Odpadové hospodářství se vyvíjí souběžně s regulující legislativou. Ekologická legislativa EU, která byla či bude harmonizována do české legislativy, bude tedy mít dopad na další vývoj na trhu.
Praxe odpadového hospodářství v členských zemích EU
Česká republika vstoupí do Evropské unie v roce 2004. Stane se tak součástí rozsáhlého a rozvinutého trhu, který má ve srovnání s ostatním rozvinutým světem svá specifika. Evropský trh odpadového hospodářství je například výrazně méně konsolidován než trh v USA. Podíl tří \"největších hráčů\" na trhu dosáhl v roce 2000 v Evropě třiceti procent. V USA však podíl tří největších společností v odpadovém hospodářství dosáhl 60 %. Z toho plyne, že trh v Evropě je silně konkurenční, přičemž obrat největších společností, které působí na trhu se službami v odpadovém hospodářství po celé Evropě (nejen v národním měřítku), se pohybuje od 2 do více než 5 mld. euro za rok.
Komplexní odpadové hospodářství přitom nakládá s mnoha typy odpadů. Je to domovní odpad a jeho složky, zelený odpad, živnostenský a průmyslový odpad, kterého je většina. Odpad se po sběru zpracovává mnoha různými způsoby. Především je to recyklace vhodných složek odpadu. Biologické zpracování a kompostování slouží pro biologicky rozložitelné odpady. Lze z nich také vyrábět energii a využívat ji pro vytápění měst a výrobu elektrické energie. Část odpadů se využívá ve stavebním průmyslu, část jde na skládky různých typů. V každé z těchto oblastí zpracování působí specializované firmy s různými postupy, záměry a praxí.
Takto velký a různorodý trh musí být legislativně regulován. Fakticky neexistuje trh bez ekologických regulací a jejich prosazování vůči subjektům trhu. Producentům odpadu tak vzniká povinnost zpracovávat své odpady odpovídajícím způsobem. Zpracovatelé odpadu mají zase povinnost respektovat trvale udržitelný vývoj životního prostředí a limity, které jsou v souvislosti s tím stanoveny.
Legislativní rámec
Základní rámec politiky EU v oblasti odpadového hospodářství je dán rámcovou směrnicí 91/156/EHS, o odpadech, z níž vyplývají další tři: směrnice o nebezpečných odpadech (91/689/EHS), předpis o statistice v oblasti odpadů (ES 2150/2002) a předpis o dopravě odpadů (EHS 259/93).
V oblasti zpracování odpadů je to pak směrnice o spalování odpadů (2000/76/ES) a skládkování odpadů (99/31/ES). Připravuje se směrnice o kompostování. Politika EU pro specifické druhy odpadů je uvedena v rámečku.
Směrnice o skládkování zahrnuje postup žádosti o povolení pro skládky všech kategorií a technické požadavky na výstavbu, provoz a dobu po ukončení jejich provozu. Zakotvuje také vytváření odpovídající rezervy (finanční nebo jiné zajištění) před zahájením provozu. Rezerva musí zahrnovat náklady na uzavření a na následnou péči po dobu 30 let. Kritéria pro převzetí odpadů pro všechny typy skládek mají hierarchii nebezpečné - obyčejné - inertní.
Směrnice zavádí progresivní snižování biologicky odbouratelných odpadů na skládkách (všemi členskými státy) a zákaz společného skládkování. Jelikož v hierarchii zneškodňování odpadů představuje skládka poslední možnost, podporují se opatření znevýhodňující skládkování (ceny, daně, technické náklady, rezervy).
Směrnice rovněž stanovuje kvóty regenerace a recyklace jednotlivých komodit, postup členských zemí však není jednotný (tab. 1). Liší se také složení odpadů a ceny za jejich zpracování v různých místech Evropy (tab. 3)
Další významná právní norma, směrnice o obalech, zahrnuje všechny obaly (průmyslové i komunální) a je vytvořena s cílem harmonizovat národní opatření při správě obalů a snížit množství obalů na trhu. Proto prosazuje opětovné využití, recyklaci nebo regeneraci použitých obalů tak, aby se omezilo použití nových zdrojů. Omezuje také použití případných škodlivin v obalech a stanoví cílové hodnoty regenerace odpadů. Do 5 let poté, kdy směrnice vstoupí v platnost, se musí regenerovat 50 až 65 % všech odpadních obalů. Z toho se musí 25 až 45 % všech odpadních obalů recyklovat a z 20 až 40 % se musí vyrábět energie. Recyklovat se musí minimálně 15 % jednotlivých obalů podle hmotnosti.
