Výrobci elektroniky budou povinně přispívat na ekologickou likvidaci vysloužilých počítačů, televizorů a mobilů. Budoucí peníze mají vytvořit nová pracovní místa.
Poslední program vašeho počítače
Jaroslav Brabec, ředitel elektrotechnického učiliště v Uherském Hradišti, mohl jistě najít řadu důvodů, proč předem lámat hůl nad svěřenci, kteří přišli ze zvláštních škol. Ale neudělal to, i když mu bylo jasné, že z těchto učňů žádné opraváře televizorů a počítačů asi neudělá.
A tak se aspoň rozhodl naučit je elektroniku odborně rozebírat. Sloužily k tomu vyřazené přístroje, a na těch se nedá moc zkazit.
Psal se rok 1995, kdy se lidé houfně zbavovali vysloužilých televizorů, takže učebních pomůcek bylo dost. Sem tam už se objevil i nějaký starý počítač.
Jaroslav Brabec se nakonec zasloužil nejen o to, že mladí lidé s různým mentálním a tělesným postižením získali výuční list, ale opatřil jim i zaměstnání. O vznik jejich pracovních míst se totiž sám přičinil.
Hned vedle učiliště založil chráněnou dílnu, kde jeho bývalí svěřenci ekologickým způsobem likvidují vyřazenou elektroniku. Místo nebezpečného a objemného odpadu, který by skončil na skládce, vznikají druhotné suroviny pro hutě a sklárny. Jedovatých látek v počítači je řada: k hlavním patří kadmium, stroncium a cín a ve starších typech i arzén. Odborně odstranit je třeba také vrstvu olova z obrazovek, které zachycuje nežádoucí záření. V plastech jsou zpomalovače hoření, z nichž by se při nekontrolovaném tepelném zpracování mohly uvolnit dioxiny a furany.
PŘEDBĚHLI DOBU. Sdružení UH-EKO, jak se chráněná dílna jmenuje, začalo s touto činností jako první v Česku. Dnes tu pracuje takřka čtyřicet lidí s různým postižením, kteří za loňský rok zpracovali 450 tun různého elektroodpadu.
\"Dokážeme rozebrat a nabídnout k využití veškerou audiovizuální a kancelářskou techniku včetně telefonů a mobilů. Mohli bychom zaměstnávat daleko víc lidí, ale nemáme pro ně dost práce. Přísun suroviny není tak velký, jak bychom potřebovali,\" říká Brabec, který už se mezitím vzdal ředitelování v učilišti a shání po republice zakázky. O ty by teoreticky neměla být nouze. Češi si loni koupili půl milionu nových televizorů a vyřadili dva miliony mobilních telefonů.
\"Zjistili jsme, že jeden pracovník dokáže za směnu rozebrat a připravit k recyklaci 150 mobilů, což je 40 tisíc přístrojů ročně. Kdyby se podařilo všechny vyřazené mobily shromáždit, vytvořilo by se tím 50 nových pracovních míst,\" nastiňuje možnosti sdružení Brabec. Ve skutečnosti jich v chráněné dílně zpracovali pouhých padesát. Většina použitých mobilů pravděpodobně skončila v popelnicích.
NEDOSTATEK MOBILŮ. Brabcův předpoklad potvrzuje mluvčí českého zastoupení firmy Siemens Jana Olejníková. \"Staré nebo nefunkční mobily naší značky mohou zákazníci bezplatně vrátit v síti vybraných prodejen anebo je poslat do servisního střediska,\" říká Olejníková. Ale děje se to zřídka.
\"Potíž je v tom, že v Česku nefunguje cílený sběr vyřazené elektroniky, který by přiměl instituce i drobné spotřebitele, aby dávali přednost ekologické likvidaci. Do systému bude třeba vnést peníze,\" prohlašuje Brabec. Například v Rakousku se při nákupu počítače platí příspěvek na likvidaci a vydává se na něj samostatná účtenka. Ta opravňuje zákazníka odevzdat vysloužilý přístroj zdarma recyklační firmě. Samotný prodej druhotných surovin zatím nenese tolik, aby si na sebe chráněná dílna v Uherském Hradišti vydělala. Za barevné kovy a součástky z jednoho mobilního telefonu dílna utrží 40 haléřů. Mzdy, režie, technologie a svoz však činí deset korun. Kdyby měla být činnost sdružení zisková, musel by recyklační poplatek v Česku být za televizor asi 250 korun a za počítač 500 Kč.
