Jsme smetištěm kraje, říkají v Mydlovarech

Před domem Václavy Frydrychové v malé obci Dívčice kousek od Hluboké nad Vltavou už neroste zelenina jako dřív. Matka tří dětí záhony raději zrušila. Každou chvíli totiž projede jen pár metrů od jejího domu nákladní auto s přívěsem, plně naložené černou sypkou hmotou. Bez plachty, takže černý prach poletuje okolo.
"Nevíme, co všechno v tom může být," překřikuje Frydrychová lomoz z dalšího těžkého vozidla. "Je to strašné, opravdu strašné," dodává Frydrychová a ukáže na okna domu. "Pořád jsou špinavá."
Kolem domu paní Frydrychové vede úzká silnice směrem k obci Mydlovary. Tam také míří plně naložená auta. V Mydlovarech se před lety zpracovávala uranová ruda, která se tam vozila z celého Československa. Zpracovaný materiál pak směřoval do Sovětského svazu, kde nejspíš sloužil i k výrobě jaderných hlavic. Odpad z továrny se ovšem ukládal v okolí Mydlovar. Mezi jihočeskými rybníky tak vznikly další vodní plochy - uranová odkaliště, která navíc obsahují různé chemikálie.
Černá hmota, kterou vozí auta, slouží jako jedna z vrstev k zahlazení této staré ekologické zátěže. Ačkoli je v ní i popílek z okolních tepláren, je pokládána za vhodný sanační materiál. Auta materiál vysypou, otočí se a jedou pro další várku. Buldozer jen stihne hromadu rozhrnout a za chvilku je tu další náklaďák, který vozí směs z nedaleké úpravny Hůrka.
"Jsme smetištěm jižních Čech," říká rezignovaně mydlovarský starosta Petr Ciglbauer. Pak na stole ve své kanceláři ukáže letecký snímek z roku 1952. "Byla to tu krásná krajina, ta kaskáda rybníků byla nádherná," ukazuje prstem na fotografii z doby, kdy v Mydlovarech ještě nestála továrna na zpracování uranu.
Teď, čtrnáct let poté, co se práce ve fabrice definitivně zastavila, se zase všechno dává do pořádku. Nebude to ovšem hned. Jen zahlazení obrovských odkališť potrvá ještě patnáct, ale možná až třicet let. Závisí to na tom, zda bude dostatek peněz.

Popraskané silnice
Starostovi se nelíbí, že se do Mydlovar vozí popílek a další odpady z širokého okolí a zasypávají se s nimi odkaliště. A vadí mu, že z toho jeho obec nemá ani korunu. Odkaliště jsou totiž úředně vedena jako vodní díla. Pokud by to byly skládky, plynuly by z poplatků za ukládání odpadů do obecní pokladny nemalé peníze.
Ciglbauer si stěžuje, že nákladní auta ničí silnice, poškozují kanalizaci a vodovod, špiní domy a obtěžují obyvatele hlukem. Na silnici mezi obcemi Mydlovary a Dívčice, před pár lety opravené, jsou na několika místech opět vidět popraskané okraje od nákladních aut.
"Už od počátku tu nebyly podmínky pro těžkou dopravu," připomíná starosta Ciglbauer. A DIAMO to uznává.
"Komunikace jsou opravdu v dost špatném stavu," připouští i Václav Plojhar, ředitel příbramského závodu podniku DIAMO, pod něhož Mydlovary patří.

