Ať zmizí pet lahve z příkopů

Ministerstvo životního prostředí zatím návrh systému jak zálohovat nápojové obaly nedokončilo.

V českých médiích se v současné době objevují informace o tom, jak by měl v tuzemsku fungovat způsob zálohování obalů na nápoje (viz Ekonom č. 40/2007). Připravuje ho Ministerstvo životního prostředí. Prezentovat a oponovat náklady zálohového systému je podle zástupců ministerstva poněkud absurdní. Taková snaha je podobná pokusu spočítat náklady na stavbu domu ve chvíli, kdy ještě neznáte jeho půdorys a počet podlaží. Návrh zálohového systému na nápojové obaly není dokončen, žádnou jeho konkrétní podobu resort životního prostředí ještě k diskusi nepředstavil: dosud nepadlo definitivní rozhodnutí, jakých typů obalů se zálohování bude týkat a jaké vlastnosti bude systém mít. Zda se Česko vydá cestou nákladnějšího německého modelu, lacinějšího skandinávského či nejlevnější cestou postupných kroků jako v Estonsku, kde začali téměř bez automatů a technologie dokupují postupně. Rozdíly v nákladech mezi těmito variantami jsou zásadní.

PŘÍJMY A VÝDAJE. V ekonomických debatách se často argumentuje studií společnosti Ireas. Ta ovšem obsahuje řadu chyb. Například podle závěrů této studie je u nás 1500 hypermarketů, ve skutečnosti jich loni bylo 219, supermarketů vidí Ireas 7500, realita: 724 (1170 včetně diskontů). Z toho Ireasu vychází údajná potřeba až 12 000 automatů na odběr zálohovaných lahví. Pro srovnání, na Slovensku tamní Svaz obchodu ve svých vlastních studiích kalkuloval s 536 automaty. Švédsko, počtem obyvatel prakticky stejně velké jako Česko, vystačí s 6000 automaty.

Studie ale hlavně nepočítá s příjmy systému, kalkuluje pouze s výdaji. Pokud bychom takto přistupovali třeba k analýze efektivity obchodů, vyšel by supermarket jako naprostý ekonomický nesmysl ve srovnání s malými obchody - jeho provozní i investiční náklady jsou nesrovnatelně vyšší. Zálohování má jistě o něco vyšší náklady, ale také příjmy - především díky tzv. nevyžádaným zálohám. Vždy se najde malá část spotřebitelů (může se pohybovat mezi 5-20 %), která prostě obaly do obchodu nevrátí. Záloha pak zůstává v systému a pomáhá jej samofinancovat. O to méně musí přispívat průmysl a o to méně se náklady promítnou do konečné ceny pro spotřebitele.

Těžko na světě najdeme zálohový systém, který by zvýšil ceny nápojů tak, jak straší někteří naši výrobci. Například v Norsku se zálohování promítá v konečné ceně výrobku 0,1-2 %. Ve Švédsku zase bylo v případě nápojových plechovek navýšení nulové - systém se samofinancuje úplně z nevyžádaných záloh a prodeje sebrané druhotné suroviny. Nápojový průmysl tedy plní zákonem uložené vyšší recyklační kvóty, aniž by se na nákladech musel výrazněji podílet. S kouzlením s čísly ve studii Ireasu, který straší sedmiprocentním zdražením nápojů, ovšem nemá realita nic společného.
Obavy výrobců nápojů ze snížení odbytu, a tedy i produkce a zaměstnanosti, jsou zcela liché - a opět se lze podívat na zkušenosti ze zahraničí. Ve Skandinávii nedošlo k žádnému snížení nákupu, v Německu bylo počáteční mírné snížení způsobeno nedostatečnou přípravou ze strany průmyslu, vzápětí se trend obrátil.

VE ŠVÉDSKU TO FUNGUJE UŽ DVACET LET. Zaměstnanost díky zálohování standardně o něco vzroste. Samozřejmě to přinese určitou změnu ve struktuře pracovních míst, nově vytvořených bude ale jistě více než zrušených. Stalo se to dosud ve většině zemí, kde zálohový systém zavedli, není důvod, aby tomu v Česku bylo jinak.
Také často používané tvrzení o údajných námitkách a výhradách Evropské komise vůči zálohování je mylné. Ve skutečnosti oponenti zálohování v Německu prohráli téměř všechny soudní spory. Evropská komise i soudy, které šetřily tento spor, uvedly, že zálohování samotné není v rozporu s principem volného trhu. Zálohování jednorázových nápojových obalů funguje ve Švédsku přes dvacet let, kratší dobu i v dalších zemích Evropské unie a Evropská komise proti tomu nikdy žádné výhrady neměla.