Dílna může fungovat jen proto, že mzdu každého z handicapovaných občanů dotuje uherskohradišťský úřad práce pěti tisíci korunami měsíčně. Další peníze poskytují města za to, že je UH-EKO zbaví odpadu ze sběrných dvorů.
Brabec se pokouší nastartovat systém sběru ve spolupráci s podobně zaměřenými firmami, které už u nás vznikly. Na staré počítače se specializují například Kovohutě Příbram, které v této činnosti vidí příležitost pro dalších 17 lidí. Od loňska se do počítačů a televizí pustily Pražské služby, kde zaměstnávají i vozíčkáře.
S UNIÍ PŘIŠEL ZÁKON. Všem by mohla pomoci chystaná novela zákona o odpadech. Ta ukládá výrobcům anebo distributorům elektroniky, hraček a různého domácího nářadí povinnost finančně se podílet na šetrné likvidaci těchto výrobků. Musí také značit nové produkty symbolem přeškrtnuté popelnice.
Unijní směrnice přikazuje, že se podniky musí tímto způsobem podílet na likvidaci svých výrobků od 13. srpna příštího roku. Ale zákon musí členské země přijmout už do letošního 13. srpna.
Jenže české Ministerstvo životního prostředí zákon už třikrát předělávalo a návrh dokumentu ještě do Parlamentu nedorazil. Vláda s ním vyslovila souhlas teprve minulý týden.
\"Nenařizujeme elektrotechnickým firmám, jak vysoký příspěvek na likvidaci budou muset uvolnit, ani to, jakým způsobem by měly finanční toky probíhat. Zákon jim pouze uloží, aby spotřebitelům zajistily zpětný odběr svých spotřebičů,\" prohlásila vyhýbavě mluvčí Ministerstva životního prostředí Karolína Šůlová.
NEJASNÉ FINANCOVÁNÍ. To, že ministerstvo ponechává výrobcům a distributorům elektroniky volnou ruku, se Brabcovi příliš nezamlouvá. Bojí se, že místo zpracovatelů budou na ekologické likvidaci přístrojů profitovat různé zprostředkovatelské firmy.
Ministerstvo pověřilo přípravou organizace sběru a nakládáním s elektrošrotem firmu Apuso plus a přidělilo jí na zmapování situace grant čtyři miliony korun. \"Tato firma nemá v oboru žádné zkušenosti,\" tvrdí Brabec, který se bojí neproduktivních zprostředkovatelů.
\"Apuso plus zvítězilo ve výběrovém řízení,\" říká na druhé straně Karolína Šůlová.
Ředitelka Apusa plus Lenka Uskokovičová si představuje, že její firma bude vybírat příspěvky od výrobců elektroniky a přerozdělovat je mezi zpracovatele. \"Naše poslání vidím v organizační práci. Chceme fungovat jako sdružení ECO-COM, pod jehož patronací probíhá sběr PET láhví,\" vysvětluje Uskokovičová.
Ekonomem oslovení výrobci elektroniky prohlašují, že o chystané povinnosti zpětného odběru nic nevědí, takže se k ní nehodlají vyjadřovat.
PŘEVOZNÍKOVO VESLO. České domácnosti se starých počítačů zbavují jen zřídkakdy, ačkoli mají možnost je ve sběrných dvorech odevzdat zdarma. Platit za likvidaci musí pouze firmy, a ty už vymyslely trik, jak se tomu vyhnout. Aby ušetřily tři až pět set korun za computer, prodají ho zaměstnancům za symbolickou korunu. Po jednotlivcích pak už ve sběrných dvorech nikdo nic nechce. Rozvinula se i tzv. počítačová charita. Firmy věnují vyřazené počítače školám. Ale i tyhle stroje jednou doslouží a pak se ukáže, že to byl danajský dar. Škola totiž za likvidaci zaplatit musí.
