Zlatá škvára
Na brněnské černovické skládce se zbytečně utrácejí státní peníze, některé firmy
z toho ale mají zlatý důl.
Na brněnské černovické skládce se zbytečně utrácejí státní peníze, některé firmy z toho ale mají zlatý důl.
Obraz první: Především zahraniční investoři si v průmyslové zóně Černovická terasa u Brna za nemalých státních i městských pobídek stavějí výrobní haly. Začínají tím, že odstraní, odborně řečeno skryjí ornici. Podle pokynů odboru životního prostředí Magistrátu města Brna ji odvážejí.
Obraz druhý: Bývalý černovický pískový lom, který se již od 40. let minulého století plnil brněnským komunálním odpadem, je dnes zcela naplněn a představuje skládku o rozloze sta hektarů. Na této skládce, která je vzdálená od průmyslové zóny pár stovek metrů, odstartoval letos projekt tzv. technické rekultivace. To znamená, že se na uzavřenou a zarovnanou skládku dodá poslední vrstva zeminy o tloušťce 20 až 30 centimetrů.
SELSKÝ ROZUM BY VELEL, aby z místa, kde ornice přebývá, byla přímo dopravena tam, kde chybí. Tím spíš, že oba pozemky, jak zóna, tak skládka, patří majoritně městu. Je pravděpodobné, že kdyby investoři, resp. firmy, které pro ně plochu na průmyslové zóně připravují, mohli ušetřit na dopravních nákladech, jen by je to potěšilo.
Jenže v Brně to tak nefunguje. Zcela nelogicky posílá magistrát nákladní auta se skrytou ornicí přes 20 kilometrů za Brno a na černovickou skládku se přepravuje navážka škváry ze spalovny, sutí a zbytků z čistírny odpadních vod. Ty mají nahradit zeminu.
Vlastník za to, že si nechá takto dobrovolně "zaneřádit" pozemek, ještě platí. Proč to všechno?
O tom, že se bude ornice z Černovické terasy odvážet do vzdálenosti dvacet kilometrů, rozhodl před šesti lety odbor životního prostředí, který byl tehdy řízen bývalým náměstkem primátora Petrem Zbytkem. Lze připustit, že v té době ještě nikoho nemuselo napadnout, že by se tato zemina dala za pár let použít na rekultivaci skládky. Jenže již v roce 1999 vznikl pilotní projekt soukromé společnosti Ecointeres Brno na využití kalů z čistíren, recyklátů ze stavebních sutí, škváry a strusky ze spalovny komunálního odpadu na rekultivaci skládky. To vzbuzuje podezření, že odvážení zeminy nebylo zcela náhodné a neúmyslné. Ecointeres již v samotném začátku projektu navíc dokládal, že cílem je "velkoplošná rekultivace Černovické terasy".
Jenže pozornosti Ministerstva životního prostředí (MŽP) to neuniklo. "Domníváme se, že za situace, kdy je v dané lokalitě k dispozici zemní materiál, je výroba substrátu k rekultivaci zcela nelogická," napsal Miroslav Rokos z MŽP na obecní úřad do Černovic již v září 2000.
Tvůrci pilotního projektu se tedy stáhli. Společnost Ecointeres dokonce loni zanikla, její jmění bylo převedeno na firmu Dufonev R. C. Jenže nákladní auta dál odvážela zeminu ze zóny pryč. Výsledek: Ornice nutná na rekultivaci skládky chybí. Jediné, co se dá v tuto chvíli dělat, je vyhlásit výběrové řízení na přípravu projektu rekultivace černovické skládky.
MAGISTRÁT SE ROZHODL vybrat firmu podle ceny, toto kritérium mělo 80% váhu, druhým kritériem byla doba realizace. Do soutěže se přihlásilo pět firem: Dufonev R. C., M-Silnice (bývalé Silnice Hradec Králové), Skanska DS, OHL ŽS a Sita. V tomto pořadí se firmy rovněž umístily.
