Cena lahví už asi neporoste

Nejznámější "čínskou" firmou, která v Česku skupuje odpad z PET lahví, je Wansida Int. Zástupce jejího ředitele Tomáš Ludvík říká, že i přes současný nedostatek suroviny existuje velká možnost dalšího růstu. "Stačí zlepšit podmínky sběru a třídění," uvedl.

HN: Společnost Eko-Kom odhaduje, že čínské firmy v Česku vykoupí až devadesát procent použitých PET lahví. Kolik těchto firem na trhu operuje?
Působí tady asi pět čínských firem. Jen Wansida Int. má ale povolení k nakládání s odpady. Ostatní stojí spíše v pozadí a výkup a zpracování pouze řídí a financují.

HN: Kolik suroviny tady vykoupí?
Podle mého odhadu asi osmdesát procent. Tedy zhruba o deset procent méně, než odhaduje Eko-Kom. Jde zhruba o dvanáct až čtrnáct tisíc tun za rok.

HN: Po loňském skoku se letos ceny stabilizovaly. Za tunu barevných PET lahví se platí zhruba osm tisíc a bílých deset tisíc korun. Některé čínské firmy ale platí i dvanáct tisíc. Jaký čekáte cenový vývoj a kde je strop?
Je nepravděpodobné, že cena "petek" bude vyšší, a to i přesto, že konkurence je v Česku zřejmě největší z evropských zemí. To je vidět právě na výkupních cenách. Ty jsou závislé na ceně panenského granulátu, kursu dolaru a samozřejmě na tom, kam až zpracovatel může klesnout se ziskem. Proto ani není reálná šance získat skutečně majoritní podíl na trhu.

HN: Týká se to i Evropy? Třeba v roce 2002 se průměrně za tunu bílých "petek" platilo 180 eur, letos už 450 eur...
Tam je situace obdobná. V Evropě lze ale málokde sehnat kvalitní PET surovinu.

HN: České firmy tvrdí, že suroviny je nedostatek. Co by se mělo zlepšit, aby jí bylo víc?
Není to tak, že by byl suroviny skutečný nedostatek. Je tu totiž velký prostor ke zlepšení sběru a třídění PET lahví a plastů obecně. Nedostatek sběrných míst se separovaným odpadem, nízká četnost svozů, malá informovanost lidí o tom, jak se dají všechny druhy plastů využívat - to jsou problémy volající po řešení. Z tržního hlediska pak za problém pokládám i to, že svozové a třídicí společnosti vlastní města.

HN: Proč?
Nefunguje v nich základní princip podnikání - potřeba vytvářet zisk. Vždy zpravidla tvrdí, že se na separovaném odpadu nedá vydělat, že je to jen nutnost... Soukromý kapitál by byl asi pružnější.

HN: Jak dlouho mohou ještě čínské textilky český či evropský PET odpad potřebovat?
Perspektivy recyklace plastu k výrobě vláken pro textilní průmysl budou vždy. Nebo minimálně do doby, než se tento druh vlákna nahradí nějakým novým materiálem. A to není v horizontu deseti let pravděpodobné.

HN: Kolik korun se v tomto oboru v Česku "protočí"?
To nevím. Ale v odpadech leží ohromné peníze, které si nikdo, kdo v oboru nedělá, nedokáže ani představit. Je to právě tím, že odpady byly, jsou a budou. Jen jejich množství vzrůstá, zatímco počet možných skládek klesá a odpady nelze odložit do šuplíku na pozdější dobu. Vše se musí řešit průběžně. Stačí se podívat, kolik stojí tuna skládkování, spalování, kompostování, likvidace nebezpečných odpadů, kolik tun odpadů se vyprodukuje v různých regionech, kolik platí občan, kolik doplácí obce. Jsou to těžké miliardy.

HN: Odhaduje se, že se v Česku sebere asi polovina spotřebovaných obalů. Je to dost, nebo málo? Nemůže to do budoucna ohrozit perspektivu oboru?
Nemám srovnání s ostatními evropskými nebo zámořskými státy. Ale proč nesebrat a nevytřídit třeba devadesát procent, když to lze v současné době financovat ze zisku? Možnosti a kapacity tady jsou. Právě nyní je doba, kdy lze investovat do techniky a technologií. Ve chvíli, kdy se zvýší cena práce na úroveň vyspělejších zemí EU, už tento prostor nebude. Lidskou práci nelze při třídění prakticky vyloučit. V zahraničí sice existují automatické třídírny, ale ty se nedají vůbec porovnávat s kvalitou ručního třídění v Čechách.