Nebezpečné látky v elektrozařízeních a v elektroodpadu
olovo, rtuť, kadmium, šestimocný chróm, polychlorované bifenyly (PBB) a polybromovaný difenylether (PBDE).
Při rozhodování o nebezpečnosti elektroodpadu však musíme brát v úvahu i jiné zdroje informací.
Společnost The Movement of Controlled Waste NEPM vydala seznam odpadů a jejich toků, specifické složení a toxikologické charakteristiky. Na základě tohoto seznamu lze rozhodnout, zda příslušný odpad patří mezi nebezpečný. Toto pojetí je podobné s definicí nebezpečného odpadu podle Basilejské úmluvy. Ze seznamu je zřejmé, že elektrošrot je kontrolovaným odpadem, jestliže jsou v něm obsaženy složky s toxickými vlastnostmi nebo jsou schopny uvolnit jiné složky, které takové vlastnosti mají (po TCLP testu vyluhovatelnosti). Vedle inkoustů a barev, polybromovaných bifenylů se jedná o antimon, arzen, berylium, kadmium, olovo, rtuť, selen.
K elektroodpadu, který vyžaduje zvýšenou pozornost vzhledem k obsaženým toxickým složkám patří:
a) kondenzátory s obsahem PCB
b) baterie (rtuťové, lithiové, olověné, nikl-kadmiové)
c) desky s tištěnými spoji, vybavené součástkami s obsahem škodlivých látek
d) skleněný odpad z obrazovek a další olovnatá skla
e) fyzikálně inertní skla podobná obrazovkám
f) výbojky, fluorescenční elektronky, zářivky a žárovky s obsahem rtuti ve formě odpadního skla a střepů nebo fyzikálně inertní formě
g) součástky obsahující rtuť (rtuťové spínače)
h) elektrická a elektronická zařízení a součástky s ekologicky významným množstvím škodlivých látek (paměťová topná tělesa s obsahem azbestu, chladiče oleje, chladící a klimatizační zařízení a nebo chladící systémy s následujícími toxickými látkami: chlór‑fluor-uhlovodíky, fluorované uhlovodíky, směsi propan-butan, amoniak aj.)
i) karbonizované kabely, elektrický a elektronický šrot určený pro drcení (včetně drcených desek tištěných spojů), popílky s obsahem ušlechtilých kovů pocházejících ze spalování desek tištěných spojů.
Všimněme si dopadů nevhodného nakládání s některými látkami na životní prostředí:
· Bromované samozhášecí přísady se mohou rozpouštět ve výluzích a spolu s průsaky pronikat do okolního prostředí, kde mají biokumulativní funkci a jsou stálé. Téměř všechny tyto přísady obsahující brom a chlór jsou schopny přesunu a v určitém rozsahu rovněž těkají. Byly prokázány v prachu a pracovním ovzduší při zpracování těchto plastů.
· Oxid antimonitý (běžně užívaný s halogenovými samozhášecími přísadami) se při zahřátí rozkládá a produkuje toxické výpary antimonu a rovněž v této formě může za určitých podmínek reagovat s vodíkem za vniku jedovatého plynu – stibanu. Stiban působí na plíce, oči, kůži a celý dýchací trakt, pravděpodobně je karcinogenní a má negativní vliv na reprodukci organismů.
· Ukládání počítačů včetně periferního vybavení na skládku představuje významné ohrožení životního prostředí a lidského zdraví, zejména vzhledem k schopnosti některých látek přecházet do výluhu a následně do půdy a podzemních vod. Jedná se např. o oxid olovnatý v pájce obrazovek, fluorescenční přísady na bázi kadmia a zbytková tiskařská barva z tonerů tiskáren. Vzniklé výluhy mohou být silně kyselé a mohou tak rozpouštět materiály, které by jinak zůstaly v původním stavu – olovnaté ionty z rozbitého skla obrazovek nebo tetrabromobisofenol - A.
· Dokumentace týkající se ohrožení životního prostředí a zdraví ve spojitosti s odpadem z PC včetně periferií často zvažuje jako možnost zpracování spálení ve spalovnách. Spalování elektroodpadu z PC se v budoucnu jeví jako vhodná alternativa zpracování. Spálení za vysokých teplot se může uplatnit jako metoda získávání určitých podílů z PC odpadu. Vysokoteplotní procesy, např. tavení, mohou vést k uvolnění oxidu berylnatého, kademnatého nebo olovnatého a par olova. Při zpracování plastů může být uvolněn brom (z tetrabromobisofenolu – A, přísad proti hoření a desek tištěných spojů) a chlór (z PVC plastů), které přecházejí na chlorované a bromované dibenzodioxiny a furany.
Z hlediska toxikologie je dýchací ústrojí nejdůležitější cesta vstupu, kterým se plyny, páry, aerosol nebo prachové částice dostávají do organismu.
Seznam látek, na které se nevztahuje § 37j odst. 3 (doc, 27 kB)