Opět odpady
Když před časem propukla aféra s dovážením odpadků z Německa, vypadalo to, že někteří podnikatelé se pokusili obejít zákony, anebo v nich najít mezery ve víře, že na tom vydělají. Poté, co se do věci vložila média a intervenovali lidé z dotčených obcí, zasáhl stát a zdálo se, že je problém vyřešen a spekulanti že si najdou nějaký jiný, méně nápadný byznys. Už proto, že pokuty se nezdály být malé.
Jestliže se nyní dovídáme, že podnikatelka, která loni zaplatila milion korun na pokutách, pokračuje s dovážením odpadků jako by se nechumelilo, je to nějaké divné. Buďto jde o tak lukrativní podnikání, že se i při milionové pokutě stále vyplácí, anebo máme co do činění s vášní pro odpady, které zmíněná dáma prostě neumí odolat. Motiv je třeba vyjasnit. Pokud se jedná o chladnokrevnou kalkulaci, pak je na místě reagovat vyššími tresty, aby se zavážení Česka odpady nevyplácelo. Pokud je ale někdo na odpady psychicky fixován, dováží je proto, že neumí jinak a je to silnější než on, pak ho nestačí trestat - měl by být také léčen.
Běžnější jsou určitě případy podivínů, kteří svůj dům či byt postupně zaplní předměty, které z popelnic vybírají s pocitem, že se mohou hodit. Třeba se ale stejná psychóza může vzácně vyskytnout i ve velkém. Místo s trakaři a vozíky pak nemocný manipuluje s kamiony, ale pokud jde o diagnózu, jedná se o identickou deviaci, jakou trpí podivín pěstující svou zálibu v malém. Rozdíl zde samozřejmě je, a to ve společenské nebezpečnosti. Nepoučitelnou podnikatelku je asi nezbytné izolovat. Citlivě by se ale mělo posoudit, zda ve vězení, anebo v blázinci.