Zálohy na nevratné obaly

Pozor, na rozdíl od vratných opakovaně použitelných obalů (pivní láhve) dochází k podstatné systémové změně – dochází k nakládání s odpadem! V žádném případě nejde o prostý vztah prodávající – spotřebitel, nejde o prostou výměnu věci a finanční částky. Do hry vstupuje celá řada dalších, na první pohled skrytých subjektů, povinností a nutných opatření.

A. Kde se nakupuje – tam se vrací
Podívejme se na první, pro spotřebitele nepohodlný způsob vracení tam, kde byl nápoj nakoupen. Prodávající vybírá od spotřebitele zálohu, ovšem musí se vhodným způsobem jistit, že mu budou vráceny pouze použité obaly (spíše snad odpady z obalů) z nápojů u něj zakoupených, nebo za ně musí spotřebiteli vrátit zálohu. Musí se jistit, že mu nebudou vraceny jiné obaly, nakoupené s nápoji jinde – kde by vzal peníze na výkup těchto „cizích“ obalů? Nutnost jištění je nepříjemná pro obě strany, prodávající musí vydávat stvrzenky (žetony, pokladní bločky apod.), že zálohu přijal. Spotřebitel si musí stvrzenky uschovat, aby při vrácení prázdných obalů mohl doložit, že se jedná právě o tyto již prodávajícím zálohované obaly. Prodávající se dostává do role osoby nakládající s odpadem. Musí zajistit plnění přísných hygienických požadavků, oddělit toky zboží a toky obalových odpadů. Dále musí zajistit odvoz obalových odpadů a jejich využití. O tyto náklady navýší cenu nápojů pro spotřebitele. Stav v Německu od začátku letošního roku. Razantní pokles prodeje nápojů v plechu.

Náklady:
• sběr v maloobchodu
• skladování v maloobchodu
• odvoz z maloobchodu
• příprava odpadu k využití

Očekávání:
• zvýšení využití (recyklace) odpadů z obalů

Rizika:
• pokles odbytu některých sektorů průmyslu ( a to i zdánlivě nesouvisících – plechové konzervy)
• znevýhodnění malých obchodů vůči maloobchodním řetězcům (poměr nutných investic vůči obratu)

B. Vrátit kdekoli
Spotřebitel ale požaduje pohodlnější řešení: možnost vrátit prázdné nevratné obaly v jakékoli prodejně. Tady se situace značně komplikuje.
Vzhledem k tomu, že nelze zaručit, aby ten který prodávající vyplatil přesně tolik záloh, kolik od spotřebitelů vybral, je nutné zřídit jakousi vyrovnávající nádrž na peníze, jakýsi zásobník, rezervoár nazvaný Clearingové centrum (CC). Tuto nádrž je potřeba naplnit a udržovat hladinu finančních prostředků na provozní výši.
Příklad: Prodejna na rohu Ječné a Štěpánské prodá 3.000 balených nápojů, ale spotřebitelé tam vrátí 8.000 prázdných PET lahví (různých od 0,5 po 2,5 l). Z čeho prodávající zaplatí těch 5.000 záloh jaksi navíc? Z peněz, které mu poskytne clearingové centrum.
K provozování ctihodné instituce CC je potřeba prostor (budova), personální obsazení (20 osob 20 osob na kontrolní činnost, vzhledem k rozsáhlé síti maloobchodu a stánkařů), vybavení (hardware a software), režie (topení, telefon, internet, bankovní poplatky za finanční transfery).
Vedle nového slova robot, kterým Češi obohatili lidstvo, dali i pojmu tunel nový možný obsah. Vzhledem k značným finančním tokům, vzhledem k vynalézavosti českých tunelářů budou kladeny zvýšené nároky na ověřitelnost informací – aby prodejce za jednu přijatou láhev nepožadoval poplatek z CC dvakrát nebo třikrát nebo pětkrát; na zajištění samotného CC. To přinese požadavky na označování – trvanlivé s možností strojního čtení s vyloučením podvodu opakovaného načtení. Navíc vstupuje riziko bariéry volného trhu. V současnosti probíhají kolem tohoto problému intenzivní jednání mezi Evropskou komisí a německým ministerstvem životního prostředí.
Příklad: Podolská kyselka, tj. český výrobce, vyváží do Německa minerálku v PET lahvích. Kyselka je samozřejmě expedována na paletách fixovaných průtažnou fólií. Je nemyslitelné, aby před umístěním na německý trh byly palety rozebrány, lahve prohnány označovací linkou a opětně skupinově a přepravně zabaleny. Podolská kyselka tedy musí investovat a nakoupit technologii a spotřební materiál, aby mohla exportovat na německý trh. Vzhledem k tomu, že podobné opatření není zavedeno pro celý jednotný evropský trh, ale jedná se o
opatření jednoho člena, jde o zřejmé porušení principů volného trhu. Pokud by Česká republika zavedla podobný systém, vystavuje se stejným rizikům a navíc by metr byl zřejmě jako na nováčka daleko přísnější.
Investice maloobchodu: do strojního vybavení na automatický výkup označených nepoškozených) vyprázdněných nevratných obalů. Jak ošetřit verifikace
– povinným vybavením těmito stroji? Investice maloobchodu do opatření na oddělení toků zboží a obalových odpadů
– hygiena. Obalové odpady se budou u obchodníků shromažďovat, ten musí zajistit jejich odvoz na další zpracování. Je vůbec českými obchodníky akceptovatelná tato cesta s nároky na prostory, personál, finance?

