Pátek, 29. března 2024

MBÚ nebo spalovny?

Zpracování směsného komunálního odpadu mechanicko-biologickou úpravou (MBÚ) je často diskutovanou metodou.

 

MBÚ nebo spalovny?

Diskuse se rozhořela i na stránkách časopisu Odpady v článcích prof. Jaroslava Hyžíka (Odpady č. 5/2006, str. 10) a Ondřeje Bačíka (Odpady č. 6/2006, str. 9).

Mechanicko biologickou úpravu komunálního odpadu považuje prof. Jaroslav Hyžík za chybný vývoj v odpadovém hospodářství, za laciné řešení, které nemůže ochránit životní prostředí v požadované míře . Ondřej Bačík naopak uvádí, že se jedná o ekologicky a ekonomicky efektivní technologii a doporučuje ji k uplatnění také u nás. Příkladem má být zařízení MBÚ v Drážďanech.

Stanovisko k této výměně názorů není složité: musíme brát v úvahu nejen mechanicko-biologickou úpravu MBÚ (tedy nejen samotné třídění, drcení, sítování atd.), ale celý proces až po koncové zařízení.

SLABÁ STRÁNKA TECHNOLOGIE

Odpady upravené v zařízeních MBÚ jsou dále energeticky využívány (vysokovýhřevná "lehká frakce", v případě drážďanského zařízení označovaná jako stabilát). Menší část inertních odpadů (nízkovýhřevná "těžká frakce") je pak ukládána do skládky. Převažující množství odpadů vstupujících do MBÚ je tedy určeno pro spalování - energetické využívání. Přesto je této fázi věnována jen okrajová pozornost.

Nikdo rád nemluví o svých slabých stránkách. Právě nedostatek resp. absence kapacit, kde by se za přijatelných podmínek dala ona lehká frakce z MBÚ spalovat, je kardinálním problémem, s nímž se v poslední době potýká většina projektů MBÚ v Německu a Rakousku.

Výjimkou není ani zařízení MBÚ Drážďany. Toto zařízení je v článku Ondřeje Bačíka zmiňováno pro svoji ekologickou a ekonomickou efektivitu. Ekonomická "atraktivnost" zařízení MBÚ Drážďany byla však zdánlivá, krátkodobá, partikulární a vykupovaná z druhé strany státními dotacemi.

Takže v konečném důsledku vůbec ne atraktivní, neboť zkrachoval odběratel stabilátu vyrobeného z odpadů v drážďanském zařízení. Nutno dodat, že MBÚ Drážďany byly jen jedním z mnoha zařízení, které za "výhodných" podmínek dodávaly odpady do Recyklačního centra Schwarze Pumpe.

Názvy článků o recyklačním centru Schwarze Pumpe v německém a saském tisku z posledních let hovoří za vše, například: "Sen o odpadu - věčně ztrátové Recyklační centrum Schwarze Pumpe" (Die Zeit, 20. 7. 2000), "Milionový hrob - SVZ Schwarze Pumpe zatěžuje Berlínský vodohospodářský podnik" (Berliner Morgenpost, 24. 3. 2002), "Milionová platební neschopnost Schwarze Pumpe" (Der Tagesspiegel, 27. 4. 2002).

PROBLÉMY SCHWARZE PUMPE

Podnik, provozující staré zplyňovací zařízení a vytvářející 100 000 euro (přibližně 3 mil. Kč) denní ztrátu (Berlinen Morgenpost, 24. 3. 2002), nebyl tím, za co bychom jej mohli mít. Centrum pro zhodnocování druhotných surovin (Sekundärrohstoff-Verwertungszentrum Schwarze Pumpe GmbH (dále SVZ) vzniklo vyčleněním z původního kombinátu na zušlechťování hnědého uhlí.

Od roku 1995 bylo samostatnou dceřinou společností Berlínských vodohospodářských podniků se specifickou činností - "ekologicky smysluplným a ekonomicky efektivním zhodnocováním tuhých a tekutých odpadů". Od roku 2002 zde končila také většina upraveného odpadu ze zařízení MBÚ v Drážďanech. Zaměstnáno bylo 349 zaměstnanců, dalších 392 pracovních míst pak bylo nepřímo na existenci SVZ závislých.

