Efektivní kombinace využití bioplynu a bioodpadů

Nová linka na skládce společnosti Ekologie, s. r. o., by měla zpracovávat biomasu z oblasti Středočeského kraje, kde žije přibližně 15 % jeho populace. Ředitel skládky Ing. Vilém Žák říká: "Celý projekt se začal rodit zhruba před třemi lety, kdy Evropská unie vydala novou směrnici o zákazu ukládání biologicky rozložitelných odpadů na skládky. Naše technologie by měla omezit jejich podíl na skládce."

Zdrojem surovin jsou odpady z městské zeleně a těžby dřeva. Na skládce mají vlastní pojízdný drtič, s nímž mohou přijet na místo vzniku bioodpadů a rovnou si odvézt štěpku. Jako další zdroj používají kaly z čistíren odpadních vod. "Využití aerobní digesce pro zpracování kalů je ideální," poznamenává Ing. Žák. "S kaly je jinak velký problém - mají vysoký obsah vody, na skládce mohou způsobit obrovské potíže a taky se tam nebudou smět ukládat. Zemědělci o ně nemají zájem, protože vyhláška o kalech jejich užití značně zkomplikovala."

Naopak neuvažují o zpracování biologického podílu z komunálního odpadu. "Technologicky by to nebyl problém, ale biologický podíl z TKO nám nepomůže se sušinou, o kterou jde. Především je však systém sběru příliš nákladný, takže využívání této složky by zvedlo cenu odpadu pro domácnosti," říká Ing. Žák.

Provoz

Při zpracování se čistá biomasa/bioodpady vytříděné u dodavatele nejdříve nadrtí, ve vhodném poměru se smíchají s kaly z ČOV a pak jdou do rotačních fermentorů vlastní konstrukce. Zde probíhá po dobu 72 hodin za zvýšené teploty aerobní digesce. "Výhodou technologie jsou mimo jiné nízké provozní náklady. Překopávání substrátu pro zachování aerobního prostředí je v kompostárnách velmi drahé a jsou na to potřeba jednoúčelové stroje. V našich fermentorech překopáváme otáčením roury, které je poměrně málo energeticky náročné, stačí na to 6 kW motor."

Sušina vstupního materiálu se obvykle pohybuje mezi 45-50 %. Po fermentaci má materiál sušinu kolem 60 % a pokračuje na pásovou sušárnu, kde se jeho sušina zvýší o dalších 35 %. Vzniká tam palivo s výhřevností 13-14 MJ/kg, tj. jako hnědé uhlí, ale s polovičním obsahem síry. Ročně může zařízení zpracovat 13 000 tun materiálu se ziskem 4000 tun výsledného paliva (zbytek je odpařená voda).

Palivo

Linka byla zkolaudována v létě tohoto roku a v blokové kotelně v Roztokách u Křivoklátu byly provedeny úspěšné spalovací zkoušky. Technologické palivo Ekobiopal vzniká smíšením přepracovaných bioodpadů s uhlím v poměru 1:1, a dodává se volně ložené velkoodběratelům. "To je mezistav," připomíná Ing. Žák. "Z paliva chceme vyrábět pelety, aby bylo možné ho prodávat i maloodběratelům.

Chod zařízení je zajišťován efektivním využíváním skládkového bioplynu. Z něj se kogeneračně vyrábí elektřina pro potřeby provozu. Odpadní teplo, které se jinak maří, zde vytápí s pásovou sušárnu. Provoz je díky tomu energeticky efektivní, navíc z přebytků plynu vyrábějí elektrickou energii do sítě.