\"Už jsme tady měli řadu srdcervoucích scén se zástupci škol nebo sdružení invalidů. Ale zaplatit museli,\" říká Jitka Kluzová, která má na pražském magistrátu na starosti výběr poplatků za odpad.
AUTOR: Alice OLBRICHOVÁ
A tak se aspoň rozhodl naučit je elektroniku odborně rozebírat. Sloužily k tomu vyřazené přístroje, a na těch se nedá moc zkazit.
Psal se rok 1995, kdy se lidé houfně zbavovali vysloužilých televizorů, takže učebních pomůcek bylo dost. Sem tam už se objevil i nějaký starý počítač.
Jaroslav Brabec se nakonec zasloužil nejen o to, že mladí lidé s různým mentálním a tělesným postižením získali výuční list, ale opatřil jim i zaměstnání. O vznik jejich pracovních míst se totiž sám přičinil.
Hned vedle učiliště založil chráněnou dílnu, kde jeho bývalí svěřenci ekologickým způsobem likvidují vyřazenou elektroniku. Místo nebezpečného a objemného odpadu, který by skončil na skládce, vznikají druhotné suroviny pro hutě a sklárny. Jedovatých látek v počítači je řada: k hlavním patří kadmium, stroncium a cín a ve starších typech i arzén. Odborně odstranit je třeba také vrstvu olova z obrazovek, které zachycuje nežádoucí záření. V plastech jsou zpomalovače hoření, z nichž by se při nekontrolovaném tepelném zpracování mohly uvolnit dioxiny a furany.
PŘEDBĚHLI DOBU. Sdružení UH-EKO, jak se chráněná dílna jmenuje, začalo s touto činností jako první v Česku. Dnes tu pracuje takřka čtyřicet lidí s různým postižením, kteří za loňský rok zpracovali 450 tun různého elektroodpadu.
\"Dokážeme rozebrat a nabídnout k využití veškerou audiovizuální a kancelářskou techniku včetně telefonů a mobilů. Mohli bychom zaměstnávat daleko víc lidí, ale nemáme pro ně dost práce. Přísun suroviny není tak velký, jak bychom potřebovali,\" říká Brabec, který už se mezitím vzdal ředitelování v učilišti a shání po republice zakázky. O ty by teoreticky neměla být nouze. Češi si loni koupili půl milionu nových televizorů a vyřadili dva miliony mobilních telefonů.
\"Zjistili jsme, že jeden pracovník dokáže za směnu rozebrat a připravit k recyklaci 150 mobilů, což je 40 tisíc přístrojů ročně. Kdyby se podařilo všechny vyřazené mobily shromáždit, vytvořilo by se tím 50 nových pracovních míst,\" nastiňuje možnosti sdružení Brabec. Ve skutečnosti jich v chráněné dílně zpracovali pouhých padesát. Většina použitých mobilů pravděpodobně skončila v popelnicích.
NEDOSTATEK MOBILŮ. Brabcův předpoklad potvrzuje mluvčí českého zastoupení firmy Siemens Jana Olejníková. \"Staré nebo nefunkční mobily naší značky mohou zákazníci bezplatně vrátit v síti vybraných prodejen anebo je poslat do servisního střediska,\" říká Olejníková. Ale děje se to zřídka.
\"Potíž je v tom, že v Česku nefunguje cílený sběr vyřazené elektroniky, který by přiměl instituce i drobné spotřebitele, aby dávali přednost ekologické likvidaci. Do systému bude třeba vnést peníze,\" prohlašuje Brabec. Například v Rakousku se při nákupu počítače platí příspěvek na likvidaci a vydává se na něj samostatná účtenka. Ta opravňuje zákazníka odevzdat vysloužilý přístroj zdarma recyklační firmě. Samotný prodej druhotných surovin zatím nenese tolik, aby si na sebe chráněná dílna v Uherském Hradišti vydělala. Za barevné kovy a součástky z jednoho mobilního telefonu dílna utrží 40 haléřů. Mzdy, režie, technologie a svoz však činí deset korun. Kdyby měla být činnost sdružení zisková, musel by recyklační poplatek v Česku být za televizor asi 250 korun a za počítač 500 Kč.
