Vlak s jaderným odpadem přivezl zbytečnou smrt
Tragická událost, smrt mladého demonstranta, provázela minulý týden přepravu
vyhořelého jaderného paliva z přepracovacího závodu ve Francii do německého
meziskladu. Proč se vlastně radioaktivní materiály převážejí a má smysl, aby
tomu demonstranti bránili?
Tragická událost, smrt mladého demonstranta, provázela minulý týden přepravu vyhořelého jaderného paliva z přepracovacího závodu ve Francii do německého meziskladu. Proč se vlastně radioaktivní materiály převážejí a má smysl, aby tomu demonstranti bránili?
Čtyři sta metrů dlouhý vlak vezoucí dvanáct kontejnerů obsahujících sto tun jaderných odpadů projížděl lesem poblíž východofrancouzského města Avricourt. "Za zatáčkou spatřil strojvedoucí skupinu lidí sedících na kolejích. Zatáhl za nouzovou brzdu. Část lidí se zvedla a opustila koleje, jeden z nich však zůstal sedět," oznámila železniční společnost SNCF. Jednadvacetiletému mladíkovi lokomotiva ujela nohu. Při převozu do nemocnice zemřel.
Transporty jaderného odpadu pravidelně provázejí demonstrace odpůrců jaderné energetiky, kteří se připoutávají ke kolejím, zablokovávají cestu traktory, v minulých letech házeli i zápalné láhve. Poprvé se však stalo, že při nich některý demonstrant zahynul.
Čemu mladý muž obětoval svůj život?
Demonstrace samozřejmě připomínají, že část veřejnosti odmítá jadernou energetiku. Faktem ovšem je, že převozy radioaktivních odpadů jsou nezbytné. I kdyby se náhodou stalo, že jaderné elektrárny přestanou pracovat, vyhořelé palivo z minulých let tady zůstane. A je nutné s ním něco dělat.
MEZITITULEK: Nebezpečí odstíněné mnohavrstevnou ocelí
Palivem pro jaderný reaktor je obvykle mírně obohacený uran umístěný v kazetách - palivových článcích. Jeho radioaktivita je zpočátku nízká, obsluha jej bez rizika může brát do rukou v rukavicích. V reaktoru probíhá štěpná reakce - do jádra uranu (izotopu 235) naráží neutron, prvek se rozštěpí, uvolňuje se energie a další neutrony, které narážejí do okolních jader uranu 235, takže reakce řetězově pokračuje.
Když koncentrace štěpitelných látek poklesne tak, že reakce ustává, říká se zbylému materiálu vyhořelé palivo. Z 95 procent jej tvoří neškodný uran 238, ve zbytku je pak dále trocha uranu 235, plutonium 239 a také řada vysoce radioaktivních prvků. Ty jsou pro živé organismy smrtelně nebezpečné. Co tedy s nimi?
Dálkově řízené mechanismy pod ochrannou vrstvou vody vytahují z reaktoru kazety s vyhořelým palivem a ukládají je zhruba na pět let do blízkého skladovacího bazénu. Tam ztratí část radioaktivity i část zbytkového tepla. Pak jej dálkově řízené mechanismy umístí do mnohavrstevných a nárazuvzdorných kontejnerů z oceli. Ty odstíní radioaktivitu a odvádějí ven vznikající teplo.
MEZITITULEK: Plánovaná cesta do hlubin Země
"Kontejnery mají tu výhodu, že se s nimi dá relativně snadno manipulovat, dají se bezpečně převážet, a nejde je ani jednoduše ukrást nebo se neodborně dostat dovnitř a zmocnit se materiálu uvnitř," hodnotí Vladimír Lelek z Ústavu jaderného výzkumu v Řeži.
A pak je na výběr. V některých zemích, i v České republice, se vyhořelé palivo v kontejnerech ukládá do takzvaných meziskladů. Mohou být v bazénech s vodou, pod zemí nebo jen tak na povrchu, kde je ochlazuje vzduch. Po zhruba pěti desetiletích se pak podle současných předpokladů uloží do takzvaného trvalého úložiště, někam do hlubin země, kde zhruba po sto tisících letech přestane být radioaktivní odpad nebezpečný.
