Dovážím hadry, kravín mám
Odpad z Libčevsi si odvezou na vlastní náklady Němci. Průlomové jednání je
nadějí pro další zamořené obce.
Odpad z Libčevsi si odvezou na vlastní náklady Němci. Průlomové jednání je nadějí pro další zamořené obce.
Licitace skončila. Vleklý spor o německý odpad v severočeské obci Libčeves už má svého vítěze. Je to české Ministerstvo životního prostředí. Jeho pracovníkům se nakonec podařilo vyjednat, že si prakticky veškeré odpadky odvezou Němci zpět na své území a vezmou na sebe i náklady spojené s touto repatriací. Závazek už Němci potvrdili i oficiálním dopisem ministerstvu.
"Jednání s německými partnery probíhalo hladce a v korektním duchu, až jsme tím byli sami překvapeni," říká Marie Volfová z Ministerstva životního prostředí. Podle ní se Němci přihlásili k většině z celkových čtyř tisíc tun odpadu z Libčevsi. Vyřešit zbývá pouze posledních 215 tun, což je asi pět procent z původního množství.
Samotná Libčeves je v současné době vyčištěna do posledního smítka. Část odpadu už byla po předchozím zásahu ministra Libora Ambrozka převezena do Saska-Anhaltska, ale další plasty a textil prozatím skončily na meziskládce firmy Celio v Růžodolu u Litvínova. A právě tady, v sídle zmíněné společnosti, se průlomová česko-německá schůzka 19. května uskutečnila. V tom, že byla úspěšná, je nesporně cítit ruka samotného Berlína.
PARTNEREM českých úředníků byla tentokrát celoněmecká agentura SAA, což je speciální instituce pro odpady s federální působností, která zastřešuje všech 16 spolkových zemí. Ta přichází ke slovu v případě přeshraničních sporů o odpad, pocházející z různých spolkových zemí, a stará se o finanční vypořádání záležitosti. Že se do věci vložila přímo SAA, bylo naší výhodou, protože se čeští úředníci už nemuseli jednotlivě dohadovat s neústupnými zemskými ministerstvy.
"Podařilo se nám shromáždit důkazy, že odpad pochází z Halle i z Mnichova, tedy měst ze dvou různých spolkových zemí. Předcházela tomu mravenčí práce, protože podvodníci za sebou mistrně zametali stopy," uvedla Volfová. Navíc se ukázalo, že firma Dux z Halle, která stojí za většinou odpadů v Libčevsi, už má u agentury SAA vroubek z minulosti. V roce 2002 totiž nelegálně vyvážela odpad do Itálie.
Jakkoli je úspěch z Růžodolu jen dílčí, protože podle odhadů České inspekce životního prostředí (ČIŽP) zůstává na různých místech naší republiky ještě dalších nejméně 25 tisíc tun nelegálně dovezeného odpadu, Marie Volfová v něm přesto vidí důležitý průlom: "Stejným způsobem chceme s německými partnery postupovat u každé z dalších postižených vesnic." V seznamu obcí, který má Ekonom k dispozici, figurují například Sosnová a Arnoltice v Libereckém kraji, Dolní Žandov na Karlovarsku, Sytno na Plzeňsku, Volary na Prachaticku, Radešín u Litoměřic nebo pražské Lahovičky. Nelegálním úložištěm importovaného odpadu se stal i vojenský prostor v Milovicích.
DŮVOD K OSLAVÁM CHYBÍ i proto, že černí dovozci až na jednoho pobývají na svobodě a trestní řízení zatím policie zahájila s necelou desítkou osob. Ale Milan Gregor z Policejního prezídia tvrdí, že na řadě už je dalších deset. Mají být stíháni za ohrožování a poškozování životního prostředí, za porušování předpisů o oběhu zboží ve styku s cizinou, za neoprávněné podnikání a za neoprávněné založení skládky. Požárem v Libčevsi se seznam trestných činů rozrostl také o nebezpečné ohrožení a znečišťování veřejného prostranství. Jména viníků Gregor tají, ale aspoň víme, kolika paragrafy náš trestní zákoník pamatuje na ochranu životního prostředí.
