Bruselští návrháři se přizpůsobují krizi, navrhují oblečení z odpadků

Jednou z cest, kterou se někteří vydávají, je nový způsob navrhování a šití oděvů, založený třeba na recyklaci oděvních materiálů, respektive na přešívání starších oděvů nebo kabelek na originální modely.

"Teď už se druhou sezonu potýkáme s krizí, poptávka spadla tak o patnáct až dvacet procent," řekla Véronique Heeneová z institutu Modo Bruxellae, který se angažuje ve prospěch asi 150 návrhářů působících v Bruselu. Podle Heeneové už musela jedna z bruselských mladých návrhářek zavřít kvůli krizi svůj ateliér. "Situace není dobrá a nebude dobrá ještě tak jednu nebo dvě
sezony," dodává Heeneová.

Podle odborníků je pro svět módy hrozivá skutečnost, že od června minulého roku přišly podle statistik celosvětově o práci v textilním odvětví miliony lidí.

Lidé jsou po kvalitnějších kusech
Podle Heeneové se nyní bruselští návrháři podobně jako tvůrci v celé Belgii i jinde v Evropě snaží přizpůsobit novým požadavkům klientů. Lidé totiž samozřejmě i nadále kupují oblečení, ale kupují ho méně a "jdou" hlavně po kvalitnějších kusech, které jim vydrží déle.

Další ze způsobů, jak ušetří návrháři i nakupující, je navrhování nových modelů vyrobených po přešití starších kusů, které by jinak lidé vyhodili. Tudy se vydal například obchod Second Style v centru Bruselu. Obchod, který provozuje humanitární organizace Oxfam, spolupracuje s mladými bruselskými návrháři a designéry, jako třeba s Cloe Billiovou nebo Michelem Dupontem.

Z jejich dílen pak pocházejí například výstřední flanelové šaty, přešité ze starých flanelových košil, originální kožené kabelky vyrobené ze starých kožených bund, dětské bačkůrky vyrobené z rukávů vest, brože z počítačových disků nebo třeba závěsy do koupelny ušité z plastových tašek. "Navíc padesát procent z prodejní ceny jde na podporu humanitárních projektů," říká Allison Oostendorpová z Oxfamu, která stála v minulém roce u zrodu úspěšného obchodu.

Bruselští módní tvůrci, z nichž údajně pouze zhruba 30 procent jsou
Belgičané, pracují převážně v takzvaném distriktu Dansaert v centru
metropole. Do širšího povědomí zatím pronikli jen někteří - třeba Cathy Pillová, která pracovala pro slavnou britskou návrhářku Vivienne Westwoodovou, nebo Olivier Theyskens, jenž navrhuje pro značku Nina Ricci.

Mnozí další stojí skutečně teprve na začátku kariéry a v Bruselu zůstali třeba po studiu na slavné umělecké škole v La Cambre a také z prozaičtějších důvodů: z belgické metropole je to do Paříže - centra světové módy - kousek a navíc jsou tu lacinější nájmy. Také proto jsou podle Heeneové návrháři usazení v Bruselu citlivější k současným hospodářským otřesům než jejich kolegové z druhého velkého belgického centra módy, z tradičně bohatých Antverp.

"Víme, že to bude hodně tvrdé," říká Heeneová na adresu mladých tvůrců postižených krizí. "Věříme ale, že to přežijeme, lidi budou vždycky potřebovat kvalitní oblečení," dodává.