Patenty pro odpad zbylý po uranu

Třicet let se na Českolipsku těžil uran. O polovinu déle potrvá, než se odstraní hrozivé následky těžby. Čeští vědci pomáhají využít odpadní suroviny, které při tom vznikají.

Uran se v okolí Stráže pod Ralskem začal těžit v roce 1967, získalo se jej 15 tisíc tun a těžba skončila v roce 1996. Do země se při tom vtlačilo pět miliónů tun kyseliny sírové a dalších chemikálií. V nich se uranová ruda rozpouštěla, aby ji těžaři dostali na povrch.
V podzemí zůstal chemický koktejl, který zamořil 260 miliónů krychlových metrů podzemních vod. V severočeské křídové pánvi dnes ohrožuje největší zásoby pitné vody v republice.
Proto nezbývá než kontaminované roztoky odčerpávat a přepracovávat na neškodné produkty.
Podle plánů potrvá obnova tohoto území do roku 2040 a vyžádá si více než 40 miliard korun. "Když připočítáme peníze na zpětnou úpravu území, vycházejí náklady na vytěžený uran asi na trojnásobek až čtyřnásobek světové ceny této suroviny," připouští Tomáš Rychtařík ze státního podniku DIAMO, který dnes zdejší ekologické škody napravuje.

Hnojivo z odpadu

Jednou z používaných metod nápravy je vypumpování kontaminovaných roztoků z podzemí a jejich zahušťování odpařováním. Při tom krystalizuje kamenec - podvojný síran hlinitoamonný. Ale co s ním?
Čeští vědci nabídli dva způsoby jeho využití. "Vyzkoušeli jsme, že se z něj dá vyrobit hnojivo a také získat keramický materiál," říká ředitelka Ústavu anorganické chemie Akademie věd Jana Bludská.
Zdejší vědci společně s kolegy z Ústavu chemických procesů Akademie vymysleli a patentovali zcela originální způsob přípravy hnojiva z kamence. Dostalo název Lovodasa 25-10 (první číslo vyjadřuje procentuální obsah dusíku, druhé síry) a do výroby je zařazuje Lovochemie v Lovosicích.
"Experti z České zemědělské univerzity v Praze potvrdili, že Lovodasa odpovídá obdobným komerčním hnojivům. Nemá toxické ani radioaktivní nežádoucí účinky," zdůrazňuje Miroslav Markvart z Ústavu anorganické chemie. Vzhledem k obsahu hliníku se však nesmí používat v nadměrně kyselých půdách, kde by se tento prvek uvolnil. Takových půd je ovšem v Česku jen nepatrná rozloha.

Keramika pro ocelárny

Jiným postupem je využití kamence jako suroviny pro výrobu syntetického mullitu - minerálu, který zvyšuje pevnost, chemickou odolnost i žáruvzdornost keramických hmot, jež se pak používají například v ocelářství. Na tomto vynálezu s akademickým Ústavem organické chemie tentokrát spolupracovali vědci z Ústavu skla a keramiky Vysoké školy chemicko-technologické v Praze.
"Výchozími surovinami pro výrobu mullitu je plavený kaolín a kamenec z nápravných prací po těžbě uranu," uvádí docent Vladimír Hanykýř z VŠCHT. V tomto případě je metoda zatím vyvinutá a patentovaná, výrobce se pro ni ještě hledá.
Výhodné na obou postupech je, že se při nich upotřebí kamenec, který by se jinak musel ukládat na skládky. A mohou také vrátit alespoň část peněz, které stojí náprava škod napáchaných na Českolipsku drastickou chemickou těžbou uranu. Všech čtyřicet miliard ze státního rozpočtu však samozřejmě zaplatit nemůže.