"Na nelegálním dovozu odpadů si jeden český autodopravce vydělal za půl roku 230 tisíc eur, tedy takřka sedm milionů korun," prozrazuje Gregor podrobnost z vyšetřování. To, že na černých obchodech s hadry a nepoužitelnými plasty profitovali také čeští občané, německé úřady zpočátku používaly jako argument, proč se k záležitosti staví zdrženlivě. Nakonec uznaly, že těmito obchody bylo poškozeno životní prostředí v Česku.
PODVODNÉ FIRMY, zmapované krajskými inspektory ČIŽP, vykazují dva nápadně shodné rysy. Buď v nich figurují němečtí jednatelé s trvalým bydlištěm v zahraničí, takže jsou v Česku nepolapitelní, anebo jde o prakticky mrtvou společnost jediného muže, který do ní vstoupil loni na podzim, když ji ostatní společníci kvapně opustili.
"Vše bylo dobře organizováno a maskováno pestrým rejstříkem triků, včetně fiktivní humanitární pomoci z Německa na Ukrajinu. Šatstvo bylo tak obnošené a špinavé, že ho Ukrajinci nepustili do země a vrátili náklad zpět. Ten pak skončil v Čechách," popisuje případ ze své praxe inspektorka ČIŽP z Liberce Danuše Hrázská. Řidiči kamionů totiž během jízdy několikrát změnili průvodní doklady "humanitární" zásilky, aby znesnadnili pátrání po odesilateli. Že je to podvod, bylo podle Hrázské zřejmé na první pohled. Šatstvo pro humanitární pomoc musí být vyčištěné a vytříděné. V tomto případě ve voze bylo i nečisté spodní prádlo, opotřebované hračky a ošoupaná obuv.
STEJNÁ PRAVIDLA jako pro humanitární pomoc platí i pro dovoz secondhandového oblečení. K prodeji určené ošacení z druhé ruky musí být v kamionu hygienicky zabezpečeno v balících a musí ho provázet doklad o vyčištění, takže se dá snadno odlišit od nepoužitelných hadrů. Přesto občany přivolaná policie v obci Lahovičky (Ekonom č. 17/2006) tvrdila, že volně naházené svršky nejsou ve skutečnosti odpadem, ale zbožím pro secondhandy. Z toho důvodu prý nemá důvod proti nájezdu kamionů zasahovat, i když do skladového areálu padal na textil sníh děravou střechou.
"Hadry z Německa jsou ve skutečnosti nepoužitelný zbytek z třídíren secondhandového oblečení. Lepší zboží míří do Belgie a Holandska. K nám jde až druhá jakost," popisuje poznatek z jedné velké třídírny v SRN Marie Volfová. Vytříděné zbytky jsou určeny k likvidaci, jenže ta po změně německých odpadových zákonů loni v pololetí silně podražila. Češi navíc začínají nad obnošeným šatstvem od našich západních sousedů čím dál víc ohrnovat nos, takže množství neprodejné komodity utěšeně narůstá. Tak se stalo, že použité šatstvo, s jehož opětovným využitím si nevědí rady sami Němci, míří k fiktivní recyklaci do Čech, jinými slovy do opuštěných kravínů.
Obdobné je to i s plastovými odpady, jež zůstanou po vytřídění obsahu žlutých kontejnerů. I v tomto případě jde o fiktivní druhotnou surovinu, která se nedá recyklovat, leda spálit. Ceny tuzemských spaloven a skládek jsou přívětivější než německé, jenže odpad ke zneškodnění se k nám ze zahraničí vozit nesmí. Přesto k nám nevyužitelné plasty proudí.
JEDNÍM Z AKTÉRŮ - jde o skutečně velkou rybu - je podle oficiálního dokumentu ČIŽP z 19. dubna společnost MTR Kladno, zprostředkovatel většiny nedovolených přeprav. Tato firma dovezla z Mnichova více než 15 tisíc tun odpadu. Ty se jí podařilo uložit na oficiálních skládkách v Tušimicích a v Jirkově. Skončily také v Postoloprtech a v České Lípě. Jak se kladenské firmě podařilo zahraniční odpad "počeštit", aby směl na regulérní skládky, nyní rozplétají kriminalisté.
