Kam s ním? - snadné a rychlé vyhledání míst ve vašem okolí, kde se můžete legálně zbavit nechtěných věcí a odpadů