Kam s odpadem, který nesmí do popelnice?

Spotřebitelé si často nejsou jisti, kdo a kdy je povinen jejich věci odebírat zpět, když doslouží. Do popelnice je odhodit nemůžete, kam tedy s nimi? V souladu se zvýšeným zájmem na ochraně životního prostředí je v zákoně o odpadech (zákon č. 185/2001 Sb.) ustanoven tzv. zpětný odběr některých výrobků. A právě nad tímto zákonem se pozastavíme.

Povinnost zpětného odběru se vztahuje na tyto druhy výrobků: oleje jiné než surové minerální oleje a surové oleje z živičných nerostů, přípravky jinde neuvedené ani nezahrnuté obsahující nejméně 70 % hmotnostních olejů, jsou-li tyto oleje podstatnou složkou těchto přípravků, elektrické akumulátory, galvanické články a baterie, výbojky a zářivky, pneumatiky a elektrozařízení pocházející z domácností.

Jedná se tedy o výrobky, u nichž je nutné odpadové hospodářství regulovat se zvýšenou mírou tak, aby nedocházelo k neúměrnému zatěžování životního prostředí vzhledem k nebezpečnosti těchto výrobků pro životní prostředí. A zároveň o výrobky, s nimiž si spotřebitelé mnohdy nevědí rady a bohužel volí nejjednodušší způsob – hodí je do běžné popelnice na směsný odpad. Povinnost zajistit zpětný odběr má právnická nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání, která uvedené výrobky vyrábí nebo dováží (dále jen „povinná osoba“).

Způsob a zabezpečení plnění ponechává zákon na volbě povinných osob. Lze tak učinit buď samostatně nebo přenesením na jinou právnickou nebo fyzickou osobu oprávněnou k podnikání, která přebírá výrobek za účelem jeho dalšího uvedení do oběhu. Na základě písemných dohod je umožněno napojení povinných osob na systémy sběru a třídění komunálních odpadů stanovenými obcemi. Povinná osoba musí ze zákona o odpadech plnit i jiné povinnosti. Jednou z nich je prostřednictvím posledního prodejce zajistit, aby byl spotřebitel informován o způsobu provedení zpětného odběru použitých výrobků, což je nejčastěji formou letáku u výrobku, nebo ustanovením v manuálu k výrobku.

Zpětný odběr použitých výrobků musí být proveden bez nároku na úplatu za tento odběr od spotřebitele nebo obce.

Poslední prodejce (tedy např. obchodní dům) má za povinnost spotřebitele informovat o způsobu zajištění zpětného odběru použitých výrobků. Jestliže tak neučiní, je povinen tyto výrobky odebírat přímo v provozovně, a to bez nároku na úplatu od spotřebitele, po celou provozní dobu a bez vázání odebrání použitých výrobků určených ke zpětnému odběru na nákup zboží. Povinnost prodejce svážet odpad na vlastní náklady od spotřebitelů stanovena není.

Spotřebitel má nejčastěji možnost obrátit dovézt své staré elektrozařízení do sběrného dvora.
Nejbližší sběrný dvůr podle adresy spotřebitele lze nalézt na stránce http://www.ekokom.cz/scripts/detail.php?id=765.

Autor:  Jiří Žůrek
http://www.spotrebitele.info