Kdyby všechno probíhalo podle pravidel, nemohly by se údajné druhotné suroviny do Čech ze zahraničí vůbec dostat. Odpady určené k recyklaci totiž podle Ministerstva životního prostředí smějí do republiky dovážet pouze společnosti, které vlastní zpracovatelská zařízení a mají pro jejich uložení schválené sklady. To, že mají firmy v obchodním rejstříku uvedenu živnost nakládání s odpady, nestačí. Zda je sklad skutečně řádným skladem, nebo jen zpustlým kravínem v pronájmu, ale nikdo nezkoumal. Přeshraniční přesuny odpadů byly založeny na pouhé důvěře, což vyšlo najevo, když ministr životního prostředí Libor Ambrozek v březnu prosadil zpřísněnou vyhlášku pro dovoz druhotných surovin z tzv. zeleného seznamu.
BAREVNÉ SEZNAMY pro dovoz odpadů se řídí stejnou hierarchií jako světla na semaforu. Zelená znamená největší liberalizaci, žlutá je přísnější a nejstriktnější pravidla platí pro zahraniční obchod s látkami na červeném seznamu. Zpřísněná vyhláška pro zelený seznam platila pouhé tři týdny, než ji ministerstvo zrušilo kvůli protestům papíren a skláren, jimž nařízení blokovalo kamiony se střepy a makulaturou na hranicích. I krátkodobá platnost ale přinesla pozoruhodná zjištění. Cizinecká policie během kontrol na hranicích zadržela a vrátila 250 kamionů s podezřelým nákladem a Ministerstvo životního prostředí zjistilo, že nepovolené překupnictví s odpady jen kvete. A tohle opožděné odhalení je možná pravým důvodem, proč nad českým vítězstvím v případu Libčeves nevytrubují na ministerstvu fanfáry.
AUTOR: Alice Olbrichová
Licitace skončila. Vleklý spor o německý odpad v severočeské obci Libčeves už má svého vítěze. Je to české Ministerstvo životního prostředí. Jeho pracovníkům se nakonec podařilo vyjednat, že si prakticky veškeré odpadky odvezou Němci zpět na své území a vezmou na sebe i náklady spojené s touto repatriací. Závazek už Němci potvrdili i oficiálním dopisem ministerstvu.
"Jednání s německými partnery probíhalo hladce a v korektním duchu, až jsme tím byli sami překvapeni," říká Marie Volfová z Ministerstva životního prostředí. Podle ní se Němci přihlásili k většině z celkových čtyř tisíc tun odpadu z Libčevsi. Vyřešit zbývá pouze posledních 215 tun, což je asi pět procent z původního množství.
Samotná Libčeves je v současné době vyčištěna do posledního smítka. Část odpadu už byla po předchozím zásahu ministra Libora Ambrozka převezena do Saska-Anhaltska, ale další plasty a textil prozatím skončily na meziskládce firmy Celio v Růžodolu u Litvínova. A právě tady, v sídle zmíněné společnosti, se průlomová česko-německá schůzka 19. května uskutečnila. V tom, že byla úspěšná, je nesporně cítit ruka samotného Berlína.
PARTNEREM českých úředníků byla tentokrát celoněmecká agentura SAA, což je speciální instituce pro odpady s federální působností, která zastřešuje všech 16 spolkových zemí. Ta přichází ke slovu v případě přeshraničních sporů o odpad, pocházející z různých spolkových zemí, a stará se o finanční vypořádání záležitosti. Že se do věci vložila přímo SAA, bylo naší výhodou, protože se čeští úředníci už nemuseli jednotlivě dohadovat s neústupnými zemskými ministerstvy.