Výhled do budoucnosti
Ekonomické analýzy ukazují, že trh s odpady se vyvíjí podle hospodářského růstu. Existuje výrazná korelace mezi hrubým domácím produktem a náklady na odpady na obyvatele. Čím je HDP vyšší, tím jsou také vyšší náklady na sběr a zpracování pevných odpadů na obyvatele (celkový trh pro sběr a zpracování pevných odpadů celou populaci). Vůbec nejvyšší je v USA a Německu, jako ekonomicky vedoucích zemích. Těsně za nimi následuje Nizozemí, Francie, Švédsko nebo Belgie. Česká republika se spolu s Maďarskem a Polskem pohybuje v nejnižších úrovních této závislosti. Má na tom svůj podíl nízký HDP. Na druhou stranu, výpočet byl proveden pro města nad 50 tisíc obyvatel, kde je produkce odpadů vyšší než na venkově.
Je těžké odhadnout vývoj trhu s odpady v ČR po vstupu do unie. Dá se očekávat, že postupná implementace norem Evropské unie pro skládky povede ke snížení počtu skládek.
Stále více se bude rozšiřovat recyklace. Mechanismy subvencí a státních dotací však ještě nejsou jasné. Dosud nebyla zvolena alternativa, která by měla nahradit dosud nejrozšířenější skládkování. V úvahu stále připadá spalování, třídění, kompostování, recyklace a jejich kombinace.
Teprve se ukáže, jakou rychlostí bude průmysl schopen se hospodářsky vypořádat s vysokými náklady na splnění požadavků z oblasti ochrany životního prostředí a jaká bude podpora od národních a evropských orgánů.
V tomto kontextu by se do českého podnikání v odpadovém hospodářství měly zavést nové technologie a upřednostnit nový přístup k alternativním palivům.
Měla by se podporovat koncepce BAT (Best Available Technologies). Nárůst složitosti odpadového hospodářství by měl vést k výraznějšímu využití outsourcingu pro tyto úkoly, tj. zajištění služeb v odpadovém hospodářství podniků zvenčí - odbornými firmami. Na úrovni státní správy, samosprávy i z hlediska podnikatelského by se měla podporovat spolupráce v regionech, která umožňuje optimalizovat nástroje managementu odpadů.
AUTOR: Hubert Perrin de Brichambaut,
SUEZ Environment
ZDROJ: ODPADY
Komplexní odpadové hospodářství přitom nakládá s mnoha typy odpadů. Je to domovní odpad a jeho složky, zelený odpad, živnostenský a průmyslový odpad, kterého je většina. Odpad se po sběru zpracovává mnoha různými způsoby. Především je to recyklace vhodných složek odpadu. Biologické zpracování a kompostování slouží pro biologicky rozložitelné odpady. Lze z nich také vyrábět energii a využívat ji pro vytápění měst a výrobu elektrické energie. Část odpadů se využívá ve stavebním průmyslu, část jde na skládky různých typů. V každé z těchto oblastí zpracování působí specializované firmy s různými postupy, záměry a praxí.
Takto velký a různorodý trh musí být legislativně regulován. Fakticky neexistuje trh bez ekologických regulací a jejich prosazování vůči subjektům trhu. Producentům odpadu tak vzniká povinnost zpracovávat své odpady odpovídajícím způsobem. Zpracovatelé odpadu mají zase povinnost respektovat trvale udržitelný vývoj životního prostředí a limity, které jsou v souvislosti s tím stanoveny.
Legislativní rámec
Základní rámec politiky EU v oblasti odpadového hospodářství je dán rámcovou směrnicí 91/156/EHS, o odpadech, z níž vyplývají další tři: směrnice o nebezpečných odpadech (91/689/EHS), předpis o statistice v oblasti odpadů (ES 2150/2002) a předpis o dopravě odpadů (EHS 259/93).
V oblasti zpracování odpadů je to pak směrnice o spalování odpadů (2000/76/ES) a skládkování odpadů (99/31/ES). Připravuje se směrnice o kompostování. Politika EU pro specifické druhy odpadů je uvedena v rámečku.
