Ekonomické pobídky

Zavedením ekonomických pobídek chtějí zákonodárci přimět obyvatele, aby omezili vznik odpadů a zvýšili jejich recyklaci. Vedlejším, nicméně důležitým aspektem je integrální pokrytí nákladů nakládaní s odpady. Podstatou nového systému financování managementu odpadů je, že producenti domácích odpadů a odpadů podobných domovnímu mají platit podle toho, jaké aktuální množství odpadů vyprodukují.

Nový finanční systém zavedla italská směrnice č. 22 z roku 1997 (článek 49). Tato právní norma implementuje evropskou směrnice pro odpady 91/156/EC, nebezpečné odpady 91/689/EEC a obaly a odpadní obaly 94/62/EC. V rámci směrnice je zaveden tarif, který platí uživatelé podle toho, kolik produkují odpadů. Tarif je tvořen dvěma složkami: jedna je fixní, vztahuje k počtu obyvatel domácnosti a pokrývá náklady, které musejí být rozděleny rovným dílem mezi všechny občany (např. náklady na čištění ulic). Druhá část poplatku je variabilní. Zahrnuje náklady na sběr, recyklaci a skládkování a odpovídá aktuálnímu množství odpadů produkovaného obyvateli. Tato produkce je vyhodnocována vážením odpadů při svozu.

Starý systém poplatků, označovaný jako TARSU, byl vypočítávám na základě velikosti bytu (čtvereční metry), takže neměl žádný přímý vztah k produkci odpadů. Rozdíl mezi oběma systémy je zřejmý: zatímco v Tarsu musí mít každý obyvatel podíl na státní (městském) rozpočtu, nový tarif namísto toho bere v úvahu dopad rodiny či podnikání na životní prostředí. Nový tarif převádí obyvatele z nepoučeného plátce daní na spotřebitele, který zvažuje své jednání a zároveň je vystaven ekonomickému tlaku. Ve stadiu získávání zboží je spotřebitel jasně stimulován k udržitelnému chování tak, aby si vybíral takové zboží, které mu umožní minimalizovat obaly, v post-spotřebitelské fázi je tlačen k recyklaci. S takto zavedeným tarifem je omezení produkce odpadů dostupnější, protože se stimuluje poptávka po zboží, které produkuje minimum odpadů/obalů. Novu využitelné a plnitelné obaly se stávají dostupnějšími, protože jsou ekonomicky výhodnější.

Znovu jsou objevovány staré postupy, jako je například domácí kompostování. Tento trend je důsledkem dalšího opatření spojeného s tarifem, a to je systém speciálních ekonomických pobídek. Domácím producentům, kteří provozují domácí kompostování, se variabilní část tarifu snižuje o 30 %. Pokud producenti odpadu podobného domácímu jeho část recyklují, sníží se jim úměrně variabilní část poplatku.

Experimentální uplatnění nového tarifního systému bylo zavedeno během roku 2003 v 347 italských městech, v nichž žije více než 3 800 000 obyvatel. Analýza těchto skutečností umožní posoudit, zda nový tarif naplňuje cíle, které se předpokládají a jestli představuje platný finanční nástroj.