Radioaktivní odpady a jejich úložiště v ČR

Sudy v úložišti Richard

Ve všech odvětvích, kde se pracuje s radioaktivními látkami, vznikají radioaktivní odpady.

Jednu skupinu radioaktivních odpadů tvoří odpady vznikající v jaderné energetice. Jedná se o všechny kapaliny, pomůcky a materiály, které přišly při provozu jaderné elektrárny do kontaktu s radionuklidy a v budoucnu také o vyhořelé jaderné palivo.

Druhou skupinu tvoří takzvané institucionální odpady, které vznikají ve zdravotnictví, průmyslu, zemědělství či výzkumu. Mohou to být např. staré měřicí přístroje a radioaktivní zářiče, znečistěné pracovní oděvy, látky, papír, injekční stříkačky atd.

V České republice je několik set původců institucionálních radioaktivních odpadů. Radioaktivní odpady se obvykle dělí podle aktivity (a z ní vyplývající míry nebezpečnosti pro okolí) na přechodné, nízko a středně aktivní a vysokoaktivní odpady. Zneškodnění nízko a středně aktivních a vysoceaktivních odpadů spočívá v zajištění jejich úplné izolace od biosféry, a to po celou dobu, po kterou mohou pro člověka a životní prostředí představovat riziko.

Této izolace radioaktivních odpadů je dosaženo v úložištích, v nichž soustava po sobě jdoucích bariér brání uvolnění nebezpečných látek do okolí. Radioaktivní odpady je třeba udržet pod kontrolou tak dlouho, dokud jejich radioaktivita neklesne v důsledku samovolného rozpadu na úroveň vylučující ohrožení jakékoliv složky biosféry.

U nízko a středně aktivních odpadů je doba, po kterou je nutná izolace radiokativních odpadů od biosféry, obvykle tři sta až pět set let. Tyto odpady je možné ukládat v povrchových nebo přípovrchových úložištích, jakými jsou i úložiště Dukovany, Richard a Bratrství. Před uložením se kapalné odpady koncentrují a zpevňují, pevné se lisují; všechny se pak uzavírají do bezpečného obalu.

Vyhořelé jaderné palivo nebo jiné vysoce aktivní odpady je však třeba izolovat od životního prostředí po dobu nesrovnatelně delší než umožňuje izolace v povrchových úložištích, řádově desetitisíce let. Vyhořelé jaderné palivo je v současné době bezpečně skladováno v tzv. meziskladech (v České republice je to mezisklad vyhořelého jaderného paliva v jaderné elektrárně Dukovany). Vzhledem k tomu, že vyhořelé palivo obsahuje prvky schopné uvolnit ještě značné množství energie, může se v budoucnu stát cennou surovinou.

Dlouhodobá strategie českého státu v oblasti zneškodňování vysoce aktivních odpadů je formulována v dokumentu nazvaném Koncepce nakládaní s radioaktivními odpady a vyhořelým jaderným palivem. Tento materiál Ministerstva průmyslu a obchodu schválila v květnu roku 2002 vláda (usnesení vlády č. 487 ze dne 15. 5. 2002). Koncepce doporučuje jako nejvhodnější variantu pro zneškodnění vysoce aktivních odpadů hlubinné úložiště, zároveň ale doporučuje sledovat i nové technologie, které by mohly vést k dalšímu využití vyhořelého jaderného paliva.

Koncepce obsahuje základní časový harmonogram přípravy hlubinného úložiště:

Příprava hlubinného úložiště v ČR byla zahájena již v roce 1990. Na základě hodnocení archivních geologických informací podle bezpečnostních alegislativních kritérií v souladu s dokumentem MAAE Siting of Geological Disposal Facilities (SS No. 111-g-4.1)) bylo počátkem roku 2003 doporučeno 6 lokalit. Na podzim roku 2003 byla provedena letecká geolofyzikální měření na šesti lokalitách, jejichž cílem bylo získat podrobnější data pro budoucí zúžení území lokalit na rozlohu cca 10 km². Další geologické práce byly vzhledem k odmítavému postoji obyvatelstva pozastaveny minimálně do roku 2009.

ZDROJ: SURAO