Další (mezi?)sklady jaderných odpadů

Výroba elektřiny v jaderných elektrárnách s sebou nese i problém zneškodnění vyhořelého jaderného paliva. Kdysi jsme se o ně příliš nemuseli starat, protože vyhořelé jaderné palivo putovalo zpět do Sovětského svazu, kde sloužilo jako surovina k získávání plutonia pro jaderné hlavice. Nyní takové ?řešení" naštěstí nepřichází v úvahu, a proto se vyhořelé palivo dočasně skladuje v litinových kontejnerech typu CASTOR stojících v tzv. meziskladu, který ČEZ postavil před několika lety v areálu dukovanské elektrárny (v provozu je od roku 1995). Ve snaze zmírnit nesouhlas místních obcí tehdy zaručila vláda premiéra Pitharta svým usnesením č. 213/1992 to, že dukovanský mezisklad bude mít jen omezenou kapacitu (600 tun) a že odpady se později přesunou na jinou lokalitu tak, aby se v dukovanském regionu nekumulovala jaderná rizika. Dnešní omezený mezisklad ale vystačí pouze na deset let provozu elektrárny, zatímco její projektová životnost (a tím i množství vyhořelého paliva) je trojnásobná. Proto již v roce 1993 začal ČEZ hledat lokalitu pro nový mezisklad na různých místech České republiky. Jako nejlepší řešení pro ČEZ pochopitelně vyšlo umístění dalšího meziskladu opět do Dukovan. Ostatní lokality - s výjimkou kraje uranových dolů v Rožné - nechtěly mít s vysoce radioaktivními odpady nic společného, zatímco v Dukovanech se už s existencí jaderných provozů za humny zčásti a s pomocí stamilionových dotací ČEZu ?smířili". Klausova vláda vyšla ČEZu pružně vstříc a po pouhých pěti letech zrušila usnesení o zárukách, na jejichž základě dukovanští přistoupili počátkem 90. let na první mezisklad. Vyšlo tak jasně najevo, že v případě problému s radioaktivními odpady, které se potáhnou desíátky tisíc let, nemají jakékoliv vládní záruky a sliby ani cenu papíru, na kterém jsou vytištěny. Klausova vláda tedy roku 1997 doporučila vybudovat dva mezisklady u jednotlivých jaderných elektráren, to znamená u Dukovan k současnému meziskladu přidat další s více než dvojnásobnou kapacitou (1340 tun). Jako rezervní zůstala též lokalita Skalka u Rožné poblíž Pernštejna, kam by se odpad vozil z Dukovan a případně i z Temelína. ČEZ nechal zpracovat dokumentaci potřebnou k veřejnému projednání nového meziskladu. Dokumentaci pro dukovanský mezisklad vypracovala nechvalně známá firma INVESTprojekt z Brna, mezisklad v lokalitě Skalka zpracovala firma Energoprůzkum z Prahy. Obě firmy již léta s ČEZem úzce spolupracují, takže jejich výsledkyu podle toho vypadaly. Na jaře 1998 byly na základě připomínek poukazujících na zásadní nedostatky ministerstvem životního prostředí vráceny k přepracování. Přestože většina nedostatků nebyla v doplněné dokumentaci napravena, tentokrát ji ministerstvo vedené Milošem Kužvartem shledalo jako přijatelnou. Zásadní problém spočívá v tom, že podle dokumentace nemá veřejnost co posuzovat. Jedinou bariérou proti úniku radioaktivních odpadů do vnějšího prostředí je totiž samotné těleso kontejneru - jenže konkrétní kontejner ještě nebyl vybrán, takže nelze posoudit konkrétní rizika a tím ani vlivy meziskladu na životní prostředí. Přesto posuzování probíhá dál. Jak je něco takového možné? ČEZ hraje s veřejností záludnou hru. V dokumentaci je posuzován pouze jakýsi virtuální kontejner, právě vyhovující ve svých parametrech vyhlášce Státního úřadu pro jadernou bezpečnost. Potíž je v tom, že každý z konkrétních druhů kontejnerů je jiný, má tedy jiná rizika poruchy a jejích následků. Skutečné kontejnery podle zmíněné vyhlášky navíc ani nemusí projít veškerými testy (pád z výšky, náraz lokomotivy či výdrž v ohni), které vypadají tak efektně na propagačních videofilmech ČEZ. Tyto zkoušky lze nahradit pouhými výpočty, případně zkouškami jiných kontejnerů (navzdory třeba tomu, že CASTOR používaný v dukovanském meziskladu má oproti těm, které byly v Německu testovány, o pětinu tenčí stěnu). V případě dokumentace k meziskladu Skalka navíc chybí posouzení rizik spojených s umístěním podzemní štoly v nivě řeky Nedvědičky a jen několik kilometrů pod problematickými uranovými odkališti v Rožné, nejsou vyhodnocena ani rizika roztěsnění kontejnerů při jejich zavalení v podzemí nebo při zablokování větrací šachty. Na počátku června se konečně konala veřejné projednání obou posudků, a to v Rouchovanech a o týden později v Dolní Rožínce. ČEZ neponechal nic náhodě, takže účast na projednáních byla pro mnohé pracovníky dukovanské elektrárny povinná. Ačkoliv sál pro 600 lidí byl přeplněn právě lidmi v jaderné energetice zaměstnanými, přítomnou početnou ochranku vysvětlil starosta Rouchovan novinářům jako ochranu před militantními ekology, Hlavními diskutujícími za veřejnost bylo několik členů českých ekologických organizací Calla, Jihočeské matky nebo Hnutí DUHA. Bohužel odpovědí jsme se vesměs nedočkali ani zde, přestože celé úmorné projednávání trvalo téměř sedm hodin. Scénář jednání v Dolní Rožínce byl velmi podobný. Jednání však moderoval úředník ministerský Doubrava, který odpůrcům meziskladu nejen neposkytl dostatek prostoru ke vznesení námitek, ale svými poznámkami a manipulacemi značně přispěl ke xenofobní atmosféře v sále. Zatímco moderátor opakovaně zpochybňoval roli ?aktivistů odjinud", vinou jeho ?opomenutí" se na řadu vůbec nedostala místní občanská iniciativa Ekolos, která již léta oponuje různým aktivitám uranového průmyslu. Kde nakonec skončí jaderný odpad ČEZu? Tato otázka je o to tísnivější, že ČEZ v posledním roce přestal používat pojem ?mezisklad" a přešel k výrazu ?sklad". Namísto původně plánovaných padesáti let by podle jeho pracovníků bylo lepší nechat tam odpad o nějakou desítku roků déle. Tato nenápadná změna by měla být varovným signálem, zejména když s ?dočasností" máme u nás dlouholeté zkušenosti. Spoléhat se na záruky vlády, že se o vyhořelé palivo po uplynutí jednoho století zopodvědně postará stát, by bylo po zkušenostech se zárukami ohledně prvního dukovanského meziskladu krajně naivní. Edvard Sequens Tento článek byl uveřejněn v časopise Poslední generace vydávaném Hnutí DUHA.