OBCHODY KRACHOVAT NEBUDOU. Nikdo také nenavrhuje, aby měli obchodníci povinnost si pro odběr použitých obalů pořídit nákladné automaty. Ať už jde o malé obchody nebo supermarkety. Je výhradně věcí svobodného rozhodnutí obchodníka, zda se mu investice do automatu vyplatí nebo se obejde výhodněji bez něj. Malým obchodníkům se nepochybně vyplatí manuální odběr. V zálohujících státech většinu obalů vracejí spotřebitelé do velkých obchodních řetězců (v Norsku například 85 %). Nikde na světě neexistuje doložitelný případ obchodu, který by zkrachoval kvůli zálohování. V ČR dnes naopak zaniká množství malých obchodů z úplně jiných důvodů - pod tlakem ekonomické síly řetězců.

Plán odpadového hospodářství ČR ukládá dosažení recyklace poloviny komunálních odpadů do roku 2010. Od tohoto cíle jsme nyní příliš daleko. Ministerstvo životního prostředí navrhne v zákoně o odpadech opatření pro jednotlivé součásti komunálního odpadu. Nemůžeme přitom vynechat ani oblast nápojových obalů. I zde chceme nasadit vysoké recyklační cíle, zachránit cenné suroviny a zároveň zásadně snížit znečišťování volné krajiny. Zkušenosti a data ze světa ukazují, že doplnění stávajícího tříděného sběru o zálohový systém na jednorázové nápojové obaly je nejefektivnější cesta ke splnění těchto cílů. Tvrzení, že by to bylo možné pouze rozvojem současného systému dobrovolného třídění, bohužel nikdo nedokázal hodnověrně doložit.

Jako nejúčinnější způsob sběru surovin pro recyklaci vychází ve srovnání zálohový systém. Vysbírá v průměru 80-95 % nápojových obalů. Dobrovolné třídění se už zhruba polovinou sebraných PET lahví bohužel dostalo pravděpodobně k horní hranici svých možností.
Zálohový systém výrazně snižuje znečištění krajiny pohozenými odpadky. Nápojové obaly tvoří často největší podíl z těchto odpadků, které se povalují v příkopech, lesích a na ulicích měst. V USA analýzy opakovaně ukázaly, že nápojové obaly tvoří 20-60 % odpadků v přírodě.

PŘÍPRAVA ZÁKONŮ FINIŠUJE. Ministerstvo právě dokončuje odpadový zákon a pracuje na odborných podkladech, na jejichž základě bude moci představit konkrétní návrh zákona o obalech včetně základních parametrů zálohového systému. Oba návrhy budou postupně zveřejněny na internetových stránkách Ministerstva životního prostředí, aby k nim mohla být rozsáhlá veřejná debata.
Nynější systém tříděného sběru považují představitelé ministerstva za úspěšný. Resort životního prostředí ho chce zkvalitnit, více podpořit a rozšířit o třídění bioodpadu a nápojových kartonů. Dohlédne také na naplňování zákona tak, aby převedení PET lahví do zálohového systému neohrozilo tříděný sběr. Tuto obavu ovšem vyvrací sama společnost Ekokom - potvrdila, že případné výpadky příjmů obcím dorovná tak, aby tříděný sběr úspěšně fungoval. Kombinace obou systémů se jeví jako vhodný nástroj pro dosažení cílů.

Je naprosto legitimní, že výrobci hájí svůj zájem na co nejnižších nákladech. Ministerstvo životního prostředí naopak přirozeně usiluje o maximální zvýšení recyklace, o vyčištění přírody a silničních příkopů od pohozených odpadků a o uchránění našeho zdraví před jedovatým kouřem vznikajícím ze spalování PET lahví v domácích topeništích.

AUTOR: DANIEL VONDROUŠ
vedoucí poradců ministra životního prostředí

Srovnání míry recyklace nápojových obalů
Zálohové systémy Třídící systémy
Švédsko (PET, plechovky) 86 % Rakousko (PET) 38 %
Finsko (plechovky) 98 % Česká republika (PET) 52 %
Norsko PET 80 %, plechovky 93 % Slovensko (PET) 20-30 %
Michigan 95 % Nezálohující státy USA 28 %
Massachusetts 70 %
Jižní Austrálie PET 74 %, plechovky 84 % Celostátní průměr Austrálie PET 36 %, plechovky 63 %
Zdroje: www.returpack.se, http://www.recyclesa.com.au