Nevyužitá vlečka
Sdružení Jihočeské matky je přesvědčeno o tom, že by ideálním řešením bylo přesunout aspoň část dopravy na železnici a zrenovovat vlečku, která do Mydlovar vede. Jenže DIAMO tvrdí, že by to likvidaci lagun výrazně prodražilo a oddálilo.
Když se dokončoval Temelín, který je z Mydlovar na dohled, nabídla společnost ČEZ zbytky stavebního materiálu na zahlazení odkališť. ČEZ byl ochoten zajistit nakládku na vagóny na vlastní náklady.
DIAMO si ovšem spočítalo, že doprava po železnici je zhruba dva až třikrát dražší než po silnici. Navíc nabízené materiály v uvedené době nabylo možno z technologických důvodů k rekultivaci využít.
A peněz na zahlazení lagun je spíše nedostatek než přebytek. Proto DIAMO v tuto chvíli předkládá projekt na podporu z fondu soudržnosti Evropské unie a žádá o příspěvek na sanaci prozatím ve výši asi 700 miliónů korun.
Na zasypání a rekultivaci budou ovšem potřeba ještě necelé čtyři miliardy. Dovézt se podle propočtů musí ještě jedenáct miliónů tun vhodných rekultivačních materiálů - popílků, jílů a dalších vhodných materiálů.
Existují i plány na zlepšení dopravní situace, které by měly odvést těžkou nákladní techniku mimo obce. Je ovšem otázka, jestli na obchvaty někdy budou peníze. DIAMO zatím připravuje aspoň stavbu jedné účelové komunikace, která by měla částečně pomoci. Vyjde na padesát pět miliónů korun a stavět by se snad měla do dvou let.

Krávy místo radonu
I když mydlovarského starostu trápí přeplněná auta s popílkem, uznává, že zahlazení radonových lagun už výrazně pokročilo. "Za těch čtrnáct let, co se tady rekultivuje, se udělalo hodně práce," konstatuje Ciglbauer.
Cílem sanací je uzavřít odkaliště a utěsnit je, aby se nebezpečné látky nedostaly do podzemní vody. Jako třeba v případě odkaliště označovaného jako K III, kde průsaky postupují rychlostí přibližně třicet metrů za rok. Tato nádrž je však už z větší části rekultivována.
Uranová odkaliště jsou potenciální hrozbou pro okolní obyvatele. Studie společnosti Aquatest z roku 1998 varovala před rizikem z vdechování radonu, prachu z odkališť a z působení gama záření. "Vážným problémem se jeví zejména karcinogenní riziko vyplývající z působení radionuklidů, které ohrožují obyvatelstvo okolních obcí," upozorňuje analýza.
Pracovníci z podniku DIAMO ovšem ve svém sídle v bývalém areálu továrny na zpracování uranu pokládají na stůl výsledky měření ze svých stanic, které jsou rozesety po celém okolí Mydlovar. Záření podle nich nepřekračuje stanovené limity.
"Přestože nelze prokázat vliv takového malého zvýšení záření na zdraví obyvatel, je jedním z cílů rekultivace toto navýšení odstranit," uvádí DIAMO.
Pavel Urban, vedoucí mydlovarského provozu podniku DIAMO, stojí na nevelkém kopečku, kam jedno nákladní auto za druhým vozí jíl - ideální těsnící hmotu.
"Tady by mohla být pastvina," říká Urban. Ještě před pár lety tu byla jedna z lagun. Za tři čtyři roky by tu měla růst tráva, na které by se mohly pást krávy nebo ovce.

Z historie odkališť
V úpravně se zpracovávala uranová ruda od 1. října 1962 do 1. listopadu 1991.
Celkem se zpracovalo 16,7 miliónu tun a vyrobilo se 28 252 tun uranu.
V továrně pracovalo zhruba 650 zaměstnanců.
Každoročně se při chemické úpravě spotřebovalo 50 tisíc tun kyseliny sírové, 5 tisíc tun sody, 2 tisíce tun čpavku a další suroviny.
Odkaliště vznikala od roku 1962, celkem zaujímají plochu 270 hektarů a je v nich uloženo na 36 miliónů tun kalů.
Na rekultivaci lagun bude potřeba ještě 11 miliónů tun materiálu.
Na sanaci bude ještě potřeba zhruba čtyři miliardy korun.