Žádný stát na světě však zatím trvalé úložiště nepostavil, především kvůli odporu veřejnosti, protože jej obvykle nikdo nechce mít ve své blízkosti.
MEZITITULEK: Nové palivo ze starého odpadu
Druhým způsobem zacházení s vyhořelým palivem je jeho přepracování. A to je i případ radioaktivního odpadu, jehož transport stál život francouzského demonstranta.
Vyhořelé palivo v kontejnerech se z jaderných elektráren převeze do přepracovacího závodu. V Německu není žádný, a proto zdejší vyhořelé palivo směřuje do závodu ve francouzském La Hague. Tam se rozpouští v kyselině dusičné a z roztoku se chemicky oddělují jeho složky.
"Ze směsi oxidů uranu a plutonia se vyrábí takzvané směsné palivo, označované jako MOX, které se pak znovu používá jako palivo v jaderných reaktorech," vysvětluje Jaroslav Zeman, docent Fakulty jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT v Praze. "Tato směs má jen přirozenou radioaktivitu a není nebezpečná. Zbytek vyhořelého paliva však tvoří vysoce aktivní radionuklidy."
Podle uzavřené smlouvy se zbylé odpady vracejí zpět do Německa, Francie je na svém území nechce. Takže je převážel vlak z La Hague zpátky do dolnosaského Gorlebenu, kde je mezisklad pro tyto nebezpečné odpady. Tvoří jej hala z železobetonu a hliníkových plášťů dlouhá 182 metrů, která celkově pojme 420 kontejnerů. Ostatně v hlubinách v okolních solných horninách by podle současných plánů mělo být časem vybudováno i trvalé úložiště. Místní obyvatelé jsou však většinou proti.
MEZITITULEK: Bezpečné uložení je lepší než nebezpečné
Tragická demonstrace proti přepravě vyhořelého paliva určitě obrátila pozornost veřejnosti k jaderné energetice.
Je zcela nepochybné, že v demokratické společnosti mají lidé právo vyjádřit svůj názor na témata, která je z jakéhokoli důvodu znepokojují, tedy i na jadernou energetiku. A vlak přepravující radioaktivní odpad je pro demonstranty vhodným symbolem. Diskutabilní je ovšem forma, kterou protestující v tomto případě zvolili.
Nicméně smutným paradoxem zůstává, že vyhořelé palivo už prostě existuje, na světě ho je přes 150 000 tun. Jestliže demonstranti chtějí zabránit jeho přepravě, jako by říkali - nechte ho tam, kde je. Což by ovšem bylo podstatně nebezpečnější, než když se převeze do řádně připravených a zajištěných prostor.
Němečtí protijaderní aktivisté přitom už dříve svůj boj vyhráli. Jejich země se totiž rozhodla, že všechny jaderné elektrárny budou nejpozději do 23 let zavřeny.
Jinou věcí je, jestli to půjde dodržet, neboli zda do té doby bude Německo mít jiný, stejně vydatný zdroj energie. Děsivá je představa, že by se místo jaderných reaktorů měly stavět nové tepelné elektrárny chrlící do ovzduší mi-lióny tun oxidu uhličitého - skleníkového plynu, který podle většiny vědců výrazně přispívá k rozvrácení klimatických poměrů na zeměkouli.
Jak zmenšit radioaktivitu odpadu
V současné době neexistuje jiná alternativa, než držet vyhořelé palivo z jaderných elektráren desetiletí v pečlivě sledovaných meziskladech, a pak je uložit do hlubin Země, kde jeho radioaktivita po statisících let vyhasne.
