Výrobci elektroniky kritizují unijní zákon
Pokud Evropská unie nevytvoří regulátory trhu, bude zákon o recyklaci odpadů
vytvářet nerovné konkurenční prostředí, tvrdí výrobci elektroniky. Těch se
nejvíc dotkne legislativa o udržitelném rozvoji, jež vstoupí v platnost v
polovině srpna 2005. Výrobci elektroniky chtějí k novému zákonu i orgán, který
by udržoval hospodářskou soutěž. Unie podle průmyslových svazů praktickou
stránku zákona podcenila.
Česká republika a dalších pět zemí střední a východní Evropy mají odklad v
platnosti zákona o elektronickém odpadu do roku 2007.
O co v případu jde? Legislativa, kterou schválila unie, nařizuje, aby náklady na
recyklaci elektroniky šly na vrub producentů. Jak ale ukazuje realita, v každé
zemi bude cena za tuto práci jiná. Zatímco v Belgii stojí recyklace menších
přístrojů 1,50 eura, v Německu jen 0,20 eura. Za ledničku ve Švédsku platí
výrobce pět eur, zatímco v Německu některé firmy hodlají recyklovat staré
výrobky zdarma. Rozdíl v cenách je určován konkurencí na trhu, která je s
výjimkou Německa v unii nízká.
Výrobci v sektoru elektroniky a domácích spotřebičů s obratem v Evropské unii,
jenž loni dosáhl 518 miliard eur, varují, že by firmy mohly upřednostňovat při
zakládání nových továren regiony, kde jsou náklady na recyklaci nejnižší. To by
postihlo zvláště Belgii, Skandinávii a Francii.
"Při tvorbě legislativy o recyklaci elektronických odpadů nikdo nebral v úvahu,
že v každém státě bude jiná situace na trhu. Výrobci se obávají zbytečných
nákladů," říká generální ředitel firmy Orgalime Adrian Harris. Orgalime lobbuje
za zájmy firem z oboru elektrotechniky.
Švédská firma Electrolux tvrdí, že zpracování odpadu bude v režii recyklačních
podniků, které na něm ale posléze vydělají. V EU bude totiž muset být minimálně
sedmdesát procent elektroniky od roku 2006 ze snadno recyklovatelných materiálů,
které se znovu využijí.
Evropská komise si vzala čas na rozmyšlenou a chce iniciativu výrobců
elektroniky a kuchyňského spotřebního zboží prozkoumat. Zvláště návrh na
vytvoření regulačního orgánu. "Pokud by v Evropské unii existovala velká
nerovnováha na trhu, komise musí zasáhnout. Výrobci elektroniky by ale měli vzít
v úvahu, že trh v oblasti recyklace se bude teprve vytvářet," uvedl nejmenovaný
zdroj z Evropské komise, který odmítl věc oficiálně komentovat před jednáním se
zájmovými průmyslovými svazy. Organizace jako Eurelectric a část národních
průmyslových svazů tvrdí, že jim nejde o změnu legislativy o recyklaci
elektronického odpadu. "Jde o organizační věc. Jak zajistit účinnost zákona na
národní úrovni," uvedl Henrik Sundström z CECED (Evropský výbor výrobců domácích
spotřebičů).
Pokud Evropská unie nevytvoří regulátory trhu, bude zákon o recyklaci odpadů vytvářet nerovné konkurenční prostředí, tvrdí výrobci elektroniky. Těch se nejvíc dotkne legislativa o udržitelném rozvoji, jež vstoupí v platnost v polovině srpna 2005. Výrobci elektroniky chtějí k novému zákonu i orgán, který by udržoval hospodářskou soutěž. Unie podle průmyslových svazů praktickou stránku zákona podcenila.
Česká republika a dalších pět zemí střední a východní Evropy mají odklad v platnosti zákona o elektronickém odpadu do roku 2007.
O co v případu jde? Legislativa, kterou schválila unie, nařizuje, aby náklady na recyklaci elektroniky šly na vrub producentů. Jak ale ukazuje realita, v každé zemi bude cena za tuto práci jiná. Zatímco v Belgii stojí recyklace menších přístrojů 1,50 eura, v Německu jen 0,20 eura. Za ledničku ve Švédsku platí výrobce pět eur, zatímco v Německu některé firmy hodlají recyklovat staré výrobky zdarma. Rozdíl v cenách je určován konkurencí na trhu, která je s výjimkou Německa v unii nízká.
