Vydělávat na odpadu, nebo ne, ptá se Indie

Z chlouby francouzského vojenského námořnictva se stala plovoucím otazníkem. To je osud, který potkal letadlovou loď Clemenceau. Po více než čtyřech desetiletích křižování oceánů jako strážkyně národních zájmů Francie vyplula na Silvestra z přístavu Toulon a nyní míří do Indie. A otázka, nad kterou si lámou hlavu právníci, zní: je Clemenceau odpad, nebo ne?
Loď má být v Indii rozebrána na šrot, avšak potíž je v tom, že kromě 25 tisíc tun oceli obsahuje i stovky tun azbestu, způsobujícího rakovinu. Ochránci lidských práv a ekologičtí aktivisté protestují. Indie nemá dobře vyškolené a vybavené pracovníky, kteří by byli s to loď rozebrat, aniž by neohrozili sami sebe a životní prostředí, tvrdí. Francie a rozvinutý svět bezostyšně využívají toho, že v Indii se na ochranu zdraví zaměstnanců tolik nehledí, dodávají. Kdepak, to jsou pomluvy s cílem zmařit naše obchody, oponují zpracovatelé lodního šrotu. I díky nám mají chudí Indové práci a oblast se ekonomicky pozvedá, prohlašují.

Soudy rozhodují
Francouzskou lodí se v pátek zabývala komise indického nejvyššího soudu a její závěr byl jasný. Obvinila Francii, že porušila Basilejskou úmluvu, když poslala Clemenceau na demontáž do největšího lodního šrotiště na světě v Alangu na západě Indie.
Basilejská úmluva zakazuje přepravu odpadu ze zemí Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) do států, které nejsou jejími členy. Clemenceau nesmí vplout do indického výhradního ekonomického pásma, sahajícího 200 námořních mil od břehů Indie, dokud komise záležitost podrobně neprostuduje.
I justice ve Francii dospěla před několika týdny k jednoznačnému závěru. Byl ale opačný: plavba Clemenceau do Indie je naprosto zákonná. Clemenceau prý jako bitevní loď nelze pokládat za odpad, dokud nebude úplně rozebrána, a proto se na ni Basilejská úmluva nevztahuje.

Výnosný obchod
Kritiku nelibě nesou i podnikatelé v Alangu. Zdůrazňují, že mají všechna povolení. Protesty proti Clemenceau jsou spiknutím s cílem zničit naše podniky, řekl stanici BBC obchodník Sunil Naraján. Alang je plně vybaven na manipulaci s azbestem a znečištění prostředí nehrozí, prohlásil Atul Šarma ze společnosti, která má loď rozebrat.
Rozebírání lodí v Indii má velmi nízké náklady, protože se při něm takřka nevyužívá elektřina a stroje. A pracovní síla je levná. Není proto divu, že zhruba polovina lodí světa se likviduje v této zemi. Odvětví přispělo v posledních desetiletích k ekonomickému úspěchu Indie.
Organizace jako Greenpeace ale poukazují na to, že v posledních 20 letech při rozebírání lodí či na jeho následky zemřely tisíce lidí. Pracují nezřídka holýma rukama. Časté jsou pracovní úrazy a navíc takřka všechny lodě obsahují nebezpečné látky.
Alang patří k místům, která mají nejhorší pověst.
"Pracuje tam 40 tisíc lidí a na jednu loď připadá jedno úmrtí," řekl Ramamati Kumár z Greenpeace India.
Indie si stále více klade otázku, zda Alang je tou pravou cestou k vymanění se z bídy. "Do Indie by se neměly dovážet nebezpečné látky a ani by se z ní neměly vyvážet. K tomuto pravidlu by neměly být žádné výjimky," řekl předseda komise nejvyššího soudu G. Thjagadadžan. "Proč neproměnit šrotiště Alang na loděnice?" ptá se.