Vědci ve světě však pracují na jiné technické možnosti. Jejich cílem je vyvinout speciální reaktory-transmutory, v nichž by se daly radioaktivní prvky z vyhořelého paliva přeměnit dopadem neutronů. "Vznikl by tak odpad, jehož radioaktivita poklesne pod nebezpečnou mez už po několika desetiletích," konstatuje docent Jaroslav Zeman z jaderné fakulty ČVUT. "To už je rozumná doba, která umožňuje udržet jej bezpečně pod kontrolou," dodává.
Čtyři sta metrů dlouhý vlak vezoucí dvanáct kontejnerů obsahujících sto tun jaderných odpadů projížděl lesem poblíž východofrancouzského města Avricourt. "Za zatáčkou spatřil strojvedoucí skupinu lidí sedících na kolejích. Zatáhl za nouzovou brzdu. Část lidí se zvedla a opustila koleje, jeden z nich však zůstal sedět," oznámila železniční společnost SNCF. Jednadvacetiletému mladíkovi lokomotiva ujela nohu. Při převozu do nemocnice zemřel.
Transporty jaderného odpadu pravidelně provázejí demonstrace odpůrců jaderné energetiky, kteří se připoutávají ke kolejím, zablokovávají cestu traktory, v minulých letech házeli i zápalné láhve. Poprvé se však stalo, že při nich některý demonstrant zahynul.
Čemu mladý muž obětoval svůj život?
Demonstrace samozřejmě připomínají, že část veřejnosti odmítá jadernou energetiku. Faktem ovšem je, že převozy radioaktivních odpadů jsou nezbytné. I kdyby se náhodou stalo, že jaderné elektrárny přestanou pracovat, vyhořelé palivo z minulých let tady zůstane. A je nutné s ním něco dělat.
MEZITITULEK: Nebezpečí odstíněné mnohavrstevnou ocelí
Palivem pro jaderný reaktor je obvykle mírně obohacený uran umístěný v kazetách - palivových článcích. Jeho radioaktivita je zpočátku nízká, obsluha jej bez rizika může brát do rukou v rukavicích. V reaktoru probíhá štěpná reakce - do jádra uranu (izotopu 235) naráží neutron, prvek se rozštěpí, uvolňuje se energie a další neutrony, které narážejí do okolních jader uranu 235, takže reakce řetězově pokračuje.
Když koncentrace štěpitelných látek poklesne tak, že reakce ustává, říká se zbylému materiálu vyhořelé palivo. Z 95 procent jej tvoří neškodný uran 238, ve zbytku je pak dále trocha uranu 235, plutonium 239 a také řada vysoce radioaktivních prvků. Ty jsou pro živé organismy smrtelně nebezpečné. Co tedy s nimi?
Dálkově řízené mechanismy pod ochrannou vrstvou vody vytahují z reaktoru kazety s vyhořelým palivem a ukládají je zhruba na pět let do blízkého skladovacího bazénu. Tam ztratí část radioaktivity i část zbytkového tepla. Pak jej dálkově řízené mechanismy umístí do mnohavrstevných a nárazuvzdorných kontejnerů z oceli. Ty odstíní radioaktivitu a odvádějí ven vznikající teplo.
MEZITITULEK: Plánovaná cesta do hlubin Země
"Kontejnery mají tu výhodu, že se s nimi dá relativně snadno manipulovat, dají se bezpečně převážet, a nejde je ani jednoduše ukrást nebo se neodborně dostat dovnitř a zmocnit se materiálu uvnitř," hodnotí Vladimír Lelek z Ústavu jaderného výzkumu v Řeži.
A pak je na výběr. V některých zemích, i v České republice, se vyhořelé palivo v kontejnerech ukládá do takzvaných meziskladů. Mohou být v bazénech s vodou, pod zemí nebo jen tak na povrchu, kde je ochlazuje vzduch. Po zhruba pěti desetiletích se pak podle současných předpokladů uloží do takzvaného trvalého úložiště, někam do hlubin země, kde zhruba po sto tisících letech přestane být radioaktivní odpad nebezpečný.
Žádný stát na světě však zatím trvalé úložiště nepostavil, především kvůli odporu veřejnosti, protože jej obvykle nikdo nechce mít ve své blízkosti.