Výrobci v sektoru elektroniky a domácích spotřebičů s obratem v Evropské unii, jenž loni dosáhl 518 miliard eur, varují, že by firmy mohly upřednostňovat při zakládání nových továren regiony, kde jsou náklady na recyklaci nejnižší. To by postihlo zvláště Belgii, Skandinávii a Francii.
"Při tvorbě legislativy o recyklaci elektronických odpadů nikdo nebral v úvahu, že v každém státě bude jiná situace na trhu. Výrobci se obávají zbytečných nákladů," říká generální ředitel firmy Orgalime Adrian Harris. Orgalime lobbuje za zájmy firem z oboru elektrotechniky.
Švédská firma Electrolux tvrdí, že zpracování odpadu bude v režii recyklačních podniků, které na něm ale posléze vydělají. V EU bude totiž muset být minimálně sedmdesát procent elektroniky od roku 2006 ze snadno recyklovatelných materiálů, které se znovu využijí.
Evropská komise si vzala čas na rozmyšlenou a chce iniciativu výrobců elektroniky a kuchyňského spotřebního zboží prozkoumat. Zvláště návrh na vytvoření regulačního orgánu. "Pokud by v Evropské unii existovala velká nerovnováha na trhu, komise musí zasáhnout. Výrobci elektroniky by ale měli vzít v úvahu, že trh v oblasti recyklace se bude teprve vytvářet," uvedl nejmenovaný zdroj z Evropské komise, který odmítl věc oficiálně komentovat před jednáním se zájmovými průmyslovými svazy. Organizace jako Eurelectric a část národních průmyslových svazů tvrdí, že jim nejde o změnu legislativy o recyklaci elektronického odpadu. "Jde o organizační věc. Jak zajistit účinnost zákona na národní úrovni," uvedl Henrik Sundström z CECED (Evropský výbor výrobců domácích spotřebičů).
Česká republika a dalších pět zemí střední a východní Evropy mají odklad v platnosti zákona o elektronickém odpadu do roku 2007.
O co v případu jde? Legislativa, kterou schválila unie, nařizuje, aby náklady na recyklaci elektroniky šly na vrub producentů. Jak ale ukazuje realita, v každé zemi bude cena za tuto práci jiná. Zatímco v Belgii stojí recyklace menších přístrojů 1,50 eura, v Německu jen 0,20 eura. Za ledničku ve Švédsku platí výrobce pět eur, zatímco v Německu některé firmy hodlají recyklovat staré výrobky zdarma. Rozdíl v cenách je určován konkurencí na trhu, která je s výjimkou Německa v unii nízká.
Výrobci v sektoru elektroniky a domácích spotřebičů s obratem v Evropské unii, jenž loni dosáhl 518 miliard eur, varují, že by firmy mohly upřednostňovat při zakládání nových továren regiony, kde jsou náklady na recyklaci nejnižší. To by postihlo zvláště Belgii, Skandinávii a Francii.
"Při tvorbě legislativy o recyklaci elektronických odpadů nikdo nebral v úvahu, že v každém státě bude jiná situace na trhu. Výrobci se obávají zbytečných nákladů," říká generální ředitel firmy Orgalime Adrian Harris. Orgalime lobbuje za zájmy firem z oboru elektrotechniky.
Švédská firma Electrolux tvrdí, že zpracování odpadu bude v režii recyklačních podniků, které na něm ale posléze vydělají. V EU bude totiž muset být minimálně sedmdesát procent elektroniky od roku 2006 ze snadno recyklovatelných materiálů, které se znovu využijí.
Evropská komise si vzala čas na rozmyšlenou a chce iniciativu výrobců elektroniky a kuchyňského spotřebního zboží prozkoumat. Zvláště návrh na vytvoření regulačního orgánu. "Pokud by v Evropské unii existovala velká nerovnováha na trhu, komise musí zasáhnout. Výrobci elektroniky by ale měli vzít v úvahu, že trh v oblasti recyklace se bude teprve vytvářet," uvedl nejmenovaný zdroj z Evropské komise, který odmítl věc oficiálně komentovat před jednáním se zájmovými průmyslovými svazy. Organizace jako Eurelectric a část národních průmyslových svazů tvrdí, že jim nejde o změnu legislativy o recyklaci elektronického odpadu. "Jde o organizační věc. Jak zajistit účinnost zákona na národní úrovni," uvedl Henrik Sundström z CECED (Evropský výbor výrobců domácích spotřebičů).
Zdroj:Podniky a trhy
Sdílet článek na sociálních sítích