"Podařilo se nám shromáždit důkazy, že odpad pochází z Halle i z Mnichova, tedy měst ze dvou různých spolkových zemí. Předcházela tomu mravenčí práce, protože podvodníci za sebou mistrně zametali stopy," uvedla Volfová. Navíc se ukázalo, že firma Dux z Halle, která stojí za většinou odpadů v Libčevsi, už má u agentury SAA vroubek z minulosti. V roce 2002 totiž nelegálně vyvážela odpad do Itálie.
Jakkoli je úspěch z Růžodolu jen dílčí, protože podle odhadů České inspekce životního prostředí (ČIŽP) zůstává na různých místech naší republiky ještě dalších nejméně 25 tisíc tun nelegálně dovezeného odpadu, Marie Volfová v něm přesto vidí důležitý průlom: "Stejným způsobem chceme s německými partnery postupovat u každé z dalších postižených vesnic." V seznamu obcí, který má Ekonom k dispozici, figurují například Sosnová a Arnoltice v Libereckém kraji, Dolní Žandov na Karlovarsku, Sytno na Plzeňsku, Volary na Prachaticku, Radešín u Litoměřic nebo pražské Lahovičky. Nelegálním úložištěm importovaného odpadu se stal i vojenský prostor v Milovicích.
DŮVOD K OSLAVÁM CHYBÍ i proto, že černí dovozci až na jednoho pobývají na svobodě a trestní řízení zatím policie zahájila s necelou desítkou osob. Ale Milan Gregor z Policejního prezídia tvrdí, že na řadě už je dalších deset. Mají být stíháni za ohrožování a poškozování životního prostředí, za porušování předpisů o oběhu zboží ve styku s cizinou, za neoprávněné podnikání a za neoprávněné založení skládky. Požárem v Libčevsi se seznam trestných činů rozrostl také o nebezpečné ohrožení a znečišťování veřejného prostranství. Jména viníků Gregor tají, ale aspoň víme, kolika paragrafy náš trestní zákoník pamatuje na ochranu životního prostředí.
"Na nelegálním dovozu odpadů si jeden český autodopravce vydělal za půl roku 230 tisíc eur, tedy takřka sedm milionů korun," prozrazuje Gregor podrobnost z vyšetřování. To, že na černých obchodech s hadry a nepoužitelnými plasty profitovali také čeští občané, německé úřady zpočátku používaly jako argument, proč se k záležitosti staví zdrženlivě. Nakonec uznaly, že těmito obchody bylo poškozeno životní prostředí v Česku.
PODVODNÉ FIRMY, zmapované krajskými inspektory ČIŽP, vykazují dva nápadně shodné rysy. Buď v nich figurují němečtí jednatelé s trvalým bydlištěm v zahraničí, takže jsou v Česku nepolapitelní, anebo jde o prakticky mrtvou společnost jediného muže, který do ní vstoupil loni na podzim, když ji ostatní společníci kvapně opustili.
"Vše bylo dobře organizováno a maskováno pestrým rejstříkem triků, včetně fiktivní humanitární pomoci z Německa na Ukrajinu. Šatstvo bylo tak obnošené a špinavé, že ho Ukrajinci nepustili do země a vrátili náklad zpět. Ten pak skončil v Čechách," popisuje případ ze své praxe inspektorka ČIŽP z Liberce Danuše Hrázská. Řidiči kamionů totiž během jízdy několikrát změnili průvodní doklady "humanitární" zásilky, aby znesnadnili pátrání po odesilateli. Že je to podvod, bylo podle Hrázské zřejmé na první pohled. Šatstvo pro humanitární pomoc musí být vyčištěné a vytříděné. V tomto případě ve voze bylo i nečisté spodní prádlo, opotřebované hračky a ošoupaná obuv.
STEJNÁ PRAVIDLA jako pro humanitární pomoc platí i pro dovoz secondhandového oblečení. K prodeji určené ošacení z druhé ruky musí být v kamionu hygienicky zabezpečeno v balících a musí ho provázet doklad o vyčištění, takže se dá snadno odlišit od nepoužitelných hadrů. Přesto občany přivolaná policie v obci Lahovičky (Ekonom č. 17/2006) tvrdila, že volně naházené svršky nejsou ve skutečnosti odpadem, ale zbožím pro secondhandy. Z toho důvodu prý nemá důvod proti nájezdu kamionů zasahovat, i když do skladového areálu padal na textil sníh děravou střechou.
