Odpad 2006

Nevím zda nadcházející mediální kampaň na třídění odpadů souvisí s aktivitami místních zastupitelstev, ale nedávno se k mému úžasu v sousední obci objevily nové kontejnery na tříděný odpad. K bílým kontejnerům určeným na sklo, zeleným na plast a žlutým na papír přistavili oranžový na krabicové obaly Tetra Pak. Ušetřili mi tím dilema zda vyhazovat krabicové obaly, když všechny způsoby hromadění poskládaných krabic a jejich převážení nebo přepravování na sběrná místa byly dosud natolik nepraktické, že jsem musela ustoupit výsměchům okolí a rezignovaně je házet do popelnice. Třídění odpadu na papír, plast, sklo a organické odpady mám přitom léty tak zautomatizované, že jejich vyhození do běžného odpadkového koše považuji za stejně neslušné jako odhození žvýkačky na zem. Protože se pohybuji mezi podobně uvažujícími lidmi, pošetile jsem tento návyk považovala za tak zažitý a rozšířený jako dennodenní čištění zubů. Představa, že stejně uvažuje i standardně vzdělaný moderní člověk mě opustila v domácnosti kamarádky, kde z odpadkového koše trčel provokativně kelímek od jogurtu s hliníkovým víčkem zpola utrženým a zapatlaným od nedojedeného jogurtu. Poté, co jsem si dovolila poukázat, že plasty patří do kontejneru, mě má vysokoškolsky vzdělaná kamarádka ubezpečila, že k něčemu takovému ji nikdo nepřinutí. Nevidí žádný důvod, proč by něco takového dělala a nevěří, že třídění má jakýkoliv smysl. A k tomu ještě byly v médiích zveřejněny případy černých skládek plněných tajně dovezenými tunami odpadů z Německa…

Nedlouho po revoluci v osmdesátém devátém, na počátku devadesátých let, založili moji známí v Pardubicích ekologické centrum Paleta s ideou, že třídit se nenaučí dospělí lidé, ale pokud tomu začneme učit děti, vychováme generaci, která bude třídění odpadů považovat za zcela normální. Znělo to logicky, ale z vlastní zkušenosti vím, že třídit se naučí každý, pokud k tomu má důvod. A pro většinu lidí je takovým důvodem praktičnost, levnost a pohodlnost. Až se na každém rohu objeví kontejnery na tříděný odpad a odvoz klasických popelnic ještě více podraží, rozhodne se třídit odpad i moje kamarádka, která ze zásady nedůvěřuje apelování na morální hodnoty a ochranu přírody.

Podle výzkumů vytřídil v roce 2004 jeden Čech průměrně 34 kilogramů odpadu. K dohnání Evropské unie se musíme o dva kilogramy na osobu zlepšit. Takové číslo rozhodně nenažene pár nadšenců, kteří vytřídí odpadu tolik, že vylepší statistiku pro všechny. Nehledě na to, že třídění odpadu se v moderní společnosti rovná kultivovanosti.

www.reflex.cz