SVZ Schwarze Pumpe bylo prvním zařízením, které v roce 2002 nasadilo technologii BGL (BGL-Technologie, British Gas and Lurgi) jako prototyp pro výrobu plynu z odpadů. Tato technologie měla být vhodnější než tradiční zplyňování v pevném loži. SVZ zahájilo projekt roční demonstrační fází, na kterou měl navazovat zkušební provoz. Technologie však nedosáhla plného výkonu z důvodu neschopnosti dosáhnout požadované provozní doby. To vedlo k neplánovaným dodatečným nákladům ve výši 5 mil. eur.

V této souvislosti došlo k soudnímu sporu s dodavatelem (Europäische Komission, 2004). Ke dni 1. 2. 2004 obdrželo SVZ povolení k provozování zařízení s novou technologií. Další dodatečné náklady, které provoz vyžadoval, vedly v dubnu 2004 k platební neschopnosti. Bylo zahájeno konkurzní řízení. Protože se do konce května 2005 v mezinárodním výběrovém řízení nenašel kupec zařízení, bylo rozhodnuto o zastavení provozu a likvidaci. Na proces odstavení zařízení a jeho likvidaci byla poskytnuta státní dotace přesahující 20 mil. eur (600 mil. Kč).

Následně došlo k prodeji SVZ švýcarské firmě Sustec, která převzala zařízení od 1. 10. 2005. Zpráva z května 2006 uvádí, že firma Siemens převezme aktivity švýcarské skupiny Sustec v německém Sasku a do tří let by zde měl vzniknout nový závod na zplyňování uhlí.

Aktivita nového investora se tedy vrací k původnímu účelu kombinátu, tj. výrobě energie a syntézního plynu (metanolu) na základě zplyňování uhlí. Pakliže zde budou zpracovávány odpady, tak za zcela nových podmínek pro jejich dodavatele, než jak tomu bylo doposud.

SLEPÁ ULIČKA

Jestliže projekt Recyklačního centra pro odpady Schwarze Pumpe chápeme jako určitý sociální program na podporu zaměstnanosti v bývalé NDR, byl sice nákladný, ale do určité míry svůj účel splnil. Zajišťoval přímo nebo nepřímo přibližně 1000 pracovních míst. Po věcné stránce však vedl do slepé uličky. Kromě jiného dlouhodobě nezajistil ekonomickou perspektivu pro zpracování přibližně 50 000 tun stabilátu vyrobeného z odpadů v zařízení na mechanicko-biologickou úpravu v Drážďanech. To bylo s tímto předpokladem vybudováno za 22 mil. eur (660 mil. Kč).

V Německu a Rakousku se různým způsobem skladují miliony tun odpadů v podobě vysokovýhřevné lehké frakce z MBÚ, které nemají svého zpracovatele. Lehká frakce z MBÚ je rovněž předmětem legálního, nebo často i nelegálního přeshraničního pohybu odpadů. V lepším případě jsou místem určení volné kapacity spaloven odpadů sousedních států, v horším případě skládky nebo nepovolené sklady překupníků v zemích, které ještě nezakázaly skládkování biologicko-rozložitelných odpadů. Podmínky, za jakých je realizován odbyt lehké frakce z MBÚ, jsou určující pro celé zařízení a jeho ekonomiku. Zkušenosti z praxe však nevedou k přílišnému optimismu.

Není pochyb o tom, že cesta k energetickému využívání komunálních odpadů ve spalovnách odpadů je v konečném důsledku méně nákladná a riziková, než cesta MBÚ. Česká republika má velkou šanci se podobným problémům vyhnout, nebude-li ztrácet čas úvahami o nasazování technologie MBÚ.

Ing. Jiřina Vyštejnová
Envifinance, s. r. o.

 

Zdroj:Odpady
Sdílet článek na sociálních sítích

Partneři

Asekol - zpětný odběr vysloužilého elektrozařízení
Ekolamp - zpětný odběr světelných zdrojů
ELEKTROWIN - kolektivní systém svetelné zdroje, elektronická zařízení
EKO-KOM - systém sběru a recyklace obalových odpadů
INISOFT - software pro odpady a životní prostředí
ELKOPLAST CZ, s.r.o. - česká rodinná výrobní společnost která působí především v oblasti odpadového hospodářství a hospodaření s vodou
NEVAJGLUJ a.s. - kolektivní systém pro plnění povinností pro tabákové výrobky s filtry a filtry uváděné na trh pro použití v kombinaci s tabákovými výrobky
E.ON Energy Globe oceňuje projekty a nápady, které pomáhají šetřit přírodu a energii
Ukliďme Česko - dobrovolnické úklidy
Kam s ním? - snadné a rychlé vyhledání míst ve vašem okolí, kde se můžete legálně zbavit nechtěných věcí a odpadů