Výše zmíněný finanční tok prostřednictvím CC by mohl fungovat tak, že obchodník by vybíral zálohy při prodeji spotřebiteli, při nákupu nápojů od výrobce nebo z velkoobchodu by obchodník zaplatil výrobcům nebo velkoobchodu zaplatil zálohy, ty by dále byly transferovány do CC. Někde na pouti od obchodníka do CC by bylo nutné sumu financí odpovídající zálohám navýšit o prostředky spotřebovávané na chod systému (zejména CC). Pět až deset procent příjmů systému lze připsat na vrub nevrácených zálohovaných obalů. CC by obchodníkovi vyplácelo zálohy, které on vyplatí spotřebiteli, který mu vrací prázdné nevratné obaly.

Náklady:
• označování obalů (speciální, těžko zfalšovatelné)
• sběr v maloobchodu (zvýšené nároky na ověřitelnost)
• skladování v maloobchodu
• odvoz z maloobchodu
• využití (recyklace)
• provoz CC
• označení obalů
• přenos informací
• převod peněz

Očekávání:
• zvýšení využití (recyklace) odpadů z obalů

Rizika:
• vzhledem k značným finančním tokům a na základě dosavadních českých zkušeností velké nebezpečí podvodů - tunelování na různých stupních (CC, maloobchod, velkoobchod…) - přes Clearingové centrum by protékalo jenom PET lahví za 3,2 až 4,5 miliardy Kč ročně. To by mohlo byt velké pokušení...
• odliv cennějších složek odpadových toků
• pokles odbytu některých sektorů průmyslu ( a to i zdánlivě nesouvisících – plechové konzervy)
• znevýhodnění malých obchodů vůči maloobchodním řetězcům (poměr nutných investic vůči obratu)

Padesát za čtyři
Podle kalkulací vycházejících ze stávajících nákladů na sběr lze předpokládat, že zavedením záloh na jednocestné obaly na nápoje by se dosáhlo zvýšení recyklace všech odpadů z obalů přibližně o 4 %, ovšem náklady by vzrostly o 50 %. Jedná se o náklady, které ve svém důsledku nakonec zaplatí spotřebitel.

Vlado Volek
Zdroj: SYBA - obalová asociace http://www.syba.cz, časopis Svět balení