V rozvojových koncepcích Plzeňského kraje i jeho krajského města se uvažuje jak o variantě energetického využití komunálního odpadu, tak mechanicko-biologické úpravě (MBÚ).
Porovnejme dvě jasně propočítané varianty
Na názor na tuto otázku jsme se zeptali generálního ředitele Plzeňské teplárenské, a. s., Mgr. Tomáše Drápely.
V současnosti probíhá velká diskuse o technologiích na odstranění komunálního odpadu. Jak vidíte budoucnost nakládání s odpady vy?
Myslím, že hlavní chybou úvah na celostátní úrovni je, že se vytvářejí koncepce a propagují technologie bez relevantních ekonomických podkladů a v některých zákonech se prosadily zájmy extrémistických nevládních aktivit a hnutí. Je třeba postavit vedle sebe dvě, tři jasně propočítané varianty, z nichž vyplyne, co je vhodnější udělat. Výsledkem bude ta nejdůležitější informace: kolik za popelnici zaplatí obyvatel, který je producentem komunálního odpadu. Města musí říct svým občanům: Současný systém nakládání s komunálním odpadem nelze z těch a z těch důvodů v horizontu budoucna provozovat, musíme vybrat jinou technologii. Je třeba, aby každý dopředu věděl, kolik za popelnici bude vlastně v budoucnu platit. To samozřejmě úzce souvisí s tím, jaká technologie bude použita. Druhým a stejně důležitým faktorem je ekologie, ochrana životního prostředí.
Můžete říci, ke které technologii se kloníte vy osobně?
Já jsem ředitelem energetické společnosti a vidím komunální odpad jako energetický potenciál. Do Plzně vozíme s kolegy s Plzeňské energetiky každý rok přes 1 mil. tun uhlí, to jsou více jak čtyři vlaky uhlí denně. Vadí mi, že na druhé straně se ukládá do země téměř 200 tisíc tun odpadu, který by šel energeticky využít. A říkám to i přesto, že Plzeň nepotřebuje další nový energetický zdroj v horizontu 10 let. Kdyby se tady postavilo zařízení na energetické využití odpadu, ročně by vyrobilo zhruba 400-600 GJ tepla na prodej, což stačí na vytopení většího sídliště - takže teplárensky to není zase tak velký byznys. Naopak při mechanicko-biologické úpravě se uloží valná část energeticky zajímavého materiálu do země.
Byl jsem se na tuto technologii podívat v zahraničí a bylo zřejmé, že touto metodou se skládkování vlastně moc neomezí. Vyrobí se sice palivo, ale je ho málo. Koncovka se bez spalování stejně neobejde a zbytek po třídění musí jít na skládku. Navíc s tříděním, které není nikdy úplně dokonalé. Nechci však, aby to vypadalo, že teplárna lobuje za tu nebo jinou variantu, je to mé osobní mínění.
Podnikli jsme něco pro ekonomické porovnání obou možností?
Donedávna tady byla pouze naše studie zpracovaná zcela nezávislou americkou firmou HDR z Minnesoty. Dokonce jsme na to dostali grant od americké vlády ve výši 260 tisíc dolarů. Tito experti, kteří v USA provozují jak MBÚ, tak spalovny, vycházeli při analýze z produkce odpadů a informací, které dal k dispozici kraj. Jsem rád, že se stala podmětem k dalšímu přezkoumávání a dalším projektům.
Do zadání jsme dali několik variant pro porovnání. Jednak pro dvě varianty spaloven (50 a 100 tis. tun odpadů), jednak technologie MBÚ s koncovkou ve spalovně na alternativní palivo RDF (což je produkt mechanicko-biologické úpravy) o kapacitě 100 a 50 tis. tun. Do všech variant byly započítány také technologie, které samotnému MBÚ a spalování předcházejí (drtiče, dopravníky atd.)
A jak studie dopadla?
Stručně řečeno z ní vyšlo, že má-li být zařízení na nakládání s odpady kvalitní a splňovat všechny požadavky, pak je vstupní investice do obou technologií zhruba stejná. To znamená, že postavit třídičky s malou spalovnou nebo velkou spalovnu bez třídiček je za standardních vstupních podmínek za jedny peníze.
Lišily se však ceny za odstranění odpadu. Ceny při variantě MBÚ byly o zhruba 30 procent za tunu dražší.
Dá se alternativní palivo spalovat například ve vaší teplárně nebo jiné spalovně?