MEZITITULEK: Nové palivo ze starého odpadu
Druhým způsobem zacházení s vyhořelým palivem je jeho přepracování. A to je i případ radioaktivního odpadu, jehož transport stál život francouzského demonstranta.
Vyhořelé palivo v kontejnerech se z jaderných elektráren převeze do přepracovacího závodu. V Německu není žádný, a proto zdejší vyhořelé palivo směřuje do závodu ve francouzském La Hague. Tam se rozpouští v kyselině dusičné a z roztoku se chemicky oddělují jeho složky.
"Ze směsi oxidů uranu a plutonia se vyrábí takzvané směsné palivo, označované jako MOX, které se pak znovu používá jako palivo v jaderných reaktorech," vysvětluje Jaroslav Zeman, docent Fakulty jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT v Praze. "Tato směs má jen přirozenou radioaktivitu a není nebezpečná. Zbytek vyhořelého paliva však tvoří vysoce aktivní radionuklidy."
Podle uzavřené smlouvy se zbylé odpady vracejí zpět do Německa, Francie je na svém území nechce. Takže je převážel vlak z La Hague zpátky do dolnosaského Gorlebenu, kde je mezisklad pro tyto nebezpečné odpady. Tvoří jej hala z železobetonu a hliníkových plášťů dlouhá 182 metrů, která celkově pojme 420 kontejnerů. Ostatně v hlubinách v okolních solných horninách by podle současných plánů mělo být časem vybudováno i trvalé úložiště. Místní obyvatelé jsou však většinou proti.
MEZITITULEK: Bezpečné uložení je lepší než nebezpečné
Tragická demonstrace proti přepravě vyhořelého paliva určitě obrátila pozornost veřejnosti k jaderné energetice.
Je zcela nepochybné, že v demokratické společnosti mají lidé právo vyjádřit svůj názor na témata, která je z jakéhokoli důvodu znepokojují, tedy i na jadernou energetiku. A vlak přepravující radioaktivní odpad je pro demonstranty vhodným symbolem. Diskutabilní je ovšem forma, kterou protestující v tomto případě zvolili.
Nicméně smutným paradoxem zůstává, že vyhořelé palivo už prostě existuje, na světě ho je přes 150 000 tun. Jestliže demonstranti chtějí zabránit jeho přepravě, jako by říkali - nechte ho tam, kde je. Což by ovšem bylo podstatně nebezpečnější, než když se převeze do řádně připravených a zajištěných prostor.
Němečtí protijaderní aktivisté přitom už dříve svůj boj vyhráli. Jejich země se totiž rozhodla, že všechny jaderné elektrárny budou nejpozději do 23 let zavřeny.
Jinou věcí je, jestli to půjde dodržet, neboli zda do té doby bude Německo mít jiný, stejně vydatný zdroj energie. Děsivá je představa, že by se místo jaderných reaktorů měly stavět nové tepelné elektrárny chrlící do ovzduší mi-lióny tun oxidu uhličitého - skleníkového plynu, který podle většiny vědců výrazně přispívá k rozvrácení klimatických poměrů na zeměkouli.
Jak zmenšit radioaktivitu odpadu
V současné době neexistuje jiná alternativa, než držet vyhořelé palivo z jaderných elektráren desetiletí v pečlivě sledovaných meziskladech, a pak je uložit do hlubin Země, kde jeho radioaktivita po statisících let vyhasne.
Vědci ve světě však pracují na jiné technické možnosti. Jejich cílem je vyvinout speciální reaktory-transmutory, v nichž by se daly radioaktivní prvky z vyhořelého paliva přeměnit dopadem neutronů. "Vznikl by tak odpad, jehož radioaktivita poklesne pod nebezpečnou mez už po několika desetiletích," konstatuje docent Jaroslav Zeman z jaderné fakulty ČVUT. "To už je rozumná doba, která umožňuje udržet jej bezpečně pod kontrolou," dodává.
Zdroj:Věda a zdraví
Sdílet článek na sociálních sítích
