Recyklací u nás projde jen 15 % vysloužilých vozů
Recyklací u nás projde jen 15 % vysloužilých vozů
Ještě několik let po druhé světové válce bylo u nás poměrně zřídka vidět na ulici auto. V roce 1950 se jich po silnicích pohybovalo 150 tisíc. Dnes se jen osobní vozy v Česku počítají na miliony a vysloužilých vraků řidiči ročně odepisují asi 180 tisíc. Jen malá část z nich prochází recyklací. Dokážeme si s tím velkým plechovým a kovovým odpadem poradit?
Jen osobních automobilů bylo v roce 2002 v ČR registrováno 3 648 905. Jejich průměrné stáří je nejvyšší v Evropě - téměř 14 let. Ačkoliv by se zdálo, že se naši motoristé starých aut nezbavují, ročně v posledních letech odhlašují asi 180 tisíc osobních vozů a dodávek. Kde a hlavně jak končí?
Zčásti se využijí jako zdroj náhradních dílů, řada majitelů je ale nechá někde odstavené. Část vozů projde recyklací. Podle Ministerstva životního prostředí je obtížné zjistit, kolik aut se jakým způsobem zužitkuje a kolik vraků \"zdobí\" ulice a krajinu.
Kvalifikované odhady nicméně uvádějí, že recyklací zatím prochází jen 15 procent autovraků. Přitom vládní koncepce odpadového hospodářství předpokládá, že od roku 2010 bude na jedno auto připadat 2,4 obyvatele (nyní je to 2,8) a vyřazovat se bude asi 280 tisíc autovraků.
Do roku 2006 by měla být u nás zajištěna recyklace až 85 procent vozidel. To ale musí zajistit především nová legislativa. Kapacity na zpracování vozidel totiž v ČR existují. Recyklační závody jsou schopny ročně sešrotovat asi 240 tisíc vraků.
Ekologické uskladnění vraků a demontážní střediska
Likvidace starých aut a vůbec nakládání s nimi však musí být také ekologické. Některá dosavadní vrakoviště nesplňují podmínky ekologického \"uskladnění\" starých vozů.
A právě tam zatím obrovská část vozidel končí. Asi 120 \"hřbitovů aut\" bude proto ještě nutno vybavit tak, aby splňovaly předpisy. Podle MŽP je také třeba postavit u nás ještě zhruba pět demontážních středisek, která by rozebrala zhruba 40 tisíc automobilů ročně na náhradní díly i k likvidaci.
Obě opatření si do roku 2010 vyžádají náklady asi 604 milionů korun. Podle odpadové koncepce je mají hradit soukromí investoři. Recyklaci, která se může vyšplhat až na 4000 korun za jeden vůz (nyní stojí kolem 2000 Kč), by měli platit výrobci a dovozci.
Prozatím zákon nyní posledním majitelům odepisovaných vozidel ukládá, aby autovraky předali recyklačnímu závodu, případně je nabídli autobazaru či sběrně. Nemají ale povinnost o tom předkládat policii potvrzení.
Pomohou investice do automobilového průmyslu
Po vstupu do Evropské unie se očekávají i zvýšené investice do automobilového průmyslu v přistupujících zemích - do výrobních závodů, montáží, výroby motorů i náhradních dílů. Výrobci ale musejí nést také zodpovědnost za ekologickou likvidaci vysloužilých vozů - podle zásady: \"Kdo znečišťuje, ten platí\". Například v Německu bude od roku 2007 pro majitele aut sešrotování bezplatné, náklady postupně převezmou výrobci nebo dovozci.
Jen osobních automobilů bylo v roce 2002 v ČR registrováno 3 648 905. Jejich průměrné stáří je nejvyšší v Evropě - téměř 14 let. Ačkoliv by se zdálo, že se naši motoristé starých aut nezbavují, ročně v posledních letech odhlašují asi 180 tisíc osobních vozů a dodávek. Kde a hlavně jak končí?
Zčásti se využijí jako zdroj náhradních dílů, řada majitelů je ale nechá někde odstavené. Část vozů projde recyklací. Podle Ministerstva životního prostředí je obtížné zjistit, kolik aut se jakým způsobem zužitkuje a kolik vraků \"zdobí\" ulice a krajinu.
Kvalifikované odhady nicméně uvádějí, že recyklací zatím prochází jen 15 procent autovraků. Přitom vládní koncepce odpadového hospodářství předpokládá, že od roku 2010 bude na jedno auto připadat 2,4 obyvatele (nyní je to 2,8) a vyřazovat se bude asi 280 tisíc autovraků.
Do roku 2006 by měla být u nás zajištěna recyklace až 85 procent vozidel. To ale musí zajistit především nová legislativa. Kapacity na zpracování vozidel totiž v ČR existují. Recyklační závody jsou schopny ročně sešrotovat asi 240 tisíc vraků.
Ekologické uskladnění vraků a demontážní střediska
Likvidace starých aut a vůbec nakládání s nimi však musí být také ekologické. Některá dosavadní vrakoviště nesplňují podmínky ekologického \"uskladnění\" starých vozů.
A právě tam zatím obrovská část vozidel končí. Asi 120 \"hřbitovů aut\" bude proto ještě nutno vybavit tak, aby splňovaly předpisy. Podle MŽP je také třeba postavit u nás ještě zhruba pět demontážních středisek, která by rozebrala zhruba 40 tisíc automobilů ročně na náhradní díly i k likvidaci.
Obě opatření si do roku 2010 vyžádají náklady asi 604 milionů korun. Podle odpadové koncepce je mají hradit soukromí investoři. Recyklaci, která se může vyšplhat až na 4000 korun za jeden vůz (nyní stojí kolem 2000 Kč), by měli platit výrobci a dovozci.
Prozatím zákon nyní posledním majitelům odepisovaných vozidel ukládá, aby autovraky předali recyklačnímu závodu, případně je nabídli autobazaru či sběrně. Nemají ale povinnost o tom předkládat policii potvrzení.
Pomohou investice do automobilového průmyslu
Po vstupu do Evropské unie se očekávají i zvýšené investice do automobilového průmyslu v přistupujících zemích - do výrobních závodů, montáží, výroby motorů i náhradních dílů. Výrobci ale musejí nést také zodpovědnost za ekologickou likvidaci vysloužilých vozů - podle zásady: \"Kdo znečišťuje, ten platí\". Například v Německu bude od roku 2007 pro majitele aut sešrotování bezplatné, náklady postupně převezmou výrobci nebo dovozci.
Zdroj:Technik
Sdílet článek na sociálních sítích