Čtvrtek, 28. března 2024

Jaderné odpady ve jménu republiky

Jaderné odpady ve jménu republiky

Nad několika obcemi v České republice visí tíživá hrozba výstavby úložiště jaderného odpadu. Na rozdíl od Skandinávie zatím nemohou návrhy jaderného průmyslu vetovat.

Již pět let to v několika regionech Čech a Moravy vře. Vznikají občanská sdružení, podepisují se petice, lidé se scházejí na veřejných schůzích, hlasují v místních referendech, organizují koncerty, výstavy, sportovní akce a řadu dalších aktivit. Obyvatelé více než čtyřiceti městeček a vesnic se totiž cítí ohroženi. Nedaleko jejich domovů by mohlo být vyhloubeno konečné podzemní, tzv. hlubinné úložiště vysoceradioaktivních odpadů, které tam stát začal hledat.

Uložen zde má být ten nejnebezpečnějsí odpad, jaký vytváříme – vyhořelé jaderné palivo z reaktorů. To je životu nebezpečné i po stech tisících let, po něž musí být účinně izolováno od biosféry. Z hlediska lidských životů tedy navždy. Požadavky na geologické podmínky pro uložení jsou tak přísné, že přes desítky let hledání existuje dnes jediná země na světě, Finsko, která začala úložiště stavět. Ale nehrozí jen vlastní budoucí obsah úložiště. Podle bezpečnostních kritérií musí být dostatečně vzdáleno od velkých měst, dopravní infrastruktury včetně letišť apod. To v českých podmínkách znamená umístění do zachovalé venkovské krajiny s hojně využívaným rekreačním potenciálem. Samotná výstavba úložiště bude velkým průmyslovým provozem, který tento ráz zničí a zároveň rozbije na padrť i dnešní socioekonomickou strukturu postižených obcí. Především příchodem stovek pracovníků specializovaných profesí, často horníků, do vesniček, které sami mají desítky, maximálně stovky obyvatel. Avšak už jen dnešní zařazení obce na kandidátní seznam znamená ohrožení jejího života – noví zájemci o bydlení v takovém místě si jej rozmýšlejí.

Problematika řešení osudu jaderných odpadů leží na bedrech státu, který podporuje existenci jaderné energetiky. U nás za to zodpovídá státní Správa úložišť radioaktivních odpadů (SÚRAO) a jí nadřízené Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO). Takový model je ve světe obvyklý a sleduje hledisko zajištění nezbytné bezpečnosti oproti úzce ekonomickému pohledu provozovatelů atomových elektráren. Zodpovědnost státu by se rovněž měla projevit v zohledňování zájmů svých občanů. Z hlediska výše zmíněných dopadů je to nanejvýš logické.

Bohužel právě zde se ukazuje, jak hluboce je u státních úředníků a vrcholných politiků zakořeněno myšlení direktivně centralistické, kdy se s názorem postižených tak moc nepočítá. Obyvatelé dotčených obcí včetně jejich starostů se v roce 2000 o zařazení na seznam lokalit potenciálního úložiště dozvěděli z novin, nikdo neuznal za vhodné s nimi věc předem projednat. Po první spontánní vlně protestů proti takové hrozbě přislíbilo SÚRAO přezkoumání výběru. Hle, ukázalo se, že ne všechny lokality splňují požadavky dokonce i Mezinárodní agentury pro atomovou energii. Od roku 2003 je pak po úložišti pátráno v šesti lokalitách – v západních Čechách u Blatna a Pačejova, v jižních na Táborsku u Božejovic, na Jindřichohradecku u Lodhéřova, na Českomoravské vysočině v oblasti Rohozné a na Moravě na Třebíčsku u Budišova.

Proti ohrožení se postavila většina starostů, některé krajské reprezentace a také obyvatelé šestnácti obcí v místních referendech. Ačkoli minulý premiér Špidla korunoval přístup státu více než jasně slovy: „Místní referenda nemohou být důvodem ke změně energetické politiky státu, protože menšiny nemohou stát v cestě obecnému blahu. Tuto otázku lze řešit jen na celostátní úrovni,“ nakonec byl hlas lidu alespoň částečně úspěšný. V polovině roku se vláda na návrh ministerstva průmyslu a obchodu rozhodla pozastavit na pět let další geologické práce.