Směrnice o skládkování zahrnuje postup žádosti o povolení pro skládky všech kategorií a technické požadavky na výstavbu, provoz a dobu po ukončení jejich provozu. Zakotvuje také vytváření odpovídající rezervy (finanční nebo jiné zajištění) před zahájením provozu. Rezerva musí zahrnovat náklady na uzavření a na následnou péči po dobu 30 let. Kritéria pro převzetí odpadů pro všechny typy skládek mají hierarchii nebezpečné - obyčejné - inertní.
Směrnice zavádí progresivní snižování biologicky odbouratelných odpadů na skládkách (všemi členskými státy) a zákaz společného skládkování. Jelikož v hierarchii zneškodňování odpadů představuje skládka poslední možnost, podporují se opatření znevýhodňující skládkování (ceny, daně, technické náklady, rezervy).
Směrnice rovněž stanovuje kvóty regenerace a recyklace jednotlivých komodit, postup členských zemí však není jednotný (tab. 1). Liší se také složení odpadů a ceny za jejich zpracování v různých místech Evropy (tab. 3)
Další významná právní norma, směrnice o obalech, zahrnuje všechny obaly (průmyslové i komunální) a je vytvořena s cílem harmonizovat národní opatření při správě obalů a snížit množství obalů na trhu. Proto prosazuje opětovné využití, recyklaci nebo regeneraci použitých obalů tak, aby se omezilo použití nových zdrojů. Omezuje také použití případných škodlivin v obalech a stanoví cílové hodnoty regenerace odpadů. Do 5 let poté, kdy směrnice vstoupí v platnost, se musí regenerovat 50 až 65 % všech odpadních obalů. Z toho se musí 25 až 45 % všech odpadních obalů recyklovat a z 20 až 40 % se musí vyrábět energie. Recyklovat se musí minimálně 15 % jednotlivých obalů podle hmotnosti.
Výhled do budoucnosti
Ekonomické analýzy ukazují, že trh s odpady se vyvíjí podle hospodářského růstu. Existuje výrazná korelace mezi hrubým domácím produktem a náklady na odpady na obyvatele. Čím je HDP vyšší, tím jsou také vyšší náklady na sběr a zpracování pevných odpadů na obyvatele (celkový trh pro sběr a zpracování pevných odpadů celou populaci). Vůbec nejvyšší je v USA a Německu, jako ekonomicky vedoucích zemích. Těsně za nimi následuje Nizozemí, Francie, Švédsko nebo Belgie. Česká republika se spolu s Maďarskem a Polskem pohybuje v nejnižších úrovních této závislosti. Má na tom svůj podíl nízký HDP. Na druhou stranu, výpočet byl proveden pro města nad 50 tisíc obyvatel, kde je produkce odpadů vyšší než na venkově.
Je těžké odhadnout vývoj trhu s odpady v ČR po vstupu do unie. Dá se očekávat, že postupná implementace norem Evropské unie pro skládky povede ke snížení počtu skládek.
Stále více se bude rozšiřovat recyklace. Mechanismy subvencí a státních dotací však ještě nejsou jasné. Dosud nebyla zvolena alternativa, která by měla nahradit dosud nejrozšířenější skládkování. V úvahu stále připadá spalování, třídění, kompostování, recyklace a jejich kombinace.
Teprve se ukáže, jakou rychlostí bude průmysl schopen se hospodářsky vypořádat s vysokými náklady na splnění požadavků z oblasti ochrany životního prostředí a jaká bude podpora od národních a evropských orgánů.
V tomto kontextu by se do českého podnikání v odpadovém hospodářství měly zavést nové technologie a upřednostnit nový přístup k alternativním palivům.
Měla by se podporovat koncepce BAT (Best Available Technologies). Nárůst složitosti odpadového hospodářství by měl vést k výraznějšímu využití outsourcingu pro tyto úkoly, tj. zajištění služeb v odpadovém hospodářství podniků zvenčí - odbornými firmami. Na úrovni státní správy, samosprávy i z hlediska podnikatelského by se měla podporovat spolupráce v regionech, která umožňuje optimalizovat nástroje managementu odpadů.
AUTOR: Hubert Perrin de Brichambaut,
SUEZ Environment
ZDROJ: ODPADY
Sdílet článek na sociálních sítích