Dufonev, díky Ecointeresu, měl pochopitelně výhodu, byl připraven. Oficiálně vyhrál nejnižší cenou (27,638 milionu korun) i dobou výstavby 518 dní. Poněkud překvapivé je, že všichni ostatní uchazeči o zakázku shodně deklarovali 549 dnů. O zakázce bylo rozhodnuto začátkem června tohoto roku. I zprvu odmítavé stanovisko MŽP se změnilo a Státní fond životního prostředí dokonce uvolnil na pilotní projekt 12 milionů korun.
Po několika měsících, kdy se pilotní projekt realizuje pouze na necelé desetině rozlohy skládky, už teď stojí desítky milionů korun. Kolik ještě spolkne skládka, než bude zrekultivována celá?
Petr Zbytek měl zřejmě v příběhu několikerou roli. Nepomohl pouze s vytvořením umělého nedostatku ornice na Černovické terase, ale posloužil také jako předseda představenstva spalovny komunálního odpadu Sako. Škváru ze spalovny roky odebírala odpadkářská firma Sita, která ji předávala do Šlapanic společnosti Sateso; tam se vyluhovala, přetřídila a zpracovala.
Pokud se měl rozeběhnout projekt rekultivace skládky, musely se tyto vazby zpřetrhat, aby se na správná místa dostaly správné firmy. Ekonomu potvrdil jeden z brněnských radních, že už před několika lety vznikl tlak na Situ, aby se odběru škváry vzdala s tím, že za to bude moci nadále působit jako jeden ze čtyř subjektů, které pro město zajišťují svoz městského komunálního odpadu.
Město také letos založilo s dalšími soukromými firmami, které se zabývají recyklací a nakládáním s odpady, společnost Centrální kompostárna Brno (CKB), má tam ale jen minoritní podíl. CKB již začala z kalů čistírny odpadních vod vyrábět kompost. Petr Zbytek se tady stal předsedou představenstva a zůstává brněnským zastupitelem. Společnost CKB sídlí v pronájmu na adrese Hlinky 40 v Brně-Pisárkách.
PETR ZBYTEK asi ale nebyl tím mozkem, který byznys vymyslel. Za vším stojí zřejmě Josef Fojtík a Petr Hubacz, podnikatelé, kteří jsou podle obchodního rejstříku zainteresováni v řadě firem zabývajících se hlavně zpracováním odpadů. Jejich jména figurují i ve společnostech CKB, Dufonev R. C., Dufonev, s. r. o., nebo ŽSD (viz schéma). Všechny tyto subjekty přitom sídlí na stejné adrese - v domě č. 40 na ulici Hlinky. Tady se tudíž koncentruje vše podstatné, co se kolem černovické skládky děje.
DOSTATEK ŠKVÁRY Z MĚSTSKÉ SPALOVNY Sako je pro záměry lidí kolem společnosti Dufonev klíčový. Ve spalovně jsou v současnosti tři kotle. Pracují pouze dva, a to ne na plnou kapacitu. "Je to tím, že momentálně spalujeme jen odpad z Brna. Až vyměníme dva kotle za nové, budeme spalovat pro celý Jihomoravský kraj a také pro část kraje Olomouckého a Vysočina," řekl ředitel Sako Brno Karel Peroutka.
Přestože spalovna má nyní kotlů dostatek, je potřeba je vyměnit. "Ty stávající neodpovídají emisním limitům Evropské unie," vysvětlil radní Radomír Jonáš. "Na konci roku 2008 by měla spalovna fungovat v novém," upřesnil Peroutka.
Na tento záměr se Brnu podařilo získat půl druhé miliardy korun z Evropské unie. Opravy budou stát celkem dvě a půl miliardy. "Dalšími osmdesáti miliony korun přispěje Státní fond životního prostředí. Město se podílí asi šesti sty miliony. Na zbytek si spalovna pravděpodobně vezme úvěr," upřesnil Jonáš.
Město platí za zpracování škváry, kalů a jiného odpadu na výsledný produkt vhodný pro rekultivaci společnosti Dufonev až 500 korun za tunu. Tato částka má nejen pokrýt náklady, ale také zaručit firmě Dufonev určitý zisk. Zároveň však město platí rovněž za kaly společnosti CKB. Dohromady jde o desítky milionů korun.