U nás v teplárně RDF spalovat nemůžeme, přestože máme fluidní kotel a kvalitní čištění spalin, které je ale koncipované na spalování uhlí. My se velmi pečlivě staráme o náš popílek, protože z něj vyrábíme certifikované materiály a výrobky, např. na rekultivaci starých ekologických zátěží. Kdybychom ale začali používat jiné palivo, zničili bychom všechno, co jsme vybudovali, protože naše výrobky už by neměly svou kvalitu.
V Západních Čechách se však v tomto okamžiku o výstavbě spalovny neuvažuje. V tomto regionu Čechách se produkuje zhruba 200 tun odpadů. Při technologii MBÚ by se zhruba 150 tis tun uložilo a 50 tis tun spálilo. Připravovaný plán kraje, který ale ještě není schválen, uvažuje zhruba se čtyřmi variantami a jejich kombinacemi. A myslím, že právě v tomto období odvedli zpracovatelé plánu kus dobré práce. Nyní záleží na politické reprezentaci, kterou variantu doporučí a bude podporovat.
Jak tedy vidíte budoucnost?
Faktem je, že cena za uložení tuny komunálního odpadu na skládku je nyní v Plzni v průměru 750 Kč za tunu. Dokud tomu tak bude, nelze dělat v podstatě vůbec nic, kromě příprav. Dokud jsou poplatky za skládkování takové, jaké jsou, nemá žádná jiná technologie ekonomickou šanci. Jinou cestu než skládkování musí podpořit také legislativa, jako je třeba ve Švýcarsku, kde se nesmí skládkovat nic, co lze nějak efektivně zpracovat a dále použít.
Jakmile bude legislativa připravena, pak máme několik možností a můžeme si vybrat. K tomu je ale třeba dát fundované podklady. Za současných podmínek nemohu vzhledem k cenám doporučit našim akcionářům nic jiného, než skládkovat. Ale zároveň se tímto problémem musíme zabývat dál, protože energetický potenciál v odpadech je obrovský. Jsou zde však i jiné aspekty: veřejné mínění, podpora zaměstnanosti atd. Je však třeba dopředu říci: zvolili jsme určitou variantu, máme proto své důvody ekologické, ekonomické, sociální nebo politické a důsledkem bude, že občan v budoucnosti za popelnici zaplatí tolik a tolik.
AUTOR: Jarmila Šťastná
V současnosti probíhá velká diskuse o technologiích na odstranění komunálního odpadu. Jak vidíte budoucnost nakládání s odpady vy?
Myslím, že hlavní chybou úvah na celostátní úrovni je, že se vytvářejí koncepce a propagují technologie bez relevantních ekonomických podkladů a v některých zákonech se prosadily zájmy extrémistických nevládních aktivit a hnutí. Je třeba postavit vedle sebe dvě, tři jasně propočítané varianty, z nichž vyplyne, co je vhodnější udělat. Výsledkem bude ta nejdůležitější informace: kolik za popelnici zaplatí obyvatel, který je producentem komunálního odpadu. Města musí říct svým občanům: Současný systém nakládání s komunálním odpadem nelze z těch a z těch důvodů v horizontu budoucna provozovat, musíme vybrat jinou technologii. Je třeba, aby každý dopředu věděl, kolik za popelnici bude vlastně v budoucnu platit. To samozřejmě úzce souvisí s tím, jaká technologie bude použita. Druhým a stejně důležitým faktorem je ekologie, ochrana životního prostředí.
Můžete říci, ke které technologii se kloníte vy osobně?
Já jsem ředitelem energetické společnosti a vidím komunální odpad jako energetický potenciál. Do Plzně vozíme s kolegy s Plzeňské energetiky každý rok přes 1 mil. tun uhlí, to jsou více jak čtyři vlaky uhlí denně. Vadí mi, že na druhé straně se ukládá do země téměř 200 tisíc tun odpadu, který by šel energeticky využít. A říkám to i přesto, že Plzeň nepotřebuje další nový energetický zdroj v horizontu 10 let. Kdyby se tady postavilo zařízení na energetické využití odpadu, ročně by vyrobilo zhruba 400-600 GJ tepla na prodej, což stačí na vytopení většího sídliště - takže teplárensky to není zase tak velký byznys. Naopak při mechanicko-biologické úpravě se uloží valná část energeticky zajímavého materiálu do země.