"Hadry z Německa jsou ve skutečnosti nepoužitelný zbytek z třídíren secondhandového oblečení. Lepší zboží míří do Belgie a Holandska. K nám jde až druhá jakost," popisuje poznatek z jedné velké třídírny v SRN Marie Volfová. Vytříděné zbytky jsou určeny k likvidaci, jenže ta po změně německých odpadových zákonů loni v pololetí silně podražila. Češi navíc začínají nad obnošeným šatstvem od našich západních sousedů čím dál víc ohrnovat nos, takže množství neprodejné komodity utěšeně narůstá. Tak se stalo, že použité šatstvo, s jehož opětovným využitím si nevědí rady sami Němci, míří k fiktivní recyklaci do Čech, jinými slovy do opuštěných kravínů.
Obdobné je to i s plastovými odpady, jež zůstanou po vytřídění obsahu žlutých kontejnerů. I v tomto případě jde o fiktivní druhotnou surovinu, která se nedá recyklovat, leda spálit. Ceny tuzemských spaloven a skládek jsou přívětivější než německé, jenže odpad ke zneškodnění se k nám ze zahraničí vozit nesmí. Přesto k nám nevyužitelné plasty proudí.
JEDNÍM Z AKTÉRŮ - jde o skutečně velkou rybu - je podle oficiálního dokumentu ČIŽP z 19. dubna společnost MTR Kladno, zprostředkovatel většiny nedovolených přeprav. Tato firma dovezla z Mnichova více než 15 tisíc tun odpadu. Ty se jí podařilo uložit na oficiálních skládkách v Tušimicích a v Jirkově. Skončily také v Postoloprtech a v České Lípě. Jak se kladenské firmě podařilo zahraniční odpad "počeštit", aby směl na regulérní skládky, nyní rozplétají kriminalisté.
Kdyby všechno probíhalo podle pravidel, nemohly by se údajné druhotné suroviny do Čech ze zahraničí vůbec dostat. Odpady určené k recyklaci totiž podle Ministerstva životního prostředí smějí do republiky dovážet pouze společnosti, které vlastní zpracovatelská zařízení a mají pro jejich uložení schválené sklady. To, že mají firmy v obchodním rejstříku uvedenu živnost nakládání s odpady, nestačí. Zda je sklad skutečně řádným skladem, nebo jen zpustlým kravínem v pronájmu, ale nikdo nezkoumal. Přeshraniční přesuny odpadů byly založeny na pouhé důvěře, což vyšlo najevo, když ministr životního prostředí Libor Ambrozek v březnu prosadil zpřísněnou vyhlášku pro dovoz druhotných surovin z tzv. zeleného seznamu.
BAREVNÉ SEZNAMY pro dovoz odpadů se řídí stejnou hierarchií jako světla na semaforu. Zelená znamená největší liberalizaci, žlutá je přísnější a nejstriktnější pravidla platí pro zahraniční obchod s látkami na červeném seznamu. Zpřísněná vyhláška pro zelený seznam platila pouhé tři týdny, než ji ministerstvo zrušilo kvůli protestům papíren a skláren, jimž nařízení blokovalo kamiony se střepy a makulaturou na hranicích. I krátkodobá platnost ale přinesla pozoruhodná zjištění. Cizinecká policie během kontrol na hranicích zadržela a vrátila 250 kamionů s podezřelým nákladem a Ministerstvo životního prostředí zjistilo, že nepovolené překupnictví s odpady jen kvete. A tohle opožděné odhalení je možná pravým důvodem, proč nad českým vítězstvím v případu Libčeves nevytrubují na ministerstvu fanfáry.
AUTOR: Alice Olbrichová
Zdroj:EKONOM
Sdílet článek na sociálních sítích