Dílna může fungovat jen proto, že mzdu každého z handicapovaných občanů dotuje uherskohradišťský úřad práce pěti tisíci korunami měsíčně. Další peníze poskytují města za to, že je UH-EKO zbaví odpadu ze sběrných dvorů.
Brabec se pokouší nastartovat systém sběru ve spolupráci s podobně zaměřenými firmami, které už u nás vznikly. Na staré počítače se specializují například Kovohutě Příbram, které v této činnosti vidí příležitost pro dalších 17 lidí. Od loňska se do počítačů a televizí pustily Pražské služby, kde zaměstnávají i vozíčkáře.
S UNIÍ PŘIŠEL ZÁKON. Všem by mohla pomoci chystaná novela zákona o odpadech. Ta ukládá výrobcům anebo distributorům elektroniky, hraček a různého domácího nářadí povinnost finančně se podílet na šetrné likvidaci těchto výrobků. Musí také značit nové produkty symbolem přeškrtnuté popelnice.
Unijní směrnice přikazuje, že se podniky musí tímto způsobem podílet na likvidaci svých výrobků od 13. srpna příštího roku. Ale zákon musí členské země přijmout už do letošního 13. srpna.
Jenže české Ministerstvo životního prostředí zákon už třikrát předělávalo a návrh dokumentu ještě do Parlamentu nedorazil. Vláda s ním vyslovila souhlas teprve minulý týden.
\"Nenařizujeme elektrotechnickým firmám, jak vysoký příspěvek na likvidaci budou muset uvolnit, ani to, jakým způsobem by měly finanční toky probíhat. Zákon jim pouze uloží, aby spotřebitelům zajistily zpětný odběr svých spotřebičů,\" prohlásila vyhýbavě mluvčí Ministerstva životního prostředí Karolína Šůlová.
NEJASNÉ FINANCOVÁNÍ. To, že ministerstvo ponechává výrobcům a distributorům elektroniky volnou ruku, se Brabcovi příliš nezamlouvá. Bojí se, že místo zpracovatelů budou na ekologické likvidaci přístrojů profitovat různé zprostředkovatelské firmy.
Ministerstvo pověřilo přípravou organizace sběru a nakládáním s elektrošrotem firmu Apuso plus a přidělilo jí na zmapování situace grant čtyři miliony korun. \"Tato firma nemá v oboru žádné zkušenosti,\" tvrdí Brabec, který se bojí neproduktivních zprostředkovatelů.
\"Apuso plus zvítězilo ve výběrovém řízení,\" říká na druhé straně Karolína Šůlová.
Ředitelka Apusa plus Lenka Uskokovičová si představuje, že její firma bude vybírat příspěvky od výrobců elektroniky a přerozdělovat je mezi zpracovatele. \"Naše poslání vidím v organizační práci. Chceme fungovat jako sdružení ECO-COM, pod jehož patronací probíhá sběr PET láhví,\" vysvětluje Uskokovičová.
Ekonomem oslovení výrobci elektroniky prohlašují, že o chystané povinnosti zpětného odběru nic nevědí, takže se k ní nehodlají vyjadřovat.
PŘEVOZNÍKOVO VESLO. České domácnosti se starých počítačů zbavují jen zřídkakdy, ačkoli mají možnost je ve sběrných dvorech odevzdat zdarma. Platit za likvidaci musí pouze firmy, a ty už vymyslely trik, jak se tomu vyhnout. Aby ušetřily tři až pět set korun za computer, prodají ho zaměstnancům za symbolickou korunu. Po jednotlivcích pak už ve sběrných dvorech nikdo nic nechce. Rozvinula se i tzv. počítačová charita. Firmy věnují vyřazené počítače školám. Ale i tyhle stroje jednou doslouží a pak se ukáže, že to byl danajský dar. Škola totiž za likvidaci zaplatit musí.
\"Už jsme tady měli řadu srdcervoucích scén se zástupci škol nebo sdružení invalidů. Ale zaplatit museli,\" říká Jitka Kluzová, která má na pražském magistrátu na starosti výběr poplatků za odpad.
AUTOR: Alice OLBRICHOVÁ
Zdroj:EKONOM
Sdílet článek na sociálních sítích