Byl jsem se na tuto technologii podívat v zahraničí a bylo zřejmé, že touto metodou se skládkování vlastně moc neomezí. Vyrobí se sice palivo, ale je ho málo. Koncovka se bez spalování stejně neobejde a zbytek po třídění musí jít na skládku. Navíc s tříděním, které není nikdy úplně dokonalé. Nechci však, aby to vypadalo, že teplárna lobuje za tu nebo jinou variantu, je to mé osobní mínění.
Podnikli jsme něco pro ekonomické porovnání obou možností?
Donedávna tady byla pouze naše studie zpracovaná zcela nezávislou americkou firmou HDR z Minnesoty. Dokonce jsme na to dostali grant od americké vlády ve výši 260 tisíc dolarů. Tito experti, kteří v USA provozují jak MBÚ, tak spalovny, vycházeli při analýze z produkce odpadů a informací, které dal k dispozici kraj. Jsem rád, že se stala podmětem k dalšímu přezkoumávání a dalším projektům.
Do zadání jsme dali několik variant pro porovnání. Jednak pro dvě varianty spaloven (50 a 100 tis. tun odpadů), jednak technologie MBÚ s koncovkou ve spalovně na alternativní palivo RDF (což je produkt mechanicko-biologické úpravy) o kapacitě 100 a 50 tis. tun. Do všech variant byly započítány také technologie, které samotnému MBÚ a spalování předcházejí (drtiče, dopravníky atd.)
A jak studie dopadla?
Stručně řečeno z ní vyšlo, že má-li být zařízení na nakládání s odpady kvalitní a splňovat všechny požadavky, pak je vstupní investice do obou technologií zhruba stejná. To znamená, že postavit třídičky s malou spalovnou nebo velkou spalovnu bez třídiček je za standardních vstupních podmínek za jedny peníze.
Lišily se však ceny za odstranění odpadu. Ceny při variantě MBÚ byly o zhruba 30 procent za tunu dražší.
Dá se alternativní palivo spalovat například ve vaší teplárně nebo jiné spalovně?
U nás v teplárně RDF spalovat nemůžeme, přestože máme fluidní kotel a kvalitní čištění spalin, které je ale koncipované na spalování uhlí. My se velmi pečlivě staráme o náš popílek, protože z něj vyrábíme certifikované materiály a výrobky, např. na rekultivaci starých ekologických zátěží. Kdybychom ale začali používat jiné palivo, zničili bychom všechno, co jsme vybudovali, protože naše výrobky už by neměly svou kvalitu.
V Západních Čechách se však v tomto okamžiku o výstavbě spalovny neuvažuje. V tomto regionu Čechách se produkuje zhruba 200 tun odpadů. Při technologii MBÚ by se zhruba 150 tis tun uložilo a 50 tis tun spálilo. Připravovaný plán kraje, který ale ještě není schválen, uvažuje zhruba se čtyřmi variantami a jejich kombinacemi. A myslím, že právě v tomto období odvedli zpracovatelé plánu kus dobré práce. Nyní záleží na politické reprezentaci, kterou variantu doporučí a bude podporovat.
Jak tedy vidíte budoucnost?
Faktem je, že cena za uložení tuny komunálního odpadu na skládku je nyní v Plzni v průměru 750 Kč za tunu. Dokud tomu tak bude, nelze dělat v podstatě vůbec nic, kromě příprav. Dokud jsou poplatky za skládkování takové, jaké jsou, nemá žádná jiná technologie ekonomickou šanci. Jinou cestu než skládkování musí podpořit také legislativa, jako je třeba ve Švýcarsku, kde se nesmí skládkovat nic, co lze nějak efektivně zpracovat a dále použít.
Jakmile bude legislativa připravena, pak máme několik možností a můžeme si vybrat. K tomu je ale třeba dát fundované podklady. Za současných podmínek nemohu vzhledem k cenám doporučit našim akcionářům nic jiného, než skládkovat. Ale zároveň se tímto problémem musíme zabývat dál, protože energetický potenciál v odpadech je obrovský. Jsou zde však i jiné aspekty: veřejné mínění, podpora zaměstnanosti atd. Je však třeba dopředu říci: zvolili jsme určitou variantu, máme proto své důvody ekologické, ekonomické, sociální nebo politické a důsledkem bude, že občan v budoucnosti za popelnici zaplatí tolik a tolik.
AUTOR: Jarmila Šťastná
Sdílet článek na sociálních sítích
