Na co se zaměřují inovace ve stavební technice?
SNIŽOVÁNÍ HLUKU, EKOLOGIČNOST
Výrazným trendem je snižování hlučnosti hlavně u bagrů, ale také u jiných stavebních, těžebních a úpravárenských strojů a zařízení. Proti protihlukovým opatřením prezentovaným na BAUMĚ v roce 2004 bylo možno konstatovat veliký pokrok, alespoň pokud jde u hluk, jemuž je vystaven řidič bagru, tedy v kabině. Ale snižuje se i hlučnost vyvíjená stroji navenek.
Jde tady samozřejmě o to, že stavbaři a výrobci strojů jsou vystaveni stále tvrdšímu tlaku ekologického zákonodárství a také rostoucího ekologického uvědomění a protestů veřejnosti. Zmíněné zákony a předpisy se zpřísňují nejvíce v EU a v USA, ale v menším měřítku i jinde.
Při omezování hlučnosti mechanismů vývojáři vycházejí samozřejmě z praktických poznatků z provozu získaných stavebními a těžařskými podniky, ale běžná je dnes už spolupráce také s medicínskou sférou. Vychází se mj. ze statistik dokazujících, jak hlučnost nepříznivě ovlivňuje pracovní schopnosti obsluhujícího personálu (řidičů, strojníků, minérů atd.) a jak zvyšuje pravděpodobnost a též reálný výskyt úrazů a nemocí.
K ekologickému aspektu možno též dodat, že mnohé firmy zdůrazňují, že z jejich strojů vycházejí pouze "čisté" výfukové plyny (např. technologie Bluetec Diesel).
RECYKLACE A RECYKLOVATELNOST
Stavebník, který jde s duchem doby, už dnes neodváží stavební suť na skládky. Stroje určené pro zpracování odpadu ze stavenišť se dnes vyrábějí a nabízejí v mnohém větším počtu a typové rozmanitosti než ještě začátkem našeho století. Pokrok v tomto směru jde velice rychle. Je to důsledek opět všeobecného tlaku na to, aby se s odpadem zacházelo šetrněji, což bylo impulzem k urychlení vývoje recyklační techniky, a to jak u speciální mlýnské či drticí techniky, tak pokud jde o chemickou úpravu.
Také tady jde o to, aby příslušné zařízení pracovalo optimálně a bez poruch a aby bylo naplno využíváno, ale na druhé straně nesmí být přetěžováno - nicméně pokud je přetěžováno v rámci únosného překročení míry (a k tomu ve stavebnictví), jde o pevnost a odolnost recyklačního systému a o určitou toleranci, s níž má či může pracovat. A jelikož odolnost celého systému je dána odolností jeho nejslabší části, je nutno se zabývat odolností a životností a funkčností jednotlivých součástí, jako jsou drtiče, ložiska, prosívací síta atd.
Také v recyklaci stavebního odpadu se samozřejmě prosazuje automatizace, ale o té má smysl uvažovat teprve v okamžiku, kdy jsou uspokojivě vyřešeny tyto zdánlivě detailní problémy.
Samozřejmě jde o to, aby se u recyklačních zařízení prosazovala hlediska hájící životní prostředí, např. tato zařízení mají být co nejméně hlučná, při jejich provozu se z nich nesmí šířit do okolí prach atd. A v neposlední řadě platí: recyklační zařízení nesmí být neúměrně drahé a musí se jeho provozovateli vyplácet.
Tato zásada zřejmě obecně platí, protože - přinejmenším v zemích s vyspělou a ekologicky šetrnou stavební výrobou - se dnes do deponií odváží jenom minimální část materiálu, který byl dříve označován jako "odpadový". Suť a drť ze staveb prochází velmi důkladným třídicím procesem, který dokáže separovat části zdiva, maltu, ocelové dráty, a samozřejmě i papíry, sklo, kovy, dřevo, plasty a jiné druhy materiálů.
Kráceno pro potreby Enviwebu