Brusel nákladně investuje do projektu podzemních skladišť
Belgie, která každoročně vyprodukuje kolem tisíce kubíků mírně radioaktivního odpadu, sto kubíků středně a několik dalších kubíků vysoce radioaktivního, od poloviny 70. let zkoumá skladovací možnosti v podzemí. Jde zejména o odpad s dlouhým poločasem rozpadu. Projekt financuje Evropská komise.
\"Pro to, co zbude po jaderné reakci, se nabízí dvojí řešení,\" vysvětluje Pierre Verbeke, pracovník belgické společnosti pro jaderná paliva. \"Buď se při recyklaci z plutonia a uranu vytváří nový typ paliva k dalšímu použití v elektrárnách, nebo se vše považuje za odpad, který se uzavře do zvláštních kontejnerů a pohřbí v zemi.\"
Za čtyřicet let se v Belgii nashromáždilo přes dva tisíce tun odpadu. Obsahuje ovšem látky s výrazně odlišnými poločasy rozpadu: u kobaltu pět let, u plutonia 24 tisíc let. Čtyřicet procent nejnebezpečnějšího odpadu se už dvacet let ukládá do podzemí. Zbytek do 98 speciálních budov na povrchu.
Téměř 500 tun bylo vyčleněno k recyklaci ve speciálním závodě v Desselu asi 50 km východně od Antverp. Další množství se zpracovává ve francouzském La Hague. \"Gram recyklovaného plutonia vyprodukuje takové množství energie, na jejíž výrobu by se spotřebovala tuna nafty,\" obhajuje recyklaci Verbeke.
To, v jakých terénech lze odpad nejbezpečněji skladovat, se snaží zjistit pracovníci podzemní laboratoře v Mol na severovýchodě Belgie.
Sledují zejména změnu chování horniny v přítomnosti jaderného odpadu, byť umístěného v silném ochranném obalu.
Podobné tři laboratoře působí od konce 90. let i ve Francii na vytipovaných místech budoucích podzemních jaderných skládek. První odpad by se do nich mohl začít ukládat za dvacet let.
Zdroj: Právo