Jak se ale ukázalo, tehdejší silná slova ministra průmyslu Urbana o zastavení všech prací na vyhledávání konečného úložiště, byla jen nevážně míněným gestem politika pro uklidnění znepokojené veřejnosti. Vyhodnocování vhodnosti vybraných území totiž pokračuje dál. Ministerstvo průmyslu a obchodu zatím nenavrhlo změnu Grégrovy koncepce nakládání s radioaktivními odpady a vyhořelým jaderným palivem v ČR, která byla přes nesouhlasné stanovisko Ministerstva životního prostředí přijata v roce 2002. Ta definuje hlubinné úložiště jako vhodnou cestu pro řešení konce jaderného palivového cyklu u nás. Nadále tak platí, že již k roku 2015 mají být v územních plánech zaneseny dvě kandidátní lokality. Do roku 2025 má být doložena vhodnost jedné z těchto lokalit pro výstavbu hlubinné laboratoře, v níž se mají zkoušet metody ukládání na místě. Výstavba konečného úložiště má být zahájena v roce 2050 a jeho zavážení spuštěno v roce 2065.

SÚRAO ani MPO se nepokouší využít vynucenou „pauzu“ ani k nápravě legislativy a naopak se pokusům senátorů o změnu snaží zabránit. Současný atomový zákon staví obce i kraje, kde je plánováno vybudování jaderného zařízení, do výrazně nevýhodné pozice, nejsou podle něj účastníky povolovacích řízení. Senát nyní v červenci přijal za své některé návrhy senátorky Jitky Seitlové a poslal je k dalšímu schvalování. Podle novely zákona se obce a kraje stanou automaticky účastníky řízení o povolování umístění jaderných zařízení (tedy i úložiště), a tím se mohou stát pro státní úředníky partnerem k diskusi. Senátní novela se bohužel omezuje na účast ve správních řízeních – na rozdíl od skandinávských států obcím nepřiděluje právo projekt přijmout, nebo vetovat.

Jaderný průmysl nás chlácholí, že úložiště ani nebudeme muset stavět, neboť vyhořelé palivo znovu použijeme v nových reaktorech. Tyto optimistické předpoklady jsou již desítky let evergreenem k uchlácholení veřejného mínění, aniž bychom se ve skutečnosti podobnému „řešení“ nějak zásadně přiblížili. Již vyrobeného vyhořelého jaderného paliva se asi jen tak nezbavíme. Zodpovědné, když nevíme, jak s ním naložit, by tedy bylo zastavit jeho další produkci. Tomuto zájmu veřejnosti nestojí v cestě nic kromě zájmů ČEZ na svých ziscích.


Edvard Sequens
  • Autor je energetickým konzultantem sdružení Calla.
  • Text vyšel v Literárních novinách 2005-36 na straně 9.
Sdílet článek na sociálních sítích

Partneři

Asekol - zpětný odběr vysloužilého elektrozařízení
Ekolamp - zpětný odběr světelných zdrojů
ELEKTROWIN - kolektivní systém svetelné zdroje, elektronická zařízení
EKO-KOM - systém sběru a recyklace obalových odpadů
INISOFT - software pro odpady a životní prostředí
ELKOPLAST CZ, s.r.o. - česká rodinná výrobní společnost která působí především v oblasti odpadového hospodářství a hospodaření s vodou
NEVAJGLUJ a.s. - kolektivní systém pro plnění povinností pro tabákové výrobky s filtry a filtry uváděné na trh pro použití v kombinaci s tabákovými výrobky
E.ON Energy Globe oceňuje projekty a nápady, které pomáhají šetřit přírodu a energii
Ukliďme Česko - dobrovolnické úklidy
Kam s ním? - snadné a rychlé vyhledání míst ve vašem okolí, kde se můžete legálně zbavit nechtěných věcí a odpadů