Ekonomem oslovení odborníci se shodli, že i částka 300 korun za tunu zpracovaného produktu by byla v tomto případě nadhodnocena. Znamená to, že Brno i Státní fond životního prostředí byly a jsou více než štědré.
"CELÝ PROJEKT SE PŘIPRAVOVAL několik let. Nyní jsme vstoupili do finální fáze, kdy by se mělo začít s přeměnou území," popsal náměstek primátora Miroslav Hošek, nástupce Petra Zbytka. V pilotní etapě se počítá se znovuoživením zhruba deseti hektarů. "Celkové náklady činí třicet milionů korun. Polovinu dá město, tu druhou jsme dostali ze státního Fondu životního prostředí jako dotaci," tvrdil na začátku července Hošek. O necelé tři měsíce to již bylo jinak: "Projekt je unikátní, město na to dá 27 milionů korun," přiznává Hošek.
Na bývalé skládce vzniká nepropustný příkrov. Povrch se urovná a speciální "těsnění" zabrání průniku dešťové vody. To vše překryje "zemina", navrch se nasází zeleň. "Rekultivovanou plochu budou odborníci sledovat tři až čtyři roky. Podle výsledků pak rada rozhodne o dalším postupu na celé skládce," říká Jaroslav Mareš z Magistrátu města Brna.
Vzhledem k tomu, že se kvůli neznámému podloží ani na revitalizované části nepočítá s výstavbou průmyslových či bytových objektů, měla by oživená lokalita sloužit především k různým druhům rekreace a odpočinku. Vyloučeno podle Hoška není ani vybudování nějaké vodní plochy. "Pokud se postup při pilotní etapě osvědčí, poslouží i do budoucna jako model pro revitalizaci dalších území v moravské metropoli," dodává Hošek. A to je to, na co netrpělivě čekají v ulici Hlinky č. 40.
AUTOR: Jiří Kučera
měsíčník Stavitel
40 000 000 korun minimálně
bude stát pilotní projekt.
Obraz první: Především zahraniční investoři si v průmyslové zóně Černovická terasa u Brna za nemalých státních i městských pobídek stavějí výrobní haly. Začínají tím, že odstraní, odborně řečeno skryjí ornici. Podle pokynů odboru životního prostředí Magistrátu města Brna ji odvážejí.
Obraz druhý: Bývalý černovický pískový lom, který se již od 40. let minulého století plnil brněnským komunálním odpadem, je dnes zcela naplněn a představuje skládku o rozloze sta hektarů. Na této skládce, která je vzdálená od průmyslové zóny pár stovek metrů, odstartoval letos projekt tzv. technické rekultivace. To znamená, že se na uzavřenou a zarovnanou skládku dodá poslední vrstva zeminy o tloušťce 20 až 30 centimetrů.
SELSKÝ ROZUM BY VELEL, aby z místa, kde ornice přebývá, byla přímo dopravena tam, kde chybí. Tím spíš, že oba pozemky, jak zóna, tak skládka, patří majoritně městu. Je pravděpodobné, že kdyby investoři, resp. firmy, které pro ně plochu na průmyslové zóně připravují, mohli ušetřit na dopravních nákladech, jen by je to potěšilo.
Jenže v Brně to tak nefunguje. Zcela nelogicky posílá magistrát nákladní auta se skrytou ornicí přes 20 kilometrů za Brno a na černovickou skládku se přepravuje navážka škváry ze spalovny, sutí a zbytků z čistírny odpadních vod. Ty mají nahradit zeminu.
Vlastník za to, že si nechá takto dobrovolně "zaneřádit" pozemek, ještě platí. Proč to všechno?
O tom, že se bude ornice z Černovické terasy odvážet do vzdálenosti dvacet kilometrů, rozhodl před šesti lety odbor životního prostředí, který byl tehdy řízen bývalým náměstkem primátora Petrem Zbytkem. Lze připustit, že v té době ještě nikoho nemuselo napadnout, že by se tato zemina dala za pár let použít na rekultivaci skládky. Jenže již v roce 1999 vznikl pilotní projekt soukromé společnosti Ecointeres Brno na využití kalů z čistíren, recyklátů ze stavebních sutí, škváry a strusky ze spalovny komunálního odpadu na rekultivaci skládky. To vzbuzuje podezření, že odvážení zeminy nebylo zcela náhodné a neúmyslné. Ecointeres již v samotném začátku projektu navíc dokládal, že cílem je "velkoplošná rekultivace Černovické terasy".
Jenže pozornosti Ministerstva životního prostředí (MŽP) to neuniklo. "Domníváme se, že za situace, kdy je v dané lokalitě k dispozici zemní materiál, je výroba substrátu k rekultivaci zcela nelogická," napsal Miroslav Rokos z MŽP na obecní úřad do Černovic již v září 2000.
Tvůrci pilotního projektu se tedy stáhli. Společnost Ecointeres dokonce loni zanikla, její jmění bylo převedeno na firmu Dufonev R. C. Jenže nákladní auta dál odvážela zeminu ze zóny pryč. Výsledek: Ornice nutná na rekultivaci skládky chybí. Jediné, co se dá v tuto chvíli dělat, je vyhlásit výběrové řízení na přípravu projektu rekultivace černovické skládky.
MAGISTRÁT SE ROZHODL vybrat firmu podle ceny, toto kritérium mělo 80% váhu, druhým kritériem byla doba realizace. Do soutěže se přihlásilo pět firem: Dufonev R. C., M-Silnice (bývalé Silnice Hradec Králové), Skanska DS, OHL ŽS a Sita. V tomto pořadí se firmy rovněž umístily.
Dufonev, díky Ecointeresu, měl pochopitelně výhodu, byl připraven. Oficiálně vyhrál nejnižší cenou (27,638 milionu korun) i dobou výstavby 518 dní. Poněkud překvapivé je, že všichni ostatní uchazeči o zakázku shodně deklarovali 549 dnů. O zakázce bylo rozhodnuto začátkem června tohoto roku. I zprvu odmítavé stanovisko MŽP se změnilo a Státní fond životního prostředí dokonce uvolnil na pilotní projekt 12 milionů korun.
Po několika měsících, kdy se pilotní projekt realizuje pouze na necelé desetině rozlohy skládky, už teď stojí desítky milionů korun. Kolik ještě spolkne skládka, než bude zrekultivována celá?
Petr Zbytek měl zřejmě v příběhu několikerou roli. Nepomohl pouze s vytvořením umělého nedostatku ornice na Černovické terase, ale posloužil také jako předseda představenstva spalovny komunálního odpadu Sako. Škváru ze spalovny roky odebírala odpadkářská firma Sita, která ji předávala do Šlapanic společnosti Sateso; tam se vyluhovala, přetřídila a zpracovala.
Pokud se měl rozeběhnout projekt rekultivace skládky, musely se tyto vazby zpřetrhat, aby se na správná místa dostaly správné firmy. Ekonomu potvrdil jeden z brněnských radních, že už před několika lety vznikl tlak na Situ, aby se odběru škváry vzdala s tím, že za to bude moci nadále působit jako jeden ze čtyř subjektů, které pro město zajišťují svoz městského komunálního odpadu.
Město také letos založilo s dalšími soukromými firmami, které se zabývají recyklací a nakládáním s odpady, společnost Centrální kompostárna Brno (CKB), má tam ale jen minoritní podíl. CKB již začala z kalů čistírny odpadních vod vyrábět kompost. Petr Zbytek se tady stal předsedou představenstva a zůstává brněnským zastupitelem. Společnost CKB sídlí v pronájmu na adrese Hlinky 40 v Brně-Pisárkách.
PETR ZBYTEK asi ale nebyl tím mozkem, který byznys vymyslel. Za vším stojí zřejmě Josef Fojtík a Petr Hubacz, podnikatelé, kteří jsou podle obchodního rejstříku zainteresováni v řadě firem zabývajících se hlavně zpracováním odpadů. Jejich jména figurují i ve společnostech CKB, Dufonev R. C., Dufonev, s. r. o., nebo ŽSD (viz schéma). Všechny tyto subjekty přitom sídlí na stejné adrese - v domě č. 40 na ulici Hlinky. Tady se tudíž koncentruje vše podstatné, co se kolem černovické skládky děje.
DOSTATEK ŠKVÁRY Z MĚSTSKÉ SPALOVNY Sako je pro záměry lidí kolem společnosti Dufonev klíčový. Ve spalovně jsou v současnosti tři kotle. Pracují pouze dva, a to ne na plnou kapacitu. "Je to tím, že momentálně spalujeme jen odpad z Brna. Až vyměníme dva kotle za nové, budeme spalovat pro celý Jihomoravský kraj a také pro část kraje Olomouckého a Vysočina," řekl ředitel Sako Brno Karel Peroutka.
Přestože spalovna má nyní kotlů dostatek, je potřeba je vyměnit. "Ty stávající neodpovídají emisním limitům Evropské unie," vysvětlil radní Radomír Jonáš. "Na konci roku 2008 by měla spalovna fungovat v novém," upřesnil Peroutka.
Na tento záměr se Brnu podařilo získat půl druhé miliardy korun z Evropské unie. Opravy budou stát celkem dvě a půl miliardy. "Dalšími osmdesáti miliony korun přispěje Státní fond životního prostředí. Město se podílí asi šesti sty miliony. Na zbytek si spalovna pravděpodobně vezme úvěr," upřesnil Jonáš.
Město platí za zpracování škváry, kalů a jiného odpadu na výsledný produkt vhodný pro rekultivaci společnosti Dufonev až 500 korun za tunu. Tato částka má nejen pokrýt náklady, ale také zaručit firmě Dufonev určitý zisk. Zároveň však město platí rovněž za kaly společnosti CKB. Dohromady jde o desítky milionů korun.
Ekonomem oslovení odborníci se shodli, že i částka 300 korun za tunu zpracovaného produktu by byla v tomto případě nadhodnocena. Znamená to, že Brno i Státní fond životního prostředí byly a jsou více než štědré.
"CELÝ PROJEKT SE PŘIPRAVOVAL několik let. Nyní jsme vstoupili do finální fáze, kdy by se mělo začít s přeměnou území," popsal náměstek primátora Miroslav Hošek, nástupce Petra Zbytka. V pilotní etapě se počítá se znovuoživením zhruba deseti hektarů. "Celkové náklady činí třicet milionů korun. Polovinu dá město, tu druhou jsme dostali ze státního Fondu životního prostředí jako dotaci," tvrdil na začátku července Hošek. O necelé tři měsíce to již bylo jinak: "Projekt je unikátní, město na to dá 27 milionů korun," přiznává Hošek.
Na bývalé skládce vzniká nepropustný příkrov. Povrch se urovná a speciální "těsnění" zabrání průniku dešťové vody. To vše překryje "zemina", navrch se nasází zeleň. "Rekultivovanou plochu budou odborníci sledovat tři až čtyři roky. Podle výsledků pak rada rozhodne o dalším postupu na celé skládce," říká Jaroslav Mareš z Magistrátu města Brna.
Vzhledem k tomu, že se kvůli neznámému podloží ani na revitalizované části nepočítá s výstavbou průmyslových či bytových objektů, měla by oživená lokalita sloužit především k různým druhům rekreace a odpočinku. Vyloučeno podle Hoška není ani vybudování nějaké vodní plochy. "Pokud se postup při pilotní etapě osvědčí, poslouží i do budoucna jako model pro revitalizaci dalších území v moravské metropoli," dodává Hošek. A to je to, na co netrpělivě čekají v ulici Hlinky č. 40.
AUTOR: Jiří Kučera
měsíčník Stavitel
40 000 000 korun minimálně
bude stát pilotní projekt.
Zdroj:EKONOM
Sdílet článek na sociálních sítích
