Prudký nárůst odpadového skla vede k intenzivnímu bádání nad využitím i těch jeho segmentů, které nejsou vhodné pro opětovné zpracování ve sklářských hutích.
Obrazovkové sklo má další využití
Jedním z příkladů jsou použité televizní obrazovky a na tomtéž principu zobrazení pracující počítačové monitory.
Oddělení nepoužitelné složky - minerálů, které jsou nutné k přeměně elektronického paprsku na opticky viditelný bod (tvoří luminescenční vrstvu), a využití elektronického odpadu pro další finální produkci byť mimo toto průmyslové odvětví je technologickým problémem pro řadu vyspělých zemí.
Cílený aplikovatelný výzkum
V průběhu posledních 15 let pracoval ing. Jurij Linhart, DrSc., autor několika světových patentů v oboru fyziky pevných látek, na vývoji technologie přeměny sklářského odpadu na dekorativní obkladový materiál. Takto vzniklý produkt může být použit pro úpravu budov a zcela nahradit přírodní kámen při respektování všech jeho vlastností a současně mnohonásobně nižších nákladů. Hlavním cílem bylo vyvinout technologii, která by umožňovala vyrábět velkoformátové panely s dekorativními a pevnostními charakteristikami plně srovnatelnými například s přírodní žulou nebo mramorem.
Vysoké využití odpadu
V současné době je vyvinuto a patentově chráněno několik modifikací technologických procesů, které umožňují rentabilně vyrábět panely o velikosti 1000 x 1500 mm o tloušťce 15 až 25 mm, přičemž jejich pevnost v ohybu je výrazně vyšší než u nejtvrdších odrůd žuly. Takto získaný materiál byl pojmenován jako sklosilikát, protože jeho základ tvoří z více než 90 % výše zmíněný sklářský odpad a sklářský písek.
Jednou ze stěžejních výhod tohoto nového materiálu je koeficient teplotní roztažnosti, který je identický s betonem. Určitá pórovitost povrchu rubové strany panelu umožňuje pokládku na betonové desky klasickým způsobem - cementovou směsí. To v praxi znamená, že nehrozí "odlepení" při teplotních výkyvech okolního prostředí. Sklosilikátová deska tvoří s betonem zcela monolitní strukturu
Změřitelná úspora energií
Sekundárním výsledkem vědeckého bádání byl vznik technologického procesu, který umožňuje použití strusek vznikajících v metalurgii a které jsou jinak velmi obtížně využitelné jako konstrukční základ pro další materiály ze 40 až 50 % z objemu odpadu.. Výzkum a zkoušky prokázaly, že je rovněž možné získat velkorozměrové desky s řízenou vnitřní pórovitou strukturou, přičemž jejich tepelná vodivost je v porovnání s klasickou cihlou značně menší a je tedy na úrovni současných tepelněizolačních materiálů. Perspektiva v daném směru je tedy víc než zřejmá: výroba panelů poskytujících velké úspory energie na vytápění budov, jež nepotřebují dodatečně termicky izolovat.
Vyvinutá technologie získává řadu uznání (např. v roce 1999 speciální ocenění jako nejlepší technologie roku) a sklosilikátové panely jsou tak bezesporu materiálem budoucnosti. Zejména fakt, že aplikací této technologie se z velké části řeší také problém ekologické likvidace obtížně recyklovatelných skleněných výrobků, televizních obrazovek, počítačových monitorů a metalurgických strusek by měl přispět v rozsáhlému průmyslovému využití.
AUTOR: Ing. Jurij Linhart, DrCs.
Oddělení nepoužitelné složky - minerálů, které jsou nutné k přeměně elektronického paprsku na opticky viditelný bod (tvoří luminescenční vrstvu), a využití elektronického odpadu pro další finální produkci byť mimo toto průmyslové odvětví je technologickým problémem pro řadu vyspělých zemí.
Cílený aplikovatelný výzkum
V průběhu posledních 15 let pracoval ing. Jurij Linhart, DrSc., autor několika světových patentů v oboru fyziky pevných látek, na vývoji technologie přeměny sklářského odpadu na dekorativní obkladový materiál. Takto vzniklý produkt může být použit pro úpravu budov a zcela nahradit přírodní kámen při respektování všech jeho vlastností a současně mnohonásobně nižších nákladů. Hlavním cílem bylo vyvinout technologii, která by umožňovala vyrábět velkoformátové panely s dekorativními a pevnostními charakteristikami plně srovnatelnými například s přírodní žulou nebo mramorem.
Vysoké využití odpadu
V současné době je vyvinuto a patentově chráněno několik modifikací technologických procesů, které umožňují rentabilně vyrábět panely o velikosti 1000 x 1500 mm o tloušťce 15 až 25 mm, přičemž jejich pevnost v ohybu je výrazně vyšší než u nejtvrdších odrůd žuly. Takto získaný materiál byl pojmenován jako sklosilikát, protože jeho základ tvoří z více než 90 % výše zmíněný sklářský odpad a sklářský písek.
Jednou ze stěžejních výhod tohoto nového materiálu je koeficient teplotní roztažnosti, který je identický s betonem. Určitá pórovitost povrchu rubové strany panelu umožňuje pokládku na betonové desky klasickým způsobem - cementovou směsí. To v praxi znamená, že nehrozí "odlepení" při teplotních výkyvech okolního prostředí. Sklosilikátová deska tvoří s betonem zcela monolitní strukturu
Změřitelná úspora energií
Sekundárním výsledkem vědeckého bádání byl vznik technologického procesu, který umožňuje použití strusek vznikajících v metalurgii a které jsou jinak velmi obtížně využitelné jako konstrukční základ pro další materiály ze 40 až 50 % z objemu odpadu.. Výzkum a zkoušky prokázaly, že je rovněž možné získat velkorozměrové desky s řízenou vnitřní pórovitou strukturou, přičemž jejich tepelná vodivost je v porovnání s klasickou cihlou značně menší a je tedy na úrovni současných tepelněizolačních materiálů. Perspektiva v daném směru je tedy víc než zřejmá: výroba panelů poskytujících velké úspory energie na vytápění budov, jež nepotřebují dodatečně termicky izolovat.
Vyvinutá technologie získává řadu uznání (např. v roce 1999 speciální ocenění jako nejlepší technologie roku) a sklosilikátové panely jsou tak bezesporu materiálem budoucnosti. Zejména fakt, že aplikací této technologie se z velké části řeší také problém ekologické likvidace obtížně recyklovatelných skleněných výrobků, televizních obrazovek, počítačových monitorů a metalurgických strusek by měl přispět v rozsáhlému průmyslovému využití.
AUTOR: Ing. Jurij Linhart, DrCs.
Zdroj:Technik
Sdílet článek na sociálních sítích
