Problémem autovraků není jenom přesná evidence

Pro některé znamenají očekávání nových příležitostí, pro jiné hořké zklamání nad posledním vývojem událostí. Podle informací Sdružení automobilového průmyslu byl v ČR ke dni 30. 6. 2005 odhadován průměrný věk osobního automobilu na 13,57 roku.

Oficiální odhady uveřejněné v tisku za rok 2005 uvádějí, že dovoz ojetých osobních vozů do ČR stoupl téměř o pětinu a podle odborníků bude nejvyšší v historii. Do listopadu 2005 v tuzemsku přibylo více než 131 000 použitých aut z ciziny a za celý rok by to mohlo být 145 000 až 155 000 vozů. Pro srovnání je třeba uvést, že za uvedených 11 měsíců se v tuzemsku prodalo 117 000 nových osobních vozů.

Z toho plyne, že nová agenda autovraků vyžaduje velmi kvalitní přípravu. K vedení evidence a vytvoření hlášení podle požadavků legislativy připravovala naše společnost nový softwarový modul "Autovraky". Při té příležitosti jsme absolvovali nejrůznější konzultace, porady a osobní návštěvy nejenom u tvůrců legislativy, ale i přímo v provozu. Rád bych se podělil se čtenáři o zkušenosti, které jsem při tom získal. Vnímejte můj příspěvek jako pokus popsat alespoň hlavní úskalí na cestě k vyhotovení věcně i formálně správného ročního hlášení.

LEGISLATIVA VERSUS REALITA

Zatímco zákon o odpadech stanoví v ustanovení §36 definici pojmu autovrak jako "každé úplné nebo neúplné motorové vozidlo, které bylo určeno k provozu na pozemních komunikacích pro přepravu osob, zvířat nebo věcí a stalo se odpadem podle § 3", zákon o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích hovoří o "vyřazení vozidla z provozu na pozemních komunikacích" v důsledku nesplnění podmínek pro provoz na pozemních komunikacích. Praxe ukazuje, že definice zákona o odpadech dává zbytečně mnoho prostoru některým spekulantům, protože se jedná o souběžné splnění dvou podmínek "být vozidlo" a "stát se odpadem". Není-li kterákoliv z těchto podmínek splněna, celý systém k nakládání s autovraky se okamžitě stává pasivní! Požadavek "každý, kdo se zbavuje autovraku, je povinen autovrak předat pouze osobám, které jsou provozovateli zařízení ke sběru, výkupu, zpracování, využívání nebo odstraňování autovraků" se dá docela jednoduše obejít. Spekulanti si totiž umí ohlídat, aby se vozidlo odpadem nikdy nestalo.

Uvidíme, jak se dokáží naši legislativci s tímto stavem vyrovnat. Zatím jsou v Parlamentu dva poslanecké návrhy novel zákona o odpadech (sněmovní tisk č. 1031/0 a č. 1087/0, oba v prvním čtení, stav z počátku ledna). Ze stanoviska vlády (sněmovní tisk č. 1087/1) vyplývá, že "... připravuje návrh zákona, kterým se mění zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, do kterého budou promítnuty komplexně všechny potřebné změny, včetně některých změn obsažených v předloženém návrhu zákona."

OPTIMALIZACE HLÁŠENÍ

Dříve to bylo tak, že byl vydán předpis a podle něj se dodatečně upravoval software pro evidenci. Dnes už dovedeme odpovědět na otázku, co by mělo být v předpisu uvedeno, aby fungoval. Jsme totiž schopni namodelovat konkrétní podobu vybraných vazeb, a tím legislativcům poskytnout možnost seznámit se s navrhovaným modelem ještě dříve, než ho zveřejní ve Sbírce zákonů. Ověří si tak reálné možnosti a pak mohou přesněji formulovat znění předpisů, protože si to vyzkoušeli v praxi - i když jenom virtuální.

Právě agenda autovraků je toho nejlepším příkladem. Legislativa připravila hlášení pro ty, kteří provádí sběr autovraků (příloha č. 20A vyhlášky č. 383/2001 Sb.) a zpracování autovraků (příloha č. 20B vyhlášky č. 383/2001 Sb.). Namodelovali jsme všechny dosud známé typy "sběračů" a "zpracovatelů", včetně kombinace jejich činností. Výsledek na sebe nenechal dlouho čekat.

Ukázalo se, že stávající model je pro praxi zbytečně složitý, protože se musíte rozhodnout, co uvést na list č. 2 a co na list č. 3. V případě, že vykonáváte jak sběr, tak zpracování autovraků, listy č. 3 příloh č. 20A i 20B obsahují totožné údaje. Tato vyhláškou nařízená duplicita se dá řešit jediným možným způsobem: hlásit pouze přílohu č. 20B, protože ta obsahuje i veškeré náležitosti formuláře 20A. Tento závěr jsme učinili na základě počítačově simulované optimalizace hlášení o autovracích. Uživatelé programu EVI8 jsou těchto potíží ušetřeni, protože program si sám vybere, co patří na formulář 20A a co na 20B. Stejný algoritmus zpracování dat o autovracích mají ve svém software integrován i uživatelé z veřejné správy v odpadovém hospodářství (všechny obecní úřady obcí s rozšířenou působností i krajské úřady).

Můžeme však jít ještě dál a optimalizovat i další části odpadářské legislativy. A tak než MŽP splní úkoly požadované Úřadem vlády ČR (viz materiál "Identifikace problémových oblastí vybraných právních předpisů k ochraně životního prostředí ve vztahu k výrobní a podnikatelské sféře, včetně návrhů opatření"), můžeme navrhované řešení virtuálně ověřit počítačovou simulací.

ZÁKON O ODPADECH VŠECHNO NEVYŘEŠÍ

Naše legislativa musí sladit více právních norem, aby měla alespoň teoretickou šanci na úspěch. Stojí proti ní organizovaný systém obchodníků nejrůznější pověsti. Když se vám podaří nabourat auto, oni je koupí jako havarované vozidlo a do režimu autovraků se vůbec nemusí dostat. Zoufalé snahy např. porovnávat údaje odborů dopravy s databází kanceláře pojistitelů jsou sice dobře míněné, ale téměř bezzubé.

Už jste někdy zkoušeli odhlásit vozidlo od pojišťovny? Postačí k tomu obyčejná kupní smlouva se dvěma nečitelnými podpisy a všechno je zařízeno. Systém překupníků je propracovaný do posledního detailu: přijedou za prodávajícím kamkoliv, na místě sepíší kupní smlouvu, zmocnění k zastupování ve věcech převodu vlastnictví vozidla a hlavně hned zaplatí smluvený obnos v hotovosti. Pro občana je to služba bez nutnosti obíhat nějaké instituce. Aby nedošlo k omylu, já je nehájím ani neobviňuji - jen doufám, že někomu z legislativců konečně dojde, jak jsou jejich představy o běžné praxi naivní.

OPRAVDU VÍME, CO MÁME EVIDOVAT?

To ale není jediné úskalí, které se musí v hlášení překonávat. To další na nás číhá v podobě pojmu "vybraný autovrak". Definice zákona o odpadech "každé úplné nebo neúplné motorové vozidlo vymezené zvláštním právním předpisem jako vozidlo kategorie M1 nebo N1 anebo tříkolové motorové vozidlo s výjimkou motorové tříkolky, které se stalo odpadem podle § 3" asi většině evidentů příliš neřekne. Rozdělení vozidel do kategorií je uvedeno v tabulce. Zdá se, že je to banální informace, ale i takové společnosti, jako dopravní podniky, nás kontaktovaly s dotazem, jestli se povinnosti vztahují např. i na vyřazený autobus.

Tabulka

A proč to potřebujete vědět? Protože u vybraných autovraků je třeba navíc evidovat i tovární značku vozidla a rozlišovat, jestli vozidlo bylo vyrobeno před nebo po 1. 1. 1980 (zatímco u ostatních autovraků vás to trápit nemusí).

EVIDENCE POŘÁDEK NENAHRADÍ

Repertoár nástrah ještě nekončí. Pokud jste pečlivě četli způsob vyplňování formuláře, tak vám jistě neuniklo, že "části autovraků se zařazují do druhů odpadů podskupiny 16 01 Katalogu odpadů". Pohledem do Katalogu zjistíte, že i když se podskupina 16 01 jmenuje "Vyřazená vozidla (autovraky) z různých druhů dopravy (včetně stavebních strojů) a odpady z demontáže těchto vozidel a z jejich údržby", není tam všechno, co byste potřebovali. To znamená, že podle zásad uvedených v §2 Katalogu odpadů musíte zvolit několik druhů odpadů 16 01 99 a v jejich názvu upřesnit, které právě evidujete. Pokud pomineme druh odpadu "16 01 22 - Součástky jinak blíže neurčené", budete potřebovat alespoň odpad 16 01 99 - akumulátory (anebo baterie), oleje, benzín, nafta, chladící kapaliny. Budete-li zařazování dělat ručně (tj. ne v počítačovém programu) se musí obrnit velkou dávkou trpělivosti a dávat si dobrý pozor na chyby.

Stále však ještě nebudete mít evidenci hotovou. V § 19 odst. 4 vyhlášky č. 383 (v platném znění) je na konci odstavce dovětek "Vedle evidence odpadů vede srovnatelným způsobem průběžnou evidenci materiálů a částí k opětovnému použití..." Musíte tedy vést skladové hospodářství dílů, které byly opětovně použity, protože v evidenci odpadů jsou evidovány jenom odpady související s vaší činností. Proto nemůže být hmotnost zpracovaného autovraku vždy stejná jako součet dílčích hmotností odpadů vyprodukovaných v souvislosti s jejich zpracováním - opětovně použité části autovraku (funkční součástky) by byly evidovány duplicitně.

Nezodpovězenou otázkou zůstává, v jaké míře nesouladu bude potom evidence a souhlas k provozování zařízení. Doporučuji porovnat výše uvedenou tabulku se seznamem osob oprávněných k převzetí autovraků (uveřejněným MŽP). V některých případech tam figurují odpady skupiny 13 katalogu odpadů, i když v evidenci odpadů se části autovraků zařazují do podskupiny 16 01.

Ing. Jiří Kvítek
analytik společnosti